V práci měli zrovna víc jak napilno. A to ji ještě ten den čekala cesta do servisu pro opravené auto. Však se na něj taky načekala! Dojíždění autobusem s několika přestupy už ji zmáhalo. Když se tam po noční směně konečně dovlekla, zaplatila, převzala klíčky a s úlevou nastartovala. Rychle do sebe ještě vyklopila kávu, protože se jí klížily oči, a vyrazila domů. Cestou ji ale zastihl telefonát od jejího přítele. Nutně si z jejího vozu potřeboval vypůjčit výstražný trojúhelník, protože ten svůj půjčil před týdnem známému, který ho ještě nevrátil. A jeho jako na potvoru zrovna odeslali na neplánovanou služební cestu.

„Zastavila jsem před jeho domem, zatroubila a šla pro trojúhelník do kufru. Ani jsem nevypínala motor. Na návštěvu jsem neměla ani pomyšlení a těšila se domů, do postele. Standa vyběhl jen v pantoflích a nesl mi na oplátku oběd, abych nemusela ještě vařit. Jenže když se ke mně sklonil, aby mě políbil, najednou se zarazil. Nevěřícně zíral do kufru, odstrčil mě a rozběhl se k zadním dveřím. Když je otevřel, vytáhl na ulici za nohu chlapa!“ popisuje Petra neuvěřitelnou příhodu, která vzápětí ještě vygradovala.

„Přítel je nesmírně žárlivý, a tak měl najednou rudo před očima. Začal na mě řvát, že ho podvádím, že si domů vezu milence. Z něj prý děláme debila, protože si myslíme, že když si lehne dozadu na sedačku, nebude vidět. Nevzmohla jsem se na slovo a vůbec netušila, která bije. A můj spolucestující evidentně taky ne. Vykuleně na nás zíral,“ vzpomíná Petra s tím, že její přítel dál pokračoval v žárlivém monologu a domnělému milenci pak vrazil pořádnou facku.

„To ho asi teprve probralo, protože začal mumlat, že se omlouvá. Chtěl se prý jen trochu vyspat, protože cosi slavili a popíjeli. Netušil, že se právě tohle auto bude ráno předávat majiteli, když tam stálo tak dlouho,“ vypráví Petra, která tehdy vyprskla smíchy. I její přítel usoudil, že mladík v montérkách z daného servisu asi mluví pravdu. Pustil ho a dovolil své partnerce, aby ho odvezla zpět.

„V servisu se mi moc omlouvali a nabízeli různé kompenzace. Kluka sice nevyhodili, ale strhli mu odměny. Když si ale představím, že jsem ujela tolik kilometrů s cizím člověkem za zády, aniž bych si ho všimla, až mě z toho mrazí. Pravda, byla jsem unavená, ještě bylo šero, a navíc jsem dost malá, takže ze sedadla řidiče dozadu až tak dobře nevidím. Ale stejně,“ dodává Petra.

Čtěte také:

Reklama