Můj první ples byl maturitní.
Těšila jsem se na něj jako blecha.
Fakt nádherné.
A i přes námitky mé tety velmi, ale velmi dlouhé.
To víte, která z nás nechtěla být na plese za princeznu (byly zvoleny za nejhezčí na plese), a já si v nich ani jednou nezatančila a nepřenesla ani na chvíli v houpavém valčíku, jak ta Popelka, do jiného světa..
Teda až do doby, kdy mi spolužačka stoupla podpatkem na sukni, která (což dodnes nechápem) se neutrhla v pase, ale v které se od spodu vytvořila díra kolem celého rantlu ve výši 15 čísel.
Celá posmutnělá jsem šla k balkonu, kde se u stolu již hádala rodina, jak si to s tou "dotyčnou můrou" půjdou vyřídit.
Ano, od auta, a řekla mi, ať zvednu sukni z parketu přes balkon až na stůl (říkala jsem již, že byla opravdu dlouhá) a tím klíčem mi oba švy, kterými byl spodní cár sukně připojen, začala pilovat jak pilkou...
No, věk by mi to stejně už asi nedovolil.
Byla bych totiž už spíše než Popelka princezna Droběna...
jestli byla vaše sukně tak dlouhá jako vaše souvětí, vůbec se nedivím, že vám ji nešikovná spolužačka přišlápla.
Ale, nic ve zlém, nebyla ta sukně spíš široká?
P.S. Kolegyně Mira - redakční rekordmanka v délce souvětí před vámi smeká a ráda by si s vámi dopisovala.
Nový komentář