I když vše na první pohled vychází, mohou nastat chvíle, které vám podlomí kolena. Petra se o tom přesvědčila při seznamování s Alešem. Kolikrát ani ten druhý netuší, jak moc vám svým jednáním může ublížit...
Okamžiky štěstí mohou snadno vystřídat hořké okamžiky nejistoty. Přesvědčila se o tom i pětadvacetiletá Petra. Podle spousty lidí je dnes seznámení přes internet docela běžnou záležitostí. Petra se pomocí internetové sociální sítě seznámila s Alešem... „Jsou to necelé čtyři roky, co jsem jen tak zkusmo a z legrace zavítala na „Lidi“. Doma byl chaos, tak jsem od toho všeho utíkala k počítači. Vlezla jsem na chat a na sklo napsala vzkaz, že potřebuju rozptýlit a zvednout náladu. Ozvala se spousta chlapů. Tak jsem si s nimi začala psát, byla to pohoda. Trávila jsem pokecem na „Lidech“ hodně času. Mezi těmi chlapy byl i jeden, ke kterému mě to od začátku táhlo a jeho ke mně asi také. Ani jeden jsme nikoho nehledali, ale začali jsme si psát víc a víc, někdy až do rána... moc pěkně jsme si povídali o všem možném. Objevili jsme, že máme hodně společného. Ani nevím jak, vyměnili jsme si telefonní čísla a nakonec se i sešli...“ vzpomíná.
První schůzka: Paráda!
Před první schůzkou byla Petra nervózní jako pes, ale nakonec se ukázalo, že její obavy jsou liché. Aleš ji mile překvapil: „Byla jsem hrozně nervní. Bála jsem se, abych ho nezklamala - jo, moc si nevěřim. To zná každá holka, jsem se sebou věčně nespokojená... taky jsem se trochu bála jeho. Ne moc, ale nikdy dřív jsem si schůzku takhle naslepo nedomlouvala a slyšela jsem už hodně špatných zkušeností. Ale už jsem ho přece znala z „Lidí“ dost dlouho.“
A tak se Petra odhodlala a na první schůzku vyrazila, její průběh předčil veškerá očekávání... „Zamilovala jsme se do něj hned na té první schůzce,“ popisuje s nadšením v hlase. Aleš Petře o sobě v diskuzích po netu vůbec nelhal, jak si myslely Petřiny kamarádky, „byl to prostě on, přesně takový, jak o sobě psal. Seděli jsem v restauraci asi dvě hodiny, pak jsme šli ven a procházeli se... měla jsem z toho bezva pocit. Domluvili jsme si schůzku hned na druhý den.“
Krize na sebe nenechala dlouho čekat...
„Druhý den mi ale přišla od Aleše zpráva, že nedorazí, že je nemocný,“ popisuje Petra. Z takového jednání se člověku neudělá nejlépe. Petra se sesypala: „Byla jsem na prášky. Takže jsem ho zklamala - šrotovaly mi hlavou všelijaké myšlenky. Jasně, to jsem celá já, kdo by o mě stál...“ Podobné výmluvy se přece používají často v situacích, kdy člověk neví kudy kam a jak se z nepříjemné situace vyvléci. Petra v Alešovu náhlou nemoc zkrátka nevěřila a hodně ji to po první schůzce, která vypadala naprosto ideálně, seklo.
Vše se v dobré obrátilo
Házet flintu do žita předčasně se ne vždy vyplácí. Petra to sice udělala, napsala Alešovi jen, že ji to mrzí, a už nedoufala. Aleš se po čtrnácti dnech najednou sám ozval. „Fakt byl nemocný!“ říká nadšeně Petra, „druhá schůzka už vyšla dokonale. Doprovodil mě na autobus a na zastávce jsme to nevydrželi a líbali se, takže mi ujely asi tři spoje. Náš vztah trvá už krásné tři roky. Zrovna začínáme plánovat společné bydlení.“
Nový komentář
Komentáře
Altamora — #19 Ani ti dohazovači už nejsou. Ti měli panečku přehled, kde který majitel nemovitostí a věno 400 zlatek, případně grunt by se k sobě hodili.
Babiččin bratr byl oženěn na inzerát. Rodiče mu vybrali bohatou nevěstu s polnostmi a vyjeli se seznámit., budoucí nevěsta byla seznána moc hodnou, šikovnou hospodyňkou a byla ruka v rukávě. Měli spolu moc hezké manželství a milovala jsem je oba
Pentlička — #7 Kde jinde než na netu lze dnes potkat muže? Na ulici tě slušný člověk
neosloví, plesy, bály, nedělní korzo, pravidelná návštěva kostela, různé
dožínky a všelijaké jiné lidové záležitosti málokdo navštěvuje, takže zbývá zaměstnání (co je v domě, není pro mě
), koníčky, kamarádi a net. Při čemž na netu se člověk setká s větším počtem lidí. I když ta anonymita je trochu nebezpečná.
vsechny sve chlapy jsem poznala na netu, i toho posledniho sveho
peetrax — #16 je výhoda internet, protože na některé lidi atakdále... nějak jsem se do toho zamotala.
Ten článek bez komentáře, kam se hrabe Bravíčko.
S "bývalým budoucím manželem" jsme se seznámili právě na internetové seznamce. A současný přítel je kamarád jednoho mého "facebookového přítele". Ona je fakt výhoda, že v reálu na některé lidi prostě člověk nemá šanci narazit.
Mám chlapa z internetu. Když jsem se v počátečním povídání dozvěděla, že není z Prahy, smetla jsem příležitost ze stolu. Pak mi poslal fotku a 150km vzdálenost jsem překousla.
