S manželem jsme v rozvodovém řízení. K němu došlo kvůli různým aspektům, ale jeden z nich je určitě i jeho slovník. Když se sejde s kamarády, často ani nerozumím tomu, o čem se baví, protože každé druhé slovo je nějaké výplňkové sprosté slovo. Vůbec nechápu, jak tento inteligentní jedinec může mluvit jako úplný idiot. Doma jsem se ho snažila usměrňovat, a když se narodila dcera, varovala jsem ho, aby klení omezil. Neomezil. Kdyby alespoň sprostě nadával, jen když se mu třeba něco nepovede nebo ho něco bolí, ale on je schopný dceři říct, že dělá pí****nu, že se*e nebo před ní utrousí o učitelce ze školky, že je stejně pi*da. Tato konkrétní učitelka už mě několikrát upozornila na to, že dcera mluví v pěti letech jako dlaždič. Jak říkám, není to jediný důvod k rozvodu, ale taková třešnička na dortu za tím vším,“ píše na diskuzním fóru jedna z uživatelek.

Foto: Shutterstock

Jablko nepadá daleko od stromu

Rodiče sprosťáci se dělí do třech kategorií. Ti, kteří utrousí sprosté slovo jen v případě naštvání, ti, kteří používají sprostá slova na denní bázi, ale alespoň jsou si vědomi chyby, kterou dělají a ti, kteří už se nějakého špatného svědomí zbavili. Ve většině případů jde především o muže, ale není výjimkou, že roli dlaždiče zastává žena. Slovník často souvisí s prostředím, ve kterém daný člověk vyrůstal. „Pokud se například v rodině nachází otec alkoholik, který sprostými slovy nešetří, je paradoxně větší pravděpodobnost, že dítě nebude chtít jít v jeho stopách, tudíž se v budoucnu vyvaruje i jeho slovníku. Když je však otec naopak pro dítě vzorem, ale zároveň je neutěšitelným sprosťákem, tady se zvyšuje pravděpodobnost, že dítě už v útlém věku začne mluvit sprostě,“ udává jeden z mnoha možných dopadů psycholožka Jana Šťastná.

Otázkou je, co to pro dítě znamená. Nemusí to znamenat vůbec nic, vždy záleží na povaze jedince a jeho osudu. Snadno si ale představíme situaci, kdy potomek začne mluvit sprostě ve škole, potýká se kvůli slovníku s problémy, což mu následně utváří charakter. Cítí se vyloučený ze společnosti a jediný, s kým si najednou rozumí, jsou žáci vyššího ročníku, kteří už mají za sebou těžší přešlapy, než to, že si nedávají pozor na jazyk.

Sprosté dítě nebude u učitelů nikdy oblíbené, což je hlavním kamenem úrazu. I když se vám něco jako jazyk může zdát malicherností. Opak je pravdou. Samozřejmě se můžete dopustit daleko závažnějších výchovných chyb, ale sprostá slova mohou později rozhodnout, jakým směrem se životní cesta vašeho potomka bude ubírat. I přes to, že půjde o inteligentního jedince, slovník mu může být pomyslnou koulí u nohy.

Jak s dítětem mluvit

Nejkrizovější věk je podle psychologů mezi třetím až pátým rokem. V té době se těžko dítěti vysvětluje, že sprostá slova mohou používat jen dospělí lidé a v omezené míře. Pokud se přece jen povede nějakou nadávku vyřknout, měli byste se za ni dítěti omluvit, aby poznalo, že jde o něco nevhodného, výjimečného a že přešlap samotnou/samotného mrzí. O nadužívání sprostých slov už by vůbec neměla být řeč. Potomek by měl sprostá slova v krizovém věku chápat tak, že mohou ublížit stejně jako facka nebo kopanec.

Ať se budeme snažit, jak chceme, stejně občas někdy nějaké sprosté slovo před dětmi utrousíme. A ať se nám to líbí nebo ne, i kdybychom neřekli za celou dobu jejich výchovy jediné, stejně jednou nějaké sprosté slovo použijí. Důležité je ale na to myslet, co pro ně vy jako rodiče představujete. Jestliže chcete být autoritou, bude s největší pravděpodobností dítě odrazem nejen vašich dobrých vlastností, ale bohužel i těch špatných.

Reklama