Přečtěte si další pěknou příhodu, tentokrát od čtenářky s nickem pinokio. Ta má doma chlapa jako horu, ale s tím strachem je to u něj stejné jako u všech ostatních.
Dobrý den,
při pročítání dnešního tématu jsem si okamžitě vzpomněla na jednu příhodu,která dokonale vystihuje slabší pokolení/samozřejmě myslím muže/.
Můj manžel přijel jednoho letního parného dne z práce celý nešťastný.Asi budu muset jet na pohotovost.Podívala jsem se na něho,ale žádnou újmu jsem na něm neshledala.Všechny končetiny na svém místě,ve tváři zdravá červená barva.Rychle,podívej se mi na pleš,řekl a sklonil hlavu.na hlavě měl pár červených pupínků.Navrhla jsem mu panthenol,ale nedal si říct a pod vlivem svého hypochondrického mozku na pohotovost opravdu jel.Co kdyby to byla začínající rakovina kůže,že?Za necelou hodinku byl zpátky.Tak co,ptala jsem se? Sestřička říkala,že si na to mám dát studený kapesník.To už jsem nevydržela a začala se smát.Chvilku se na mě uraženě díval,ale pak se začal smát taky.
Podobná příhoda se stala,když jsem začala rodit.Do nemocnice mě odvezl a souhlasil,že bude při porodu.Když mě sestřička vážila a vyplňovala se mnou dotazník,začal sebou nepokojně šít.No,a jakmile viděl,že mám častější stahy,začal blednout.Vysvobodila ho sestřička,která mu řekla,ať jde raději domů.Manžel má 190cm a váží 105 kilo,a kdyby se skácel,50tikilová sestřička by ho nezvedla.Já si v klidu porodila a nemusela jsem se přitom ještě starat o chlapa.
Musím ho ale také pochválit,při nejhorším ataku mé nemoci,kdy jsem se po návratu z nemocnice sotva dokázala postarat sama o sebe,zvládl celou domácnost,chodit do práce a postarat se o naši tehdy šestiletou dceru.A za to si ho nesmírně vážím a tu přehnanou bojácnost o své zdraví mu ráda odpustím.
Pinokio
pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven
_________________________
Váš manžel má 190 cm a 105 kilo? Panečku, to je chlap, toho přece nemůžou skolit nějaké červené pupínky na pleši? :)
Děkuji za moc milý příběh a že zdravím ))
Saša
Téma dnešního dne 2. května 2012: Chlapi u doktora
- Jaké máte zkušenosti s těmi vašimi?
- Jsou to spíše hypochondři, nebo je nedostane k doktorovi ani heverem?
- Chodí na poslední chvíli anebo jsou v čekárně jako doma?
- A co když jsou už nemocní? (teď nemyslím vážně)
- Jak se chovají? Statečně nebo fňukají?
- Musíte je přemlouvat: běž už k tomu doktorovi, nebo jdou sami?
- Máte díky zanedbání prohlídky u lékaře, nedejbože i špatné zkušenosti?
- Myslíte, že jsou muži vůči doktorům bojácnější než ženy?
- A možná bych přidala i otázku z trochu jiného, i když podobného soudku:
Jak se chovají, když jste nemocná vy? Dokážou se o vás postarat? - A ještě jednu otázku si neodpustím.
Dokážete si představit, že by rodili chlapi?
Vše na téma: Chlap u doktora pište
na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz
Jednu z pisatelek odměníme pěkným dárkem, biografií dvou známých osobností, kteří měli s doktory nemalé zkušenosti.
Knihy nakladatelství Petrklíč: Vlastimil Brodský a nakladatelství XYZ: Miloš Kopecký / Důvěrný portrét
Nový komentář
Komentáře
Myslím si, že ty chlapy podceňovat nemůžeme. Když jde o něco vážného - do tuhého, umějí se postarat.
Trefa:ja bych manzela k porodu nechtela,vsichni chlapi jsou slabosi.jak vidi krev hned se skaci.
No vida,jak se postará a to je jen dobře,nějaké pupínky na pleši...hlavně,že je oporou v době nouze
Taky mám doma manžela 198 cm a 106 kg.Když byl mladý,bál se odběru krve,ale teď už to zvládá.
U nás na pohotovosti by taky mazal, tam se musí chodit skoro po čtyřech.a nejlépe neotravovat vůbec.
jo,když je nejhůř tak se chlap přece jen postará
RosaGloriaDei — #9
teda pardon, ale to mě pobavilo - ony se dneska dávají matkám seznamy, co mají koupit pro budoucí dítko? 
Koukám jako zjara a nevím, zda je to pokrok, nebo další příznak toho, že lidstvo degeneruje. 
mě tedy fascinuje, že jel s pár pupínky na pohotovost....nejen, že ho nevyhodili, ještě mu i dobře poradili :-) s naší malou, když měla v cca dvou měsících poprvé horečku přes 39 (nejdřív jsem ji tedy měla já, chytla jsem ji od muže, paní doktorka mi po telefonu řekla, že když kojím, že malou to potkat nemůže, také rada nad zlato, jak už dnes vím), mě na pohotovosti skoro vyhodili, když zjistili, že jsem jí "nic nedala" a hned jedu k doktorovi....sestra fakt k nezaplacení, paní doktorka po pár minutách osobního kontaktu o poznání příjemnější, i když jsem se jí nakonec, já blbec, ještě omlouvala, že jsme obtěžovali, protože mám prostě první dítě, nepředpokládala jsem, že může být nemocné (když my jsme víceméně pořád zdraví) a že bych mu sama od sebe žádný lék nepodala (to, že jsem ho ani neměla, to byla podle mě chyba spíš naší paní doktorky, než moje, před porodem jsem dostala seznam toho, co mám mimču koupit, o paralenových čípcích tam psáno nebylo, zato mám balík vatových čtverečků ještě pro další pokolení)
To je právě ten paradox,že i pupínky na pleši skolí takového chlapa.
Moje maminka,když ho poprvé viděla,tak řekla,že když se držíme za ruce,tak je to jakoby mě vedl do školky.Já mám 160cm a měla jsem tehdy 51 kilo.
Pobavila jsem se .Když se o nás tak dobře starají,tak musíme chválit
hezký příspěvek
.každý máme nějaké to mínus,a u vašeho chlapa je opravdu důležité,že se dokáže postarat o rodinu,je-li to třeba
Chudák manžel, to byla pro něho asi studená sprcha, když mu sestřička na jeho bolístku poradila studený kapesník.
Hanula — #1 Prostě když musíš tak musíš,jde to.Hrozně rádi se ale všeho co nejrychleji zbavějí.
Hanula — #1 to je pravda
Udělala jsi dobře, opravdu nevím, jak by tam manžela křísili, asi by s ním měli víc práce než s Tebou.