
Foto: Tutanchamon Praha
Jsme tedy mezi těmito krásnými historickými artefakty. Jak blízký je vám starý Egypt?
Kupodivu je mi ještě bližší, než si dokážete představit, protože jsme se se Zlatou před třemi týdny vrátili z Egypta. Nebyli jsme ani vteřinu u moře, ale cestovali jsme právě po těchto památkách.
A bylo to poprvé, co jste se tam dostal?
Ano, bylo to poprvé, protože jsme to chtěli vidět a zažít.
Jaký dojem to na vás udělalo, když jste stál v těch starých stavbách?
Neuvěřitelný. Nad tím se vám prostě zastaví vše, rozum i vědomí. Řeknete si: „Vždyť je to čtyři tisíce let staré!“ Kdo je to naučil? Kdo je to naučil? Jak je možné, že v chirurgii se používají nástroje z té doby, a to dodnes?
Existují různé teorie...
Ano, ale upřímně to na mě prostě zapůsobilo. Říkám to zcela otevřeně: to muselo přijít zvenčí.
Mohly tu být civilizace, které měly mnohem větší znalosti než my dnes.
Přesně tak. Dodnes některým věcem nerozumíme. Stojíte v chrámu, sloupy jsou dvacet metrů vysoké a na nich spočívá strop. Jak ho tam dostali? A jak je možné, že tak přesně? Neměli přece jeřáby. Měli spoustu otroků, ale i kdyby, pořád je to neuvěřitelné.
Je ještě něco jiného, co vás v životě podobným způsobem fascinovalo?
Ano, Velikonoční ostrov. To je totéž. To snad museli být mimozemšťané, jinak si to nedokážu vysvětlit. Je to něco mezi nebem a zemí.
Fascinuje vás objevování pokladů? Lákalo by vás také něco objevit?
Samozřejmě, jako každého kluka. Objevovat něco skrytého, něco, co nás překvapí, co tam může být.
Jaký největší poklad jste v životě objevil?
To by bylo na dlouhé vyprávění. Ale největším pokladem je zdraví.

Foto: Tutanchamon Praha
Jak prožíváte vánoční období?
Každý rok stejně. Nenechám si na to sáhnout a prožívám ho tak, jak jsem byl zvyklý odmalička. Snažím se to také předávat dál.
To znamená velmi tradičně. Jaké tradice u vás dodržujete?
Je jich mnoho. Začíná to už Mikulášem. Pocházím z generace, kdy pro nás děti bylo objevení mandarinky a buráků za oknem velkým zážitkem. To byl tehdy poklad.
Jak to vypadá přímo na Štědrý den? Dodržujete půst?
Ano, držím ho, protože jsem k tomu byl veden. Snažím se vidět zlaté prasátko. Už jsem tu dlouho, ale ještě jsem ho neviděl. Naději ale neztrácím.
Kdo u vás připravuje bramborový salát a smaží kapra?
To je složitější, protože máme velkou rodinu. Snažíme se navzájem vypomáhat, takže každý udělá něco.
Vánoce jsou také obdobím pohádek, v mnohých jste sám účinkoval. Díváte se na ně?
Bohužel už tolik ne. V době, kdy se hlavní pohádka vysílá v televizi, se u nás rozdávají dárky. Máme malé děti a ty by měly jít brzy spát.
Ukazujete tedy dětem pohádky, ve kterých jste hrál prince? Poznávají vás?
Nedávno jsem je vzal na natáčení, kde jsem měl masku, a byly naprosto konsternované tím, co všechno se se mnou dá zažít. A ty, ve kterých hraji? Mám pocit, že to zatím příliš nevědí, ale nijak je do toho netlačíme.
Zdroj: Autorský článek


Nový komentář
Komentáře
To je už asi pátá "nenápadná" reklama na tu výstavu. Jestlipak to tihle dva dostali aspoň slušně zaplaceno? Jinak pan Štěpánek hanebně podceňuje lidstvo. Vážně si myslí, že by sem přes nepředstavitelné mezihvězdné vzdálenosti přiletěli zástupci technicky vyspělé civilizace, aby tady dávali šutry na hromadu? Pyramida je ten nejjednodušší výtvor, co se dá postavit. Už tříleté dítě dokáže samo postavit pyramidu z kostek. Je to stabilní a samo se to nabízí, jak vršit na sebe kostky, aby to drželo a nespadlo. Jo, chápu, s těmi tajemnými historkami je to zábavnější, ale vesmír je velikej. Hodně velikej. A mnoho miliard let času již uplynulo. Někde se jistě mohla vyskytnout nějaká civilizace, když se vyskytlo lidstvo, je to evidentně možnost, která padá na váhu. Ale pravděpodobnost, že by se dvě civilizace setkaly v nekonečných hlubinách času a vzdáleností je hodně mizivá. A když už, tak proč by tady proboha tesali do kamene sochy a tahali těžké kameny?