Dáša (47): Nepomůže asi ani dvoumetrová zeď
Naše sousedka chová rotvajlery. Já tedy proti psům nic nemám, ale tohle už překračuje všechny meze. Má jich šest, ale ani jeden z nich není vychovaný. Rvou se mezi sebou a neustále na něco štěkají. Třeba i na nás, jakmile vyjdeme na zahrádku. A to nás přitom už musí znát! Nedovedete si představit, jak je to otravné. Raději tam ani nechodíme. Už dokonce plánujeme udělat nějaký pořádný plot. Ten sousedčin je víc než chatrný, takže je pobyt venku k tomu všemu ještě o strach. Jenže ani dvoumetrová zeď ty bestie nepřehluší a neodstraní ten děsný zápach výkalů, které jejich panička uklízí velmi zřídka. Na ni i na její zvířecí mazlíčky máme už slušnou averzi!
„Nic sousedy tak nerozděluje, jako blízkost.“ Leonid Nikolajevič Andrejev |
Petra (32): Žije si svým nočním životem
Když má bytovka skřivanů za sousedku sovu, nemůže to nikdy dělat dobrotu. Já to bohužel můžu potvrdit z vlastní zkušenosti. Jakmile totiž jdeme kolem desáté, jedenácté všichni spát, osmdesátiletá sousedka z bytu nad námi má nejvíc elánu. Běžně luxuje, pere, vaří, prostě dělá všechny aktivity, co my ostatní přes den. No a jak je všude okolo ticho, je slyšet i to, co by normálně nebylo. A než se unaví a jde si lehnout, trvá to hodiny a hodiny. Usíná kolem třetí ráno. Nemusím vám vysvětlovat, jak to vím, já, člověk s lehkým spaním! Už jsme jí zkoušeli domlouvat, ale bylo to prd platné. Hrozně se vždy diví a dušuje, že se snaží být tichá jako myšička. A taky slibuje, že si příště dá větší pozor. Jenže skutek utek a my spíme se špunty v uších. Jen pak často přeslechneme budíka.
Žaneta (29): Jsme v domě za vyvrhele
Možná mě taky odsoudíte, ale já mám spíš opačný problém. To já jsem totiž ta, která dělá hluk a rozbroje u nás v domě. Respektive moje čtyři děti. Ostatním rodičům jistě nemusím vysvětlovat, že s jejich hlučností toho příliš nenadělám. Zkrátka si hrají, jsou velmi živé. Nebudu za nimi přece stát a okřikovat je, nedělala bych nic jiného! Problém je ale v tom, že mými sousedy jsou bezdětní lidé, kteří tohle nechápou. Neustále nám mlátí na strop, dupou na podlahu, chodí si stěžovat, posílají majiteli udání. Koukají na nás skrz prsty, nezdraví. Připadám si tu jako vyvrhel! Z celého srdce jim přeji, aby jednou byly jejich děti také akční a sousedi protivní!
„I dobrá hudba mě rozčilí, přichází-li od sousedů.“ Valeriu Butulescu |
Eliška (41): Máme podělaný balkon
Jestli si myslíte, že mít byt s balkonem je výhra, pak by vás naši sousedé z tohoto omylu brzy vyléčili. Ti, co bydlí nad námi, jsou totiž skutečně výhra v loterii! Jsou oba silní kuřáci, takže máme na balkoně věčně popel z cigaret a vajgly, o neustálém čichání kouře ani nemluvě. Kolikrát jsme si u nich byli stěžovat, ale oni tvrdí, že to není od nich, prý venku nekouří… A aby toho nebylo málo, paní ještě začala na balkoně krmit holuby! Dovedete si jistě představit, jak je od nich všechno zadělané. Stěžují si i ostatní partaje, ale s těmi lidmi není rozumná řeč.
Jana (37): Občas raději odjedeme k rodičům
Víte, jak se říká, že člověk něco zakřikne? Tak přesně to nastalo s našimi sousedy. Měli jsme totiž milionové! Jenže pak se odstěhovali do města a jejich dům koupila děsná famílie. Je jich jako psů a řekla bych, že musí mít italské předky, protože Itálie, jak se říká, je u nich na denním pořádku. Neustále se hádají, a jak sprostě! Už nevím, kam ukrývat naše děti z doslechu. Když se nehádají, stejně na sebe děsně křičