Jaké to je chodit s dvojčetem, respektive s člověkem, který má jednovaječné dvojče, to se dočtete v příběhu Petra L. Jeho přítelkyně nedá bez sestry ani ránu. Petr už je z toho trochu zoufalý a zvažuje rozchod...
S Petrem L. se občas potkávám na různých akcích. Nejsme přímo kamarádi, ale vlastně takoví známí. Nedávno mi vyprávěl o tom, jaké to je chodit s holkou, která má dvojče. Zmínil se o tom v hovoru a nebyl bych to zvídavý novinář, abych se ho na všechno řádně nevyptal. Petr souhlasil s tím, aby ch jeho vyprávění přetlumočil pro náš magazín...
Petr a jeho holka
Petr a Martina jsou každý z jiného města. Seznámili se náhodou. Petr byl v Martinině městě na knižním veletrhu a při přednášce jednoho spisovatele si všiml Martiny. Zaujala ho, a tak to zkusil; seděla v koutku na židli a stále si něco zapisovala.
„Co to pořád píšete, slečno?“ oslovil ji a očekával odpálkování.
„Vám to nepřijde nesmírně zajímavé?“ ani nezdvihla oči a pokračovala ve psaní.
Petr pocítil naději a za nějakou dobu už spolu seděli v kavárně a bavili se o literatuře. Rozuměli si úžasně! A slovo dalo slovo, domluvili si i další schůzku. Na té už se poprvé chytli za ruce a večer před Martininým domem následovalo několik krásných polibků.
Aby to nevypadalo jen jako v pohádce, Martina se Petrovi svěřila s tím, že na příští schůzku přijde se sestrou. Petr si pomyslel, že to bere holka nějak hákem, ale nakonec souhlasil.
Jaké bylo Petrovo překvapení, když dorazil na smluvené místo a u stolku tam čekaly dvě stejné ženy - dvě Martiny! Chvíli váhal, až se skutečná Martina usmála a představila Petrovi Moniku.
„Vy jste...“
„... dvojčata, vadí ti to?“
„Co...? Ne, ne, vůbec ne, jenom jsem to nečekal.“
Petr ale po čase zjistil, že to není tak snadné. Martina byla fajn, ale všude chtěla chodit se sestrou. A tak se z romantických chvilek ve dvou staly krací chvilky ve třech, potažmo ve čtyřech, když se k nim přidal Moničin přítel.
„Nejdřív mi to trochu vadilo, dneska už se tomu jenom směju. Holky jsou spolu všude - když jdeme do kina, když si jdeme sednout do parku, když... když... Nejvtipnější je, jak mi to Martina vždycky oznamuje: A nevadilo by ti, kdyby s námi šla ségra? Spíš by mě překvapilo, kdyby s námi nešla.“
Co Petrovi vadí? Stále má pocit, že je ségra sleduje, že musí všechno odsouhlasit. Zkrátka žádné soukromí. Petr si uvědomuje že je pouto mezi dvojčaty silnější, ale... všechno má své meze. Ve chvíli, kdy jsem s Petrem mluvil, byli s Monikou rozhádaní. Pozval ji k sobě, že ji provede historickým centrem Olomouce a že stráví hezký víkend. Jenže první Martinina otázka byla: „A můžu vzít Moniku?“ Petr zvažuje, jestli takový vztah má budoucnost, a zda to táhnout dál.
Více faktických informací o dvojčatech si přečtěte ve článku...
Nový komentář
Komentáře
A co kdyby prostě upřímně řekl své přítelkyni, že je její sestra moc milá, ale že s ní nechce trávit každou společnou chvíli?
Já také nevím,proč se nezeptal už dávno,nemusel by přemýšlet,jestli vztah má cenu nebo ne.Chlapi neradi řeší problémy,raději bude čekat(na co?asi až zahřmí).Ať se zeptá,aspoň bude vědět,na čem je.
a kdyby jednou řekl, že mu to vadí, tak co?
Být Petrem,tak před tím,než by na "to hupli",bych se Martiny zeptal,jestli by nevadilo,kdyby tu byla i Monika?Myslím,že by si to holka asi rozmyslela.Nééé,jasně.Promluvila bych si s Martinou,jestli je opravdu pro ní tak nutné brát sebou sestru.
Lukáš Čejka — #6
Jakub D. Kočí — #5 Kdyz jsem byl jeste mlady a drsny, tak bych spis rekl, ze jednu si ma nechat jako rezervni, ale ja uz nejsem ani jedno.
Lukáš Čejka — #1 Něco jako prášek na praní s aviváží zároveň?
delfi.na — #3 Ja bych se bal, ze se mi prohodi a ja to nepoznam, tak bych si taky moc nevyskakoval.
Tak proč neřekne jasně, že by mu to vadilo, že s ní chce být sám.
A pak by se vidělo, co na to ta pravá 
Asi by mi vadilo mít pořád ocasa za zadkem. Ještě pak budeš muset bydlet s oběma. Zdrhla bych
Mel si je nechat obe - dve za cenu jedne.
