Foto: Shutterstock
Lucie
Když jsem osm týdnů po porodu prvního dítěte zjistila, že jsem těhotná, byl to pro mě obrovský šok. S partnerem jsme si při sexu nedávali pozor, ale myslela jsem, že takhle brzy po porodu, a když kojím, je šance na otěhotnění takřka nulová. Nedovedla jsem si představit dělit svou pozornost takhle brzo mezi dvě děti. Vždyť by v době narození druhého dítěte nebyl tomu prvnímu ani rok. Rozhodla jsem se pro interrupci a nelituju toho ani po pěti letech. Dcera mi dává zabrat a já jsem ráda, že se jí můžu naplno věnovat a vypadá to, že zůstaneme jen u jednoho dítěte.
Anna
Sice jsme si dávali pozor, ale stejně jsem před několika lety otěhotněla. Já bych se miminku ani tolik nebránila, ale parter mě přesvědčil, že dítě, které už máme, nám stačí, a že si druhé ani nemůžeme dovolit. Máme malý být, hypotéku na krku… Jeho argumenty jsem nedokázala vyvrátit, a tak jsem na potrat skutečně šla. Hned po zákroku jsem toho začala litovat a té malé dušičce alespoň každý rok zapaluju svíčku. Mám strašné výčitky svědomí, i když už uběhly tři roky. A taky se se mnou přestala bavit kamarádka, která se snaží už řadu let marně otěhotnět. Byla to pro mě teda vlastně dvojnásobná ztráta.
Sára
Dřív jsem žila docela nezřízeným sexuálním životem a moc jsem si nedávala pozor. Třikrát jsem otěhotněla, ale nepřicházelo v úvahu, abych si dítě nechala. A ani otcové nechtěli být otci, takže za sebou mám tři interrupce. Nikdy mě to netrápilo. Neměla jsem k těm zárodkům žádný vztah. Po čase jsem přestala tak vyvádět, usadila jsem se a mám dvě chtěné děti, které už jsou v pubertě. Konečně s tím pravým chlapem.
Alena
Na potratu jsem byla v osmnácti. Při zákroku jsem si sice trochu pobrečela, ale celkem rychle jsem to hodila za hlavu, protože jsem chtěla na vysokou a budovat kariéru a dítě by bylo překážkou. Jenže teď je mi pětatřicet, s partnerem, který je mimochodem od těch osmnácti pořád stejný, se nám nedaří počít a já jsem z toho na prášky. Vyčítám si, že jsem šanci mít dítě měla, ale dobrovolně jsem ji zničila a teď už možná nikdy žádnou mít nebudu. Dokonce kvůli tomu chodím k psychologovi, ale je to obrovský balvan na hrudi, kterého se mi nedaří zbavit.
Nikola
Na potratu jsem byla asi před sedmi lety a svému tehdejšímu příteli jsem to ani neřekla. Bála jsem se, že bude chtít, abychom si to dítě nechali, ale já jsem se prostě na děti ještě necítila. Paradoxně jsem toho začala litovat po tom, co se mi před třemi lety narodil chtěný chlapeček. V podstatě od porodu myslím na to nenarozené děťátko a na to, jak jsem byla hrozně sobecká.
Zdroje: respondentky redakce
Čtěte také:
- Reakce mužů mě utvrzuje v tom, že nemám ráda svá prsa, říká smutně Vilma
- Ve třiceti pěti letech stále nemám žádné přátele, stěžuje si Marika. Prý je to chyba její matky
Nový komentář
Komentáře
Že se to dříve stávalo - nechtěné těhotenství - to vím. Nebyly k disposici antikoncepční prostředky. Lékaři je svobodným bezdětným nechtěli předepisovat. Pokud žena nechtěně otěhotněla a nemohla nebo nechtěla si dít nechat, musela požádat o interrupci komisi, kde museli ona i její partner zdůvodňovat, PROČ. V dnešní době, kdy se ženy mohou chránit, je např. ten příběh Sáry povídáním o absolutní neodpovědnosti. Počít děti a pak je zahazovat.