Teď už jsem u něj, ale srdce mám na dvou místech (jedna půlka patří jemu a druhá Praze), tak nevím, jak to v dlouhodobějším horizontu dopadne.
Pokud bych se rozešla, nejdřív si dám od chlapů na dlouho pokoj a pak vlezu zase na net.
To by se musela stát nějaká blbá náhoda, abych se seznámila osobně.
Lidi jsou různí, takže jsou různí i na internetu. Kdyby autorka zažila všechny ty hrůzy, co za celý léta já, tak už je asi v Bohnicích nebo pod drnem. Ale kromě hrůz jsem zažila i spoustu příjemných setkání a popovídání, poznala jsem fajn lidi a nakonec i svého životního partnera. Člověk akorát nesmí bejt blbej a používat mozek a intuici. Stejně jako v normálním životě.
Suzanne — #5 Naprosto souhlasím, hajzlík se může vyklubat i z toho, kterého mi dohodili přátelé. Pak je to vůči přátelům možná i trošku blbé. Dobří chlapi jsou k mání na netu, ale i v reálu. Hajzlíci jsou na netu, ale i v reálu. Vždycky je to jen o lidech. Jen ten internet je prostě pohodlnější. Člověk je anonymní, nemusí nikam jít, prostě je to z domova. A toho někteří jedinci zneužívají.
Pentlička — #7 Řečičky
Stejně tak můžeš násilným nazvat seznámení inscenované přáteli, popř. kdy si tě někdo "vyhlédne" a nainscenuje "náhodné" setkání. Co je pro tebe střední věk? Stačí 40? Tak tady jsem, rok seznámená. Naopak v tomto věku často lidé začínají svoje nové existence, protože třeba staré manželství krachlo apod. Partner jde najít i v padesáti, i v sedmdesáti. Jenže když hledáš výmluvy, nejde to
Rybulka — #8 Napadlo mě to samý!
Svého přítele jsem poznala přes internet. Ničeho nelituju.
Pentlička — #7 Tahle forma seznamování je násilná pouze v tom, že ti umožní potkat se s člověkem, se kterým by ses třeba jinak ani nepotkala. A to je výhoda, ne?
Pentlička — #7 Už jsi to zkoušela? Pokud ne, nevím z čeho usuzuješ, že bys nebyla úspěšná.
No to je teda drama!
Věřím tomu, když jde o mladé lidi. Můj syn se několikrát přes internet seznámil, a to není žádný lůzr, ani ty dívky nebyly.
Ale ve středním a starším věku tomu už moc nevěřím. To už jsou lidi hodně přebraní.
A taky to chce mít určitou povahu, které nevadí tahle trochu násilná forma seznamování. Mně to vadí. Přes internet bych si nedokázala nikoho najít.
Anai — #4 pan majitel, podle mého, samozřejmě, svým názorem spíš vyjadřuje vlastní životní postoj než realitu
Dle mé zkušenosti tam lidé skutečně hledají spřízněné duše - máme kolem sebe pět manželských párů, které se seznámily přes rande.cz.
Jednoho "přes internet" mám doma
Stejnou cestou jsem se potkala i s exmanželem, se kterým jsem byla osm let. Je to jedno, jestli se seznámíte přes internet, přes inzerát v novinách, u pumpy, v práci či v posilovně. Je to úplně fuk, po prvním dojmu musí přijít poznávání, a to už záleží na těch dvou. Případná krize také nezávisí na tom, kde se člověk seznámí.
Mimochodem pár "náhle zemřelých", jak píše macamala, jsem potkala také, naštěstí je to už notná řádka let
Sice mizivé procento, ale přesto ano, seznámila jsem se se spolumajitelem všech sdružených seznamek na netu a tvrdil, že je to jen a pouze o sexu, nicméně lecky i ne.... A Lidé asi přímo seznamka není, ne? Jen "pokec", nevím, já už jsem pár let mimo, i když dva roky jsem před 10 lety horlivě hledala - a našla, ale partnera své kamarádce. Žijí spolu 8,5 roku už. Jinak už včera jsem tady někde doporučovala knížku Proč muži milují potvory, všechny holky, co se chtějí seznámit a ještě ke všemu se necítí, podobně jako dívka z článku, pevné v kramflecích při čtení trošku tvrdě uvidí své zrcadlo a hlavně zjistí, jak být úspěšné.
Kamarád se přes internet také seznámil. Jsou v kontaktu 4 měsíce. V pátek mu sdělila, že jí bylo diagnostikováno vážné a bohužel nevyléčitelné onemocnění. On s ní zůstat chce, ona se chce rozejít.
Ježíši, tak milá slečna nevěřila. Do půlky jsem si myslela, že asi potkala někoho stejného jako já. Zkušenost mám s pár týpky z Lidé, ale i ze seznámení v reálu. Prostě první schůzka super, domluva druhé schůzky a pak nic. Prostě absolutní ignorace. S kámoškou jsme to pojmenovaly jednoduše - prostě "zemřel". Pak jsem potkala současného partnera, který asi po měsíci společného času taky onemocněl - stejně jako v článku. Věřila jsem mu, že je mu zle. Navíc po týdnu dorazil a měl ještě pěkný kašel. Začali jsme spolu žít a žijeme stále. Asi po půl roce našeho společného soužití začali vylézat "mrtví" z hrobů - najednou se chtěli sejít atd atd. Tak jsem přešla do ignorace já a pravidelně jim vytípla telefon nebo vymazala sms bez odpovědi.
Znám pár lidí, kteří se přes internet seznámili, jsou spolu dlouho a klape jim to. Dřív se nad inzeráty v časopisech nikdo nepozastavoval a přitom rozdíl je lehce smazatelný. Internet je akorát rychlejší a pohodlnější….