Foto: Shutterstock
Halloween…? Co to je? Zeptala by se nejspíš moje babička, kdyby ještě žila. A poté, co bych se snažila vysvětlit jí podstatu svátku, namítla by nejspíš, že my přeci máme své Dušičky. To ano, máme, přesto se i do našich končin protlačily vydlabané dýně. Pojďme si tedy o nich povědět něco víc.
Název Halloween vznikl zkrácením anglického výrazu All Hallows‘ Eve, tedy večer všech svatých. |
Dýně, sladkosti a zábava
Původně anglosaský svátek se tradičně oslavuje 31. října a mezi země, které tuto tradici pevně drží v rukách patří zejména Velká Británie, Austrálie, Nový Zéland, Spojené státy americké, Kanada, ale i řada dalších. Tradičními barvami svátku jsou černá a oranžová a symbolem je vydlabaná a vyřezaná dýně s rozzářenou svíčkou uprostřed. V noci, kdy plamínek uvnitř způsobí efekt strašidelného obličeje, vypadá dekorace zvlášť hrozivě. V některých zemích se pak ve strašidelném duchu zdobí celé domy, pečou se nejrůznější „záhrobní“ dezerty a obchodníci mají pré. Děti - obvykle v zombie převlecích - koledují dům od domu a za odměnu dostávají nejrůznější sladkosti. Jde především o velkou zábavu a večer, na který se řada velkých i malých náramně těší.
Svátek se slaví v řadě zemí. Například oslavy v Belgii, kdy se za oknem zapálí svíčka a vše se odehrává spíše v tichém duchu, se podobají našim Dušičkám. Ve Španělsku se pořádají pikniky přímo u slavnostně vyzdobených hrobů zesnulých, v Mexiku se staví soukromé rodinné oltáře a na Haiti nosí lidé k hrobům dary ve formě kávy, ovoce nebo alkoholu, určené pro barona Samediho „otce všech“ |
Gesto usmíření a uctění předků
Tradici svátku lze vysledovat ve starověkému keltskému festivalu Samhain, který se oslavoval především v oblastech dnešního Spojeného království Velké Británie, Irska a v severní Francii. Festival se vyvinul jako předzvěst nového roku, který pro Kelty začínal 1. listopadu a oficiálně odstartoval začátek dlouhých, chladných zim, které vždy mívaly za následek řadu úmrtí. V souvislosti s těmito ponurými asociacemi byli Keltové přesvědčeni, že poslední noc starého roku se světy živých a mrtvých do určité míry prolínají, hranice se rozostřují a bytosti obou břehů mají k sobě blíž. Věřili, že v noci z 31. října na 1. listopad se probouzejí duchové mrtvých a pronikají do „živého prostoru“. V rámci slavností tak druidové, keltští kněží, pořádali noční slavnosti, rozdělávali posvátné ohně, oblékali se do specifických obleků a vzájemně si přáli štěstí. Šlo o gesto usmíření s bohy a uctění mrtvých předků.
Proč právě černá a oranžová barva?
- Černá symbolizuje smrt v mnoha kulturách, asociuje noc a tajemno. Mezi halloweenskou symboliku patří také černé kočky, pavouci, kotle a netopýři, kde lze také nalézt spojitost s temnotou a strachem.
- Oranžová naopak nabízí ostrý kontrast k atmosféře temnoty. Oranžová jako jasná a živá barva utváří jasný opak halloweenské černé. Historicky pak představuje oranžová hojnost podzimních sklizní, měnící se barvu listů a přívětivost ohně, který během chladných nocí zahřívá.
Tradice vyřezané dýně
Halloweenská tradice vyřezávání dýní vznikla překvapivě až v 19. století, kdy do USA dorazili irští přistěhovalci. Ti měli v rámci svátku svou vlastní zábavu – vyřezávali tuřín, řepu nebo brambory. Brzy nicméně zjistili, že dýně, plody pocházející z Ameriky, „fungují“ v tomto směru mnohem lépe. V této souvislosti platilo a platí, že čím strašidelnější výraz se podaří vydlabané dýni nasadit, tím lépe. Snadněji tak odežene zlé duchy.
Pro oranžovou halloweenskou dýni se ve Spojených státech ujalo pojmenování jack-o’-lantern. |
Čtěte také:
- Zaostřeno na piercing: Ozdobený pupík byl výsadou faraona a v Římě si bradavky propichovali muži
- Orální sex v říši zvířat: Pomůcka k výdrži i zahnání nudy
Zdroje: history.com, countryliving.com, wikipedia.org
Nový komentář
Komentáře
Vydlabané dýně tu byly určitě dřív než Halloween, o tom jsme neměli ani tušení a naši nám strašáky z dýně vyřezali pro radost. Co taky s dýní, když se semínka vybrala a ani prase to nežralo ? A to jsme se fakt snažili mu to přidat do brambor se šrotem.
Tak ono je to prosté, milý Watsone. Ve Španělsku, Mexiku a na Haiti můžou pořádat oslavy a pikniky na hřbitově u ozdobených hrobů, páč je tam teplo. Zatímco ve střední Evropě je touhle dobou zima, zejména pak v noci. Zkuste si pořádat piknik na hřbitově, když je na nule, a v noci mlha a kosa jak blázen.
On i ten Samhain se dělal u pořádných ohňů, jinak by u toho zmrzli. Nemluvě o zahřívání "vnitřním", tedy pití rozehřívajících nápojů.
Ale to by v dnešní době neprošlo a správce hřbitova by měl zajisté plno námitek. Takže nezbývá než naklusat na hřbitov, oprášit pomník, položit věnec, zapálit světýlko a pelášit domů. Což je taková dost formalita, plno lidí to dělá jen proto, že se to na dušičky jaksi patří a očekává, a aby je někdo nepomluvil, že ten hrob neopucujou ani jednou za rok.
Proto jsem dala instrukce, až jednou budu "drahá zesnulá", že chci vysypat jakožto popel někam do přírody, ideálně do řeky, a nazdar. Nikoho nemusí pak obtěžovat povinnost "chodit na hrob". A piknik se vzpomínkama si můžou pozůstalí udělat kdykoli a kdekoli.