Foto: Shutterstock

  1. Nedávejte jim všechno a hned
    Jejich dětství s tím naším nelze vůbec srovnávat. Jsou zvyklé, že dostanou, na co si ukážou. A mají toho tolik, že vytouženou věc po chvíli odloží a baží po nějaké úplně jiné. Existují samozřejmě i světlé výjimky, ale ty teď neřešíme. Jenže hlad po stále nových stimulech jim nemůžeme vyčítat. Narodily se do takové doby a chtějí vlastně jen to, co mají jejich kamarádi a spolužáci. Aby nebyly vyčleněné z kolektivu. A tak, ač neradi, souhlasíme. Pokud to ale jen trochu jde, neměly bychom jejich přání plnit na počkání a s takovou samozřejmostí. Když dítě něco chce, mělo by si to úměrně věku zasloužit. Pokud ho daná věc stála nějaké úsilí, bude si jí následně více vážit.  

    A rozhodně nebudete těmi nejhoršími rodiči, když některá z dětských přání nevyslyšíte. Sice budou chvíli zklamané nebo naštvané, ale vytěží z toho zkušenost do budoucna. Nevyvede je tolik z míry, když vždy nezískají vše, po čem zatouží.

  2. Vysvětlujte a učte je
    Když jim nemůžete, nebo nechcete splnit některé přání, prosté „ne“ nestačí. Vysvětlete svůj postoj a důvody, které vás k tomu vedou. Naučí se brát v potaz také pohled druhé strany. Celkově je třeba s dětmi hodně mluvit a vysvětlovat. Třeba i to, jak a proč se mohou druzí v konkrétních situacích cítit. Pak je velká šance, že z nich nevyrostou neohleduplní sobci zahledění sami do sebe.

    Samozřejmostí by mělo být vedení dětí k ochotě dělit se a radosti z obdarovávání druhých.

    Zaveďte do rodinného slovníku slova „prosím“ a „děkuji“. Připomenou dítěti, že všechno není tak samozřejmé, jak se zdá. Jen pozor, tyto kouzelné formulky byste měla používat i vy sama. Děti se nejlépe učí nápodobou. Jděte jim příkladem. Ve všem.

  3. Ukažte jim hodnotu peněz a času
    Děti často ani netuší, kolik z rodinného rozpočtu musíte ukrojit, abyste splnila jejich přání. Sedněte si s nimi a bez jakýchkoli výčitek vysvětlete, co jiného byste za danou částku pro rodinu pořídila nebo jak dlouho na ni musíte pracovat. Děti by měly znát hodnotu peněz, i ty zdánlivě malé. Vědí například, jak funguje bankomat, a že není jen tiskárnou na peníze?

    Ale nejde vždy jen o finance. Pochopit by měly také hodnotu vašeho času a péče o ně. I když tohle naplno docení až ve chvíli, kdy budou mít samy děti.

  4. Jděte na to oklikou, ne silou
    Vynucovat si vděčnost z pozice síly nebo výčitek není ten nejlepší nápad. Tím se děti ještě více zatvrdí, nebo nám vyhoví jen na oko. Vděčnost jim vštěpujte nenápadně, zato vytrvale. Samy vždy prohoďte něco v tom smyslu, jak je daná věc fajn. Třeba že si babička dala práci s vlastnoručně dělaným dortem k jejich narozeninám, tatínek si zařídil v práci volno, aby mohl být s nimi a podobně.

  5. Nebuďte nerealistické
    Každý chybuje, tím spíš na to mají nárok i naše děti, které se všemu teprve učí. I vděčnosti je třeba se naučit, není nám vrozená. Psychologové dokonce připomínají, že je zcela přirozené, když potomci považují péči rodičů za samozřejmou. Je to pro ně standardem, do něhož se narodily. My to v dětství neměly jinak. Splácíme tak to, co před lety věnovali rodiče nám. A naše děti to budou splácet zase svým nevděčným dětem.

Čtěte také:

Reklama