Ahoj všichni!

Zase jsem neodolala a píšu vám pár řádků ze svého skotačení životem, protože včerejšek byl opravdu, jak říká Trautenberk „jen ho do zlata zasadit“.

Nevím, jestli to je všechno následkem neděle, kdy jsem byla v zájmu obživy rodiny nucena vybírat na poli 300metrový řádek brambor ve velice blátivém terénu, ale od té doby se mi velice „daří“. Tu neděli jsem jakž takž přežila,  i když mě bolí záda a stehenní svaly tak, že se mě v pondělí kolegyně ptala, zda jsem prožila obzvlášť erotickou noc, ale následky dobrovolného tělocviku na poli cítím i po třech dnech.

Včera ráno jsem, teď už za tmy, vyrazila do práce. Úchvatný den začal tím, že jsem nemohla najít doklady spolu se čtvrtletní jízdenkou na vlak, což je vada dosti podstatná, protože jsem do ní investovala téměř 2 000,- Kč a jedna jízda do práce a zpět by stála skoro padesátikorunu. Zběsile jsem prohledávala všechny tašky, řítila jsem se domem jako lavina přeskakujíc různou domácí zvěř, která to evidentně pokládala za novou zajímavou hru, a na hledání jsem měla pouhé 4 minuty, než mi definitivně ujede vlak i při klusu na 1,5 kilometru. Pak jsem se nazvala všemi nelichotivými přízvisky a vyrvala doklady z ledvinky, co jsem měla na poli (evidentně jsem tedy v pondělí byla dutohlav a absolvovala cestu do práce bez dokladů, aniž bych na to přišla). Na zastávku jsem se přiřítila spolu s přijíždějícím vlakem. Po dosednutí jsem zjistila, že nemám peněženku, a uvědomila jsem si, že je v tašce v kanceláři spolu s nákupem, který jsem tam nechala. Naštěstí jsem měla pravdu. To, co jsem neměla, byly klíče od domu.

Ty odpočívají v kapse některého mého dítka už od neděle, když jsme se vraceli z brambor. Potom mi volal syn, že doma zapomněl  s v o j e  klíče a nutně potřebuje ještě 500,- Kč na učebnici a dcera mi mailovala o 380,- Kč na lítačku. Marně jsem hledala životní  vzpruhu a naplnění ve zpracovávání účetní uzávěrky za měsíc srpen.

Z práce jsem musela ještě dojet do pojišťovny zjistit, proč splátka pojištění trvá od povolení k inkasu, do převodu 2 měsíce!

Bylo mi inteligentně vysvětleno, že to prostě tak je a šmytec. Domů jsem dorazila s utkvělou představou, že blboun nejapný je proti mně frajer, překypující inteligencí. S tímhle vědomím jsem došla k vrátkům a uvědomila si, že manžel po téměř třech měsících odešel do pracovního procesu, děti jsou na koleji a internátě a pes odemknout prostě neumí!

Přinutila jsem své rozlámané tělo přelézt vrata i s nákupní taškou, vylézt na parapet  a protlačit se 30cm mezerou v okně dovnitř.

Při tomto úkonu jsem málem ohoblovala horní ozdobu svého těla, zatímco naši domácí pejsci řvali jako hyeny a burcovali celé okolí.

Převlékla jsem se, nafílovala pračku a šla krmit zvěř venkovní. Při tomto úkonu za mnou pochodovalo hejno 50 kachen v řadě za sebou a mě jen napadlo „Péťo – natoč to!“. Navečer si měli známí začít chodit pro brambory, a tak jsem šla vyndat z kůlny váhu decimálku, abych nešidila, a váha nikde. Pravděpodobně  nás v naší nepřítomnosti  navštívil nějaký přičinlivý občan početné komunity v naší obci. Pytle jsem tedy nezvážila, ale budu doufat, že ve všech je spíš více než méně. Manžel ke všemu přijel až za tmy a ještě jsem vyřídila pracovnici Statistického úřadu, která si chtěla promluvit s člověkem, od kterého jsme dům před 9! lety koupili. Teda ať žijou přesné informace naší statistiky!.... Při návratu jsem zjistila, že mi kuchyň plave, vytekla myčka. Další ostatní zádrhele se mi zdály tak nepodstatné.

Završením včerejšího úžasného dne byl telefonát od člověka, který si zamluvil 8 pytlů brambor, a teď je odřekl a já si je tak můžu vetknout za klobouček.

Takže pokud se může někdo pochlubit pestřejším dnem, nechť tak učiní. Mně to úplně stačilo a volám: „Ještě, že už je středa!!!!“ 

Vikina007

Milá Vikino... no, co dodat? :o))) Já takovému dni říkám "den jako korálek". Zní to docela něžně, že? :o)) Moc díky... ty prostě nikdy nezklameš.

Reklama