„Když jsem Míšu poznal, byla to veselá a společenská holka, která si mě získala svou laskavostí a bezprostředností. Byla děsně upovídaná a vznášela se kolem ní taková ta aura bezpečí a pocitu, že s tímhle člověkem mi bude dobře, uvádí Petr,“ jaká byla situace před dvěma lety.
Jenže po roce a půl vztahu se Míša začala Petrovi měnit před očima. Kvůli zákeřnému šéfovi se v práci dostala do velkého stresu, a její matka se navíc zranila při autonehodě. V té době se u ní začaly objevovat záchvaty paniky a úzkosti.
Foto: Shutterstock
„Stávalo se, že se najednou začala celá klepat, tvrdila, že nemůže dýchat a že je jí hrozně zle. Poprvé jsme si mysleli, že jde o nějaký kolaps, nebo snad dokonce infarkt, ale potom se zjistilo, že to souvisí s Míšinou psychikou a že jde o záchvaty paniky. K tomu začala být hodně náladová. Přestalo se jí chtít chodit ven s přáteli, radši byla zalezlá doma,“ popisuje Petr.
Tyto stavy a náladovost u Míši přetrvávaly i poté, co dala na Petrův popud výpověď, a i přesto, že její maminka se z následků nehody rychle uzdravila. „Jeden den vstala a vůbec se se mnou nebavila, nechápal jsem, jestli jsem jí něco udělal. Druhý den vstala s úsměvem a zase to byla moje stará Míša, do které jsem se zamiloval. Jenže se to pořád střídalo a já nikdy nevěděl, na čem vlastně jsem. Pomalu mi začala docházet trpělivost. Naštěstí i Míša věděla, že má problém, a tak jsme se domluvili, že začne chodit na terapie. Tam si nejen povídá o svých pocitech, ale taky dostala antidepresiva. Jenže jejich nástup nějakou dobu trvá, takže zatím čekáme, až zaberou,“ svěřuje se Petr.
Muž nemá problém přiznat, že Míšiny stavy a její osobnostní proměna ho několikrát donutily přemýšlet o rozchodu. Vždy ale došel k závěru, že tomu dá ještě čas. Míšu si chce vzít a založit s ní rodinu, ale to vše chce absolvovat s tou starou Míšou, s tou, do které se zamiloval.
Na názor a rady, které by mohly pomoci jak Petrovi, tak partnerům psychicky nemocných lidí, jsme se zeptaly klinické psycholožky a online terapeutky Terezy Baltag z webu online-terapie.cz.
|
Přiznání problému: Pokud je partner více úzkostný nebo náladový, je důležité, zda se s ním o tomto tématu dá hovořit v době, kdy nepříjemné stavy pominou. Pokud ano, je z velké části vyhráno. Ten, kdo psychickými potížemi trpí, může zkusit partnerovi tyto stavy popsat a vysvětlit. Partner je pak může lépe pochopit a mohou hledat společnou cestu z tohoto problému. Pokud to možné není, partner odmítá problém připustit nebo se o situaci nechce bavit, má pak druhý člověk pouze omezené možnosti řešení a musí se ptát sám sebe, zda chce setrvávat ve vztahu, kde v podstatě nefunguje komunikace. Rozchod: Pokud partner uvažuje o rozchodu, pravděpodobně to nebude pouze z důvodu občasných panických atak, které většinou vztah výrazně nenarušují, ale možná z důvodu nemožnosti komunikovat se ženou o důležitých životních situací. To je pro vztah většinou větší zátěž než samotná panická ataka nebo výraznější náladovost. Rozchod je vždy zátěžová situace a může se stát, že se rozchodem psychické potíže na nějakou dobu zhorší. Rozchod s duševně nemocných člověkem je proto často náročné životní rozhodnutí, zvláště pak pro empatické a starostlivé partnery. Pokud člověk cítí, že na to nemá sílu, je možné vyhledat psychologa nebo psycholožku, se kterým se o vhodném postupu může poradit, což se i často stává. |
Čtěte také:
- Setkávání nahradily technologie. Budeme se umět po covidu ještě bavit tváří v tvář?
- Jak trénovat psychickou odolnost současné krizi navzdory
Nový komentář
Komentáře
Lidé, kteří by nemocného partnera opustili, no děkuji pěkně. Takoví partneři do nepohody. Míša potřebuje podporu a léčit se. Odvrátit se od nemocného partnera, jen protože je nemocný a neperspektivní do budoucna, je hnus. Onemocnět můj partner, tak udělám první poslední, abych mu pomohla. Zdrhnout, protože už není "jako dřív", na to bych morálně fakt neměla. A jednu nemoc, hodně hnusnou, jsem s jedním ex také překonala. Rozchod přišel mnohem později a ne kvůli nemoci, ta byla už minulostí.
Já bych zase tak rychle jako dámy níže flintu do žita neházela. Mám kamarádku, trpěla tím samým onemocněním. Její tehdejší partner to nedal, jenže jí terapie a léčba pomohly, našla si nového muže, má 2 děti a je spokojená. A už přes 6 let žádný panický záchvat.
Už nebude žádná "stará Míša".
Bude Míša užívající antidepresiva, kterou následně rozhodí prakticky jakýkoli problém, který se v jejím životě vyskytne. Pokud s ní chce Petr i přesto zůstat, jeho boj, ale zakládat rodinu fakt ne, případné děti by na to doplatily nejvíc. A jestli on chce vedle sebe člověka, se kterým mu bude dobře, tak pryč. 
Petře, jestli tě to trápí, najdi si jinou. Míša už nikdy nebude jak dřív a miminko nezmění nic k lepšímu. Zase si něco najde. Vím, že je to k nemocnému člověku kruté, ale trápil by se sám, když se s tím neumí vypořádat. Chodit kolem nemocného člověka jak po nášlapných minách přispěje k psychickým problémům i Petrovi. Párové terapie jsou jen způsoby, jak někomu vydělat peníze, možná ovlivní na chvilku nějaké slabší jedince.