Žena-in.cz nevychází z údivu. I v zimě, kdy teploty klesly pod 0 stupňů Celsia, musíme konstatovat, že 60 m vysoká Petřínská rozhledna je zavalena návštěvníky.

Na rozhlednu je možné dostat se několika způsoby, lanovkou z Újezdu na Malé Straně, pěšky vyšplhat na Petřín, rovněž od Újezdu, nebo zvolit povlovné stoupání od Památníku národního písemnictví na Pohořelci. My jsme zvolili pohodlnou a svým výhledem aktraktivní cestu lanovkou. Odměnou byl nádherný pohled na Prahu, hlavně od Nebozízku. Naše oči se též kochaly pohledem na zimní radovánky, kterým se pražané věnovali – viděli jsme jak bobisty, tak sáňkaře.
Lanovka byla poměrně plná a k našemu údivu, všichni turisti zamířili k Petřínské rozhledně, ke které je to od horní stanice lanovky co by kamenem dohodil.

A jsme u úpatí Petřínské rozhledny, jež vyrostla v nadmořské výšce 318 m v roce 1891. Již zezdola slyšíme klapání bot na dřevěných schodech rozhledny, jak spokojení návštěvníci sestupují z výšin.
Za vstupné 50 Kč na osobu jsme zahájili výstup. Nebyli jsme líní a pustili jsme se po vlastních ke zdolání 299 schodů. Možné je použít též výtah, který je určen hlavně pro lidi s handicapem, vozíčkáře či pro lidi starší či rodiče s malými dětmi.
Kdo by čekal velké vyhýbání na schodech, bude zklamán. Můžeme si připadat, jak na některých francouzských zámcích, kde je schodiště tvořeno dvojitou šroubovicí – jedno schodiště pro cestu nahoru a druhé pro cestu dolů.

Aby člověk nedosupěl na vrchol s jazykem na vestě (podle funění turistů je vidět, že někteří tuto zastávku opravdu potřebovali), je dobré se zastavit na první vyhlídce ve výšce 20 m. Na tento ochoz mají přístup i vozíčkáři, je pro ně dost široký. Zde, kromě výhledu, jež samozřejmě očekáváte, si můžete vyrobit vlastními silami suvenýr. Nachází se zde průhledná bedna, do které vložíte 20 Kč a kovový žeton (k dostání na místě), zvolíte jeden ze čtyř motivů, zatočíte klikou a „vyrobíte si“ vlastní suvenýr (z onoho žetonu).

Při výstupu na horní ochoz je v zimě třeba se připravit na drsnější povětrnostní podmínky. Při dosažení horní kóty již funí úplně všichni, tedy kromě vrcholových sportovců a kamzíků. Odměna v podobě jedinečného pohledu na Prahu je ovšem adekvátní vynaloženému úsilí. Slabší nátury se musí připravit na malé houpání osmiboké ocelové konstrukce ve výšce 51 m, kde se právě nachází horní ochoz.
Vzhledem k tomu, že Praha nebývá zas až tak často zasněžená, je zimní výstup při sněhu docela unikátní zážitek.

Ochozy nejsou vytápěné, a i když jsou kryté, časté otevírání okének fotekchtivými turisty nechává dovnitř proudit ledový vzduch. Je tedy vhodné teple se obléci a na obličej nanést pořádnou vrstvu ochranného krému.

Kdo se chce po sestupu pobavit, nechť zamíří do suterénu a prohlédne si výstavu „Jára Cimrman, génius, který se neproslavil“. Předtím si ovšem může odskočit na toaletu (za 5 Kč) a seznámit se na malé výstavce s Klubem českých turistů.

My se ale noříme do světa Járy Cimrmana. Nemusíte se obávat pozvat německy či anglicky mluvící přátele. Vtipné popisky jednotlivých exponátů jsou ve třech řečech. Výhodu má ten, kdo zná dobře hry s cimrmanovskou tematikou. Pro toho je výstava opravdovou lahůdkou, a pro ty, jež cimrmanovská díla neznají, je výstava výborným podnětem k návštěvě některého divadelního představení. Dobrou reklamou je smích nejen českých, ale i zahraničních návštěvníků výstavy.

Z mnoha ukázek vybíráme:
* Jára Cimrman přihlásil na patentním úřadě v Londýně celkem 237 vlastních vynálezů. Všechny byly okamžitě odmítnuty, až na dva, které byly odmítnuty později.
* Časopis „Šťastný domov“ zanikl, když začal Cimrman vydávat konkurenční týdeník „Nešťastná rodina“, v němž našli čtenáři pravdivější obraz života.

Kdo po zhlédnutí výstavy zatouží po občerstvení, může navštívit bufet v přízemí rozhledny, kde se nacházejí také fotografie z rekonstrukce rozhledny, kopie původních plánů, historie výstavby a prodej suvenýrů.

Takže, vzhůru na Petřín!!!!!!!!!  

Otevírací dobu si můžete ověřit ZDE.

Reklama