Foto: Shutterstock
- Nedávejte jim všechno a hned
Jejich dětství s tím naším nelze vůbec srovnávat. Jsou zvyklé, že dostanou, na co si ukážou. A mají toho tolik, že vytouženou věc po chvíli odloží a baží po nějaké úplně jiné. Existují samozřejmě i světlé výjimky, ale ty teď neřešíme. Jenže hlad po stále nových stimulech jim nemůžeme vyčítat. Narodily se do takové doby a chtějí vlastně jen to, co mají jejich kamarádi a spolužáci. Aby nebyly vyčleněné z kolektivu. A tak, ač neradi, souhlasíme. Pokud to ale jen trochu jde, neměly bychom jejich přání plnit na počkání a s takovou samozřejmostí. Když dítě něco chce, mělo by si to úměrně věku zasloužit. Pokud ho daná věc stála nějaké úsilí, bude si jí následně více vážit.
A rozhodně nebudete těmi nejhoršími rodiči, když některá z dětských přání nevyslyšíte. Sice budou chvíli zklamané nebo naštvané, ale vytěží z toho zkušenost do budoucna. Nevyvede je tolik z míry, když vždy nezískají vše, po čem zatouží. - Vysvětlujte a učte je
Když jim nemůžete, nebo nechcete splnit některé přání, prosté „ne“ nestačí. Vysvětlete svůj postoj a důvody, které vás k tomu vedou. Naučí se brát v potaz také pohled druhé strany. Celkově je třeba s dětmi hodně mluvit a vysvětlovat. Třeba i to, jak a proč se mohou druzí v konkrétních situacích cítit. Pak je velká šance, že z nich nevyrostou neohleduplní sobci zahledění sami do sebe.
Samozřejmostí by mělo být vedení dětí k ochotě dělit se a radosti z obdarovávání druhých.
Zaveďte do rodinného slovníku slova „prosím“ a „děkuji“. Připomenou dítěti, že všechno není tak samozřejmé, jak se zdá. Jen pozor, tyto kouzelné formulky byste měla používat i vy sama. Děti se nejlépe učí nápodobou. Jděte jim příkladem. Ve všem. - Ukažte jim hodnotu peněz a času
Děti často ani netuší, kolik z rodinného rozpočtu musíte ukrojit, abyste splnila jejich přání. Sedněte si s nimi a bez jakýchkoli výčitek vysvětlete, co jiného byste za danou částku pro rodinu pořídila nebo jak dlouho na ni musíte pracovat. Děti by měly znát hodnotu peněz, i ty zdánlivě malé. Vědí například, jak funguje bankomat, a že není jen tiskárnou na peníze?
Ale nejde vždy jen o finance. Pochopit by měly také hodnotu vašeho času a péče o ně. I když tohle naplno docení až ve chvíli, kdy budou mít samy děti. - Jděte na to oklikou, ne silou
Vynucovat si vděčnost z pozice síly nebo výčitek není ten nejlepší nápad. Tím se děti ještě více zatvrdí, nebo nám vyhoví jen na oko. Vděčnost jim vštěpujte nenápadně, zato vytrvale. Samy vždy prohoďte něco v tom smyslu, jak je daná věc fajn. Třeba že si babička dala práci s vlastnoručně dělaným dortem k jejich narozeninám, tatínek si zařídil v práci volno, aby mohl být s nimi a podobně. - Nebuďte nerealistické
Každý chybuje, tím spíš na to mají nárok i naše děti, které se všemu teprve učí. I vděčnosti je třeba se naučit, není nám vrozená. Psychologové dokonce připomínají, že je zcela přirozené, když potomci považují péči rodičů za samozřejmou. Je to pro ně standardem, do něhož se narodily. My to v dětství neměly jinak. Splácíme tak to, co před lety věnovali rodiče nám. A naše děti to budou splácet zase svým nevděčným dětem.
Čtěte také:
- Obstojí v životě spíše hodné nebo zlobivé děti aneb jak se dětství odráží na naší kariéře
- Rozhovor s terapeutkou: Proč je dobré číst dětem knížky a jak na to, aby je čtení bavilo?
Reklama
Nový komentář
Komentáře
Syn byl hodné dítě a kvůli hračkám nevyváděl. Půjčil dobrovolně kdeco, kromě své modelové železnice, to ani nemusel, protože všichni jeho bratranci a sestřenice jsou mladší a mohli by mu něco zničit. Jinak jsem jako dítě měla víc hraček než on, pro holky toho bylo víc a stejně mi někdo koupil i autíčko, asi děda. Stejně jsem si nejčastěji hrála se psem nebo se sestrou a kamarády venku, tam nám stačil balón a švihadlo, někdy jsme hráli jen na honěnou. Průser je, když rodiče své pomocí hraček uplácí a ještě si to dělají naschvál, když jsou rozvedení. U nás v rodině obvykle dostávají děti hračky na Vánoce nebo k narozeninám a nějaké drobnosti k jmeninám nebo na prázdninách ( třeba u nás ), ale to nejsou žádné drahé Lega za tisíce. Nebo si vyberou něco na výletě. Stejně čas strávený s dítětem žádné drahé hračky nenahradí, syn měl moc rád vystřihovánky z ABC ( časopis, odebírala jsem ještě ve škole ), nejdřív se díval, potom už mohl slepit nějaký autobus a nakonec mě překonal a lepil líp než já.
Nejkrásnější dárek je zážitek. A hodně hodně hodně lásky v rodině. Je radost vidět ty očka, když mu dáte něco co si moc přeje, ale když vím, že je to drahá věc, kterou mu dát nemůžu, snažím se o tom mluvit, aby nebyl zklamaný. Je dobré, aby se dítě umělo dělit, aby půjčovalo hračky kamarádovi, ale v žádném případě to nesmí být na úkor majitele hračky, což úplně nesnáším. Přijdeme na návštěvu a domácí dítě je neustále napomínáno svojí maminkou ...půjč mu to, musíš mu to půjčit, nebuď lakomý. V tu chvíli mi domácí dítě přijde jak chudák, má panenku , autíčko na kterou má citovou vazbu a na rozkaz maminky ho musí ihned půjčit ...jinak je označován jako že je lakomý. Třeba to zní hloupě, ale je to prostě jeho hračka. Zkuste se nad tím zamyslet.
Dětství je jen jedno a my se ho snažíme dělat našim dětem co nejhezčí. Jestli jsou rozmazlené nebo ne nevím a je mi to jedno. Nedostanou všechno teď hned okamžitě, to ne, ale k narozeninám, Vánocům přání plníme. Nebo za něco nepříjemného, teď minulý týden 5leté dceři museli trhat zoubek kvůli zánětu tak jí manžel slíbil návštěvu hračkárny až je otevřou. Jinak hodně dbáme na zážitky, jezdíme na výlety, není týden abychom nejeli na výlet aspoň po okolí.