„Když jsem Míšu poznal, byla to veselá a společenská holka, která si mě získala svou laskavostí a bezprostředností. Byla děsně upovídaná a vznášela se kolem ní taková ta aura bezpečí a pocitu, že s tímhle člověkem mi bude dobře, uvádí Petr,“ jaká byla situace před dvěma lety.

Jenže po roce a půl vztahu se Míša začala Petrovi měnit před očima. Kvůli zákeřnému šéfovi se v práci dostala do velkého stresu, a její matka se navíc zranila při autonehodě. V té době se u ní začaly objevovat záchvaty paniky a úzkosti.

5fbceaf6924f7obrazek.jpg

Foto: Shutterstock

Stávalo se, že se najednou začala celá klepat, tvrdila, že nemůže dýchat a že je jí hrozně zle. Poprvé jsme si mysleli, že jde o nějaký kolaps, nebo snad dokonce infarkt, ale potom se zjistilo, že to souvisí s Míšinou psychikou a že jde o záchvaty paniky. K tomu začala být hodně náladová. Přestalo se jí chtít chodit ven s přáteli, radši byla zalezlá doma,“ popisuje Petr.

Tyto stavy a náladovost u Míši přetrvávaly i poté, co dala na Petrův popud výpověď, a i přesto, že její maminka se z následků nehody rychle uzdravila. „Jeden den vstala a vůbec se se mnou nebavila, nechápal jsem, jestli jsem jí něco udělal. Druhý den vstala s úsměvem a zase to byla moje stará Míša, do které jsem se zamiloval. Jenže se to pořád střídalo a já nikdy nevěděl, na čem vlastně jsem. Pomalu mi začala docházet trpělivost. Naštěstí i Míša věděla, že má problém, a tak jsme se domluvili, že začne chodit na terapie. Tam si nejen povídá o svých pocitech, ale taky dostala antidepresiva. Jenže jejich nástup nějakou dobu trvá, takže zatím čekáme, až zaberou,“ svěřuje se Petr.  

Muž nemá problém přiznat, že Míšiny stavy a její osobnostní proměna ho několikrát donutily přemýšlet o rozchodu. Vždy ale došel k závěru, že tomu dá ještě čas. Míšu si chce vzít a založit s ní rodinu, ale to vše chce absolvovat s tou starou Míšou, s tou, do které se zamiloval.

Na názor a rady, které by mohly pomoci jak Petrovi, tak partnerům psychicky nemocných lidí, jsme se zeptaly klinické psycholožky a online terapeutky Terezy Baltag z webu online-terapie.cz.

Přiznání problému: Pokud je partner více úzkostný nebo náladový, je důležité, zda se s ním o tomto tématu dá hovořit v době, kdy nepříjemné stavy pominou. Pokud ano, je z velké části vyhráno. Ten, kdo psychickými potížemi trpí, může zkusit partnerovi tyto stavy popsat a vysvětlit. Partner je pak může lépe pochopit a mohou hledat společnou cestu z tohoto problému. Pokud to možné není, partner odmítá problém připustit nebo se o situaci nechce bavit, má pak druhý člověk pouze omezené možnosti řešení a musí se ptát sám sebe, zda chce setrvávat ve vztahu, kde v podstatě nefunguje komunikace. 
 
Podpora: Pokud se duševně nemocná osoba začala léčit, je vhodné ji v tom podpořit. Tento krok naznačuje, že si problém připustila, což je skvělá zpráva. Partnerovi bych tak doporučila trpělivost a vlídnost. U úzkostných poruch je velká šance, že se problém podaří psychoterapií zmírnit. Pokud partner neví, jak se ke své přítelkyni chovat, je důležité to otevřeně pojmenovat: „Rád bych ti pomohl, ale nevím, jak se k tobě mám chovat. Chceš o tom se mnou mluvit? Můžu ti nějak pomoct? Jak mám reagovat, když je ti blbě? Chceš, abych na tebe mluvil nebo potřebuješ klid a být sama?“ Každý (úzkostný, náladový atd.) člověk může potřebovat něco jiného, proto je důležité se na formu podpory explicitně doptat. Pokud komunikace v tomto ohledu vázne, může pomoci párová terapie. 

Rozchod: Pokud partner uvažuje o rozchodu, pravděpodobně to nebude pouze z důvodu občasných panických atak, které většinou vztah výrazně nenarušují, ale možná z důvodu nemožnosti komunikovat se ženou o důležitých životních situací. To je pro vztah většinou větší zátěž než samotná panická ataka nebo výraznější náladovost. Rozchod je vždy zátěžová situace a může se stát, že se rozchodem psychické potíže na nějakou dobu zhorší. Rozchod s duševně nemocných člověkem je proto často náročné životní rozhodnutí, zvláště pak pro empatické a starostlivé partnery. Pokud člověk cítí, že na to nemá sílu, je možné vyhledat psychologa nebo psycholožku, se kterým se o vhodném postupu může poradit, což se i často stává.  

Čtěte také: