Pršelo. Alice se procházela po chodníku, do kterého ustavičně bušil déšť zběsilou píseň podzimu. Kaluže jí připomínaly oka na černé asfaltové punčoše.
A jaká vůbec Alice je? Snílek. Docela normální šedá myš, kterou nikdy nepostihlo nic zvláštního, přesto si vždycky ráda vymýšlela příběhy... takové ty tajemné příběhy, co voní dálkou a romantikou.
Zrovna jako dneska; vyrazila z kanceláře, všichni spěchavci hned opustili ulice, jakmile se na obloze objevil první mrak, zaburácelo první zahřmění. A tak se najednou ocitla sama, v promoklém kabátě a připadala si jako zmoklé kotě, které potřebuje, aby se objevil...
„Blbost!" vyhrkla, až se sama trochu polekala: „Alice, ty seš ale nána - koukej jít domů, uvařit večeři," pobídla sama sebe k autobusové zastávce.
Světlo pouliční lampy divoce blikalo Alici do očí. Voda se jí prodrala už i skrz švy zánovních bot, když se konečně k zastávce docourala. Byla pustá jako svět vůkol.
Šero podvečera prořízly oslňující reflektory přijíždějícího vozu. Autobus, nebo náklaďák? Alice to zatím nedokázala rozeznat.
V křovisku za ní se ozval podezřelý šelest. Kdosi jí zaklepal na rameno.
„Co-o?" otočila se.
Byla to jen nezbedná zmoklá snítka.
- KŘÍÍÍÍÍÍÍ! CÁK! -
Brzdy autobusu, kola v louži. Alice nastoupila jako dokonalá zmoklá slípka.
***
Pražské sídliště - beton a chlad...
„Už se zase hodinu sprchuje, debil," ozvalo se, sotva Alice odemkla dveře bytu. Její starší syn Martin se tvářil opovržlivě nad svým otcem, který většinu dne a noci trávil v koupelně.
Tomáš byl už pátým rokem bez příjmu a kromě soustavného omývání trávil dny deptáním Alice a dětí. Z jeho původního zaměstnání ho propustili při snižování stavů. Pracoval jako technik a zabezpečoval sportovní přenosy pro televizi. Už tenkrát trpěl sociální fobií, ale s vypětím sil svůj zaběhnutý stereotyp zvládal.
Když džob ztratil, přihlásil se na úřadu práce, několik měsíců bral podporu v nezaměstnanosti. Sliby, že si najde práci od ledna, vždycky v lednu končí prohlášením: „Musím se sebrat, ale v létě už určitě něco najdu."
A roky plynou...
Tomáš návdavkem trpí obsesí a stále se myje...
„Vypni tu vodu, neplatíš jí!" zabouchala Alice na dveře koupelny.
„Brzo chcípnu a budeš mít pokoj," odpověděl naštvaně Tomáš.
Takovéhle rozhovory jsou tu na denním pořádku. Alice dobře ví, že Tomášův stav není neléčitelný. Však několik let pracovala jako zdravotní sestra a často případ svého muže konzultovala s lékaři. Jenže proti vlastní vůli nikdo Tomáše léčit nebude.
A Tomáš viděl problém u všech kolem, ale u sebe ne.
***
Jednou se Alice vrátila domů a našla Tomáše v koupelně. Přání otcem myšlenky - byl mrtvý!
Alice nevěděla, jestli má plakat, nebo křičet radostí...
V kuchyni seděl Martin: „Teď už to bude dobrý," řekl.
***
„Podej mi to mýdlo!" hulákal Tomáš: „To mýdlo!!!"
„Haaa!" Martin se probudil v horečce - stále viděl, jak ho otec prosí o mýdlo. Stále se mu ta vzpomínka vracela... Vstal, došel do koupelny a strčil hlavu pod studenou sprchu. Najednou ucítil dotek na rameni.
„Martine, co je ti?"
„Ale nic," povzdechl, ačkoli by si ze srdce přál svěřit se. „Půjdu raději ještě spát."
„Mámě ani slovo!" varovalo ho jeho obezřetné já.
Ulehl do postele a snažil se z hlavy vytěsnit tu scénu, která se mu vrací pořád dokola, v níž se vrací ze školy domů a z koupelny opět slyší proud tekoucí vody. Otec ho volá, vejde dovnitř. „Podej mi to mýdlo!" rozkáže postava stojící ve strše. Martin ho ignoruje. „Podej to mýdlo!!!" křičí znovu rozčilený.
Martin bere mýdlo a vztekle ho háže otci k nohám. Ozývá se dunivá rána, kterou ignoruje...
Další, kdo se připojil k našemu psaní povídky, je čtenářka Univerzální uklízečka. Pomalu finišujeme a vypadá to na tragikomedii...
Jak celá povídka dopadne? Uvidíme, je to na vás...
Posílejte mi dnes (25. 11. 2009) do 14.30 svá pokračování tohoto příběhu na redakční mail. Já z nich vyberu jeden (nebo víc), který mi přijde nejzajímavější, a přidám nebo zapracuji ho k povídce. Další pokračování pak bude zase na vás! Do těla mailu napište: Povidka pro Zenu-in!
Posílejte mi také své příběhy k dnešnímu tématu Hry. Více viz zde: Ahojte! Den plný her začíná!
Nový komentář