Sněhulákova vizitka mi votevírala všecky dveře. Blondýnka v recepci mi řekla, že Tim už na mě čeká, aby mě proved kolem. Tim byl celkem správnej týpek ve zvonáčích a květovaný košili a dělal u Sněhuláka šéfa techniků. Na jeho veliký hlavě, kde do sebe spojitě přecházely vlasy a plnovous, byly dvě světlý místa - vepředu kolem vočí a nosu a nahoře pleš. Nejdřív sem měl blbej pocit, že mi Tim už nějakou dobu něco řiká a já zaboha nemoh rozluštit, co. Ale nakonec se to vysvětlilo, Tim si pro sebe pořád zpíval.

Vodved mě do malýho kanclu s mašinkou a mezi „Age of Aquarius'' a „Why don't we do it on the road'' mi zasvěceně vysvětlil, jak co chodí a co kde je. Zeptal sem se na pár věcí a pak Tim vodtancoval něco spravovat. Začal sem se rozkoukávat a eště za půl hodiny sem se přistih, že si mezi mlácenim do klávošky pobrukuju „If I had a hammer''.

Softvér i hardvér byl pěknej, moderní, ne jako ta moje šunka doma. Sněhulák byl fakt asi v balíku. Další důvod, aby ho někdo vo malej, docela malej, balíček pumpnul.

Spomněl sem si na našeho starýho profesora na škole. Měl nás na vochranu dat, kryptografii a takový ty věci. Ve skutečnosti nás spíš učil, jak co lousknout a jak se kam dobejt. Řikal, že to je nejlepší způsob, jak poznat různý vochranný systémy a měl recht. Sám to byl starej příjemnej pán s bílejma vlasama a plnovousem, kerej chodil v bezvadnym obleku, kravatě a bílým doktorským plášti. První přednášku začínal prej vždycky stejnym bonmotem:

„Pánové, každý z nás někdy naboural nějaký systém. A kdo by to chtěl popřít, bourá dosud.''

Když sem navíc za chvíli viděl, jaký prachy tečou z picušek, měl sem pocit, že kontrolovat něco za kilo denně je jasnej příznak mojí tuposti.

Chvíli sem se brouzdal v systému a koukal, jak to maj Sněhulákovic hoši zařízený. Zatim sem nenarazil na nic podezřelýho, ale ani sem nečekal, že by to šlo tak rychle. Začal sem dělat rutinní práce. Prošel sem se po diskách, vypsal si uživatele, vomrk používanej soft, udělal si časový snímky paměti, načasoval pár zvědavejch prográmků na pozdější dobu, a tak. Nechci zacházet do podrobností, jenom tak trochu machruju, aby bylo vidět, že nejsem uplnej blbec a dokážu leccos zjistit.

Nejpodstatnější zjištění se dostavilo kolem pátý hodiny vodpoledne - dostal sem žízeň. Rozhod sem se teda rozměnit jednu ze Sněhulákovejch zelenejch kartiček. Přetáh sem si ty megoně nepřehlednejch dat domů, jako že si to beru za domácí úkol, vodlogautoval sem se a vydal do svý voblíbený vosvěžovny U Podmíněnýho skoku.

Soutěž: nápověda č.9 - Nor bydlí v prvním domě.

Reklama