62e7a8059b070obrazek.png
Foto: Shutterstock

1. Jdete na to moc zhurta

„Nejlépe se naučíš plavat, když tě někdo hodí do vody.“ Pokud také razíte tohle životní krédo, pak ho určitě nepraktikujte na dětech při učení plavání. Možná se v záchvatu paniky skutečnou nějak dostanou ke břehu, ale také si z tohoto zážitku mohou odnést pořádné trauma. A do vody už nikdy nevkročí.

„Nelze přeskočit základy. Prvním krokem a nedílnou součástí výuky plavání jsou základní plavecké dovednosti. Především: dýchání do vody, splývavá poloha (na břiše i na zádech s hlavou v prodloužení trupu), orientace ve vodě i pod vodou (je nutné mít otevřené oči), pády a skoky (různé druhy skoků, které provádíme z rozdílných výšek), zažít si „pocit vody“ (pochopit a cítit záběrové plochy a polohy, pochopit, které pohyby zajišťují pohyb vpřed a naopak),“ uvádí Štěpánka Štrougalová z Baby Clubu Juklík.

2. Vodu vnímáme jako nepřítele

Dodnes skáčete do vody se zavřenýma očima, rukou si držíte nos a litujete, že vám chybí třetí ruka, abyste si mohla ucpat ještě uši? Hlavně tyhle „vychytávky“ neučte své děti. „Takto vedenému dítěti zkomplikujeme výuku plavání, protože se může začít bát vody v očích a nose,“ upozorňují lektoři z Plavecké školy Žabička.

Tak jako ve všem, i při výuce plavání bychom měly jít dětem příkladem. Pokud potápění nevyhledáváte, nebo při něm dokonce panikaříte, najděte jim kompetentnějšího učitele.  

3. Splývání není ztráta času

Naučit dítě plavat = vštípit mu pohyby rukou a nohou, které ho posunou vpřed? Velká chyba. Jak už bylo řečeno, začínat se musí od píky. A jednou dovedností, kterou si malí (i dospělí) začátečníci musí osvojit, je splývání. Vznášení se na vodě na zádech a na břichu je podle lektorů dalším předpokladem dobrého plavce.

„Dítěti vysvětlíme, že se má nafouknout jako balon a položit se na vodu na záda a vůbec, vůbec nic nedělat. Dolní i horní končetiny dá do tvaru hvězdičky. My jej můžeme přidržovat ze spodní části zad, případně přidržet i pod bradou a mírně mu zaklánět hlavičku. To stejné můžeme vyzkoušet i v poloze na břiše. Můžeme přidržovat pod bříškem,“ popisuje nácvik Štěpánka Štrougalová.

4. Prsa a nic jiného

Plave tak většina nás „amatérů“, protože prsa považujeme za nejjednodušší plavecký styl. Nejspíš proto, že při něm držíme hlavu pěkně v suchu, nad hladinou (což je mimochodem chyba, protože si tak ničíme páteř). Jenže to je prý přežitek. Lektoři dnes volí pro začátek styly kraul a znak.

„Plavecký způsob prsa je při správném provedení koordinačně náročnější než kraul a znak. Ty mají jednodušší strukturu pohybu a odpovídají dosavadním pohybovým zkušenostem dětí v tomto věku. Tyto způsoby navíc podporují správné držení těla a pohybový aparát zatěžují symetricky,“ vysvětlují v Plavecké škole Žabička.

S tímto postupem souhlasí i Štěpánka Štrougalová: „Nám v Juklíku se velmi osvědčilo začít výukou plaveckého způsobu znak. Odpadá totiž souhra s pravidelným dýcháním do vody a děti se velmi brzo mohou radovat ze svých dovedností.“

Dalším stylem, před nímž odborníci varují, je takzvaná „čubička“, kdy děti ve vodě horečně hrabou ručičkama i nožičkama. Pokud si tento styl zafixují, těžko se odbourává a mění za správný.

5. Výběr nesprávných pomůcek

Klasický nafukovací kruh nebo rukávky nejsou to pravé ořechové. Nejde jen o to, že udržují dítě v nesprávné poloze pro výuku. Hlavně z nich může vyklouznout, nebo mohou i prasknout, což je riskantní. Volte raději bezpečnější alternativy. Lektoři doporučují například pásek s pěnovými plováky, plavky se zabudovanými kusy polystyrenu, polyethylenové nenafukovací rukávky, ale i speciální pěnové desky či žížaly.

Zdroj informací: Plavecká škola ŽabičkaBaby Club Juklík, Štěpánka Štrougalová

Čtěte také: 

Reklama