Jedna z mých nejmilejších kamarádek žije v Innsbrucku, je tam nádherně. Ona a její manžel jsou sportovci tělem i duší. Já jsem pravý opak, skutečný sníh jsem viděla až u nich, a slovo lyže je pro mne trochu exotika.
Nikdy jsem prostě nebyla sportovní typ. Svou kamarádku mám moc ráda, a tak jsem se jednoho krásného zimního dne objevila u nich před domem, před kterým když se otočíte, vidíte jen hory, sníh a zase hory. Pro mě tenkrát neuvěřitelný pohled. Mimochodem ten sníh na vrcholcích hor je vidět i v létě.
Vím, že spoustu z vás by takové přátele uvítala, měli byste kam jezdit lyžovat a ještě by to bylo v podstatě za krásný pocit být s přáteli. Při mé návštěvě byli ke mně milosrdní, nenutili mě lyžovat ani lézt po horách (to je totiž jejich největší „úchylka“) a nechali mě, abych se polehoučku seznámila s prostředím. Nicméně malinkou lest na mne připravili.
Ničeho zlého netuše jsme jeden večer vyrazili na výlet. Prý pojedeme sáňkovat. Brala jsem to jako skvělý nápad. To jsem ale netušila, co mě čeká.
Jeli jsme cca půl hodiny vesničkami, které vypadali jako vystřižené z lyžařského katalogu. Asi po půl hodině jsme zastavili a přátelé zaveleli „vystupovat a sáňky s sebou“, tak se i stalo. A teď nastalo moje seznamování se s pojmem „sáňkovat“ v několika tisících metrech nad mořem. To není jako byste vyšli na kopec za domem a sjeli dolů. Doslova jsme pochodovali v nádherné krajině, která byla vidět jen za pomocí měsíce a sněhu ve kterém se odrážel. Nikdy jsem nic podobného neviděla. Slibovali mi na konci cesty skvělé občerstvení a s každou další čtvrthodinou a stoupáním výš a výš mě museli přesvědčovat, že za chvíli tam opravdu budeme J. Byli jsme tam, za dvě hodiny. Protože jsem byla naprosto nepolíbená takovým terénem, nejen že jsem se bála, že na nás někde vyskočí vlk, ale chvílemi jsem dostávala panický strach jen z představy, že případné záchrany se nikdy nedočkáme.
Nakonec jsme opravdu došli k penzionu na jednom z menších vrcholů Alp a občerstvili se místní specialitou, trhancem a čajem s rumem. Myslím si, že kamarádka zařídila, aby mi toho rumu na kuráž dali asi víc, protože jsem se pro změnu začala bát cesty zpět. Nicméně jakmile jsme vyšli zpět do krásné měsíční tmy, nasedli jsme každý na své sáňky a vydali se dolů. Zpočátku jsem brzdila, ale pak jsem zjistila, že je to vlastně skvělá věc, taková jízda na sáňkách. Za halasných výkřiků jsme si to všichni začali svištět dolů rychlostí, kterou jsem si ani neuměla představit. Svištěla jsem si to jako o závod až do chvíle kdy jsem tak „skvěle“ brzdila, že jsem se překulila i se sáňkami na břicho. A protože se nám od nich opravdu při jízdě prášilo, kamarádka, která jela za mnou, mě prostě přejela. Myslela jsem si, že je to moje poslední sekunda života a ona chudák taky. Byla ve větším šoku než já a když jsem se sesbírala z té hordy krásného čistého sněhu, dopajdala k autu tak mě odvezli domů jako naprostého sportovního tragéda. Když jsme doma zjistili, že mám přes celé záda dvě modřinové čáry, přesně podle sáněk, kamarádka nemohla ani spát, jak se o mě bála. Za dva dny, kdy jsem svůj „úraz“ rozchodila, jeli jsme ho doléčit do termálních lázní nedaleko Innsbrucku.
Od té doby, pokaždé když si napíšeme e-mail tak kamarádka nezapomene dodat, že už je zase čas na pořádnou masáž mých zad jejími sáňkami a já s ní musím jen a jen souhlasit. Ale nic víc než sáňky rozhodně vyzkoušet nehodlám, i když jsem slyšela, že i lyžování je skvělá záležitost :).
Pikolca
Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven
Občas říkávám, že se cítím jak přejetá, ale asi nevím, o čem mluvím! :):)
- Sportujete v zimě?
- Který sport je tím vaším oblíbeným?
- Jak jste se ke sportu dostala?
- Co nějaké medaile? Zasloužíte si?
- Jde vám to? Máte nějaké veselé příhody, co jste při sportu zažila?
- Co byste ráda zkusila? Co už nikdy nebudete opakovat?
Pište mi na redakce@zena-in.cz
heslo: sport
Ne jednu z vás čeká krásná výhra, která může být i hezkým dárkem. Sportovní souprava Insportline, která obsahuje ledvinku, lahev, krokoměr a činky na zápěstí nebo kotníky.
Vyhraje jedna z vás, která nám pošle do redakčního e-mailu svůj příspěvek k tématu, který bude během dnešního dne uveřejněn na stránkách.
Nový komentář
Komentáře
Musela jsem se při té představě hrozně smát, jak tam ležíš rozplácnutá a kamarádka se po tobě ještě povozí, i když je mi naprosto jasné, že v té chvíli nikomu do smíchu nebylo. Ale je to příběh s dobrým koncem, takže .
.........clanek je hezke ctenicko.Nejsem pedagog, ale hned me padla do oci hrubka .........pul hodiny vesnickami, ktere vypadali ? ........ vypadaly.....
Zdravím "supr" kámošku do Innsbrucku. Hezké počteníčko
Kamarádka si mé povídání o nás taky přečetla a musím se s vámi podělit o jeji reakci: napsala jsi to teda moc krasne, a taky jsi me teda trochu setrila. ani nepises...ta blbka jedna se nalila rumu s kapkou caje a pak me skoro zamordovala :o)))...to by teda bylo presnejsi....
Takže až v dalekém Innsbrucku se čte žena-in.
Každý rok si slibuju,že alpské sáňkování zkusím.Loni jsem to slíbila dceři,abych ji na hory nalákala,nakonec ji tak bavilo lyžování,že na sáně opět nedošlo.Protože jet třeba 3 kilometry,to se mi ještě nepoštěstilo.
Ta masáž by teď byla jak balzám a musí tam být nádherně.
pikolca — #1 musí tam být úžasně krásně
to musel být zážitek .. tedy nemyslím tu masáž, ale tu jízdu, panečku
Děkuji za uveřejnění, jen prosím pokud by to šlo opravila nadpis, přece jen jsem svůj zážitek psala v noci. Správně by měl nadpis znít "Když masáž zad, tak jedině v Alpách". Děkuji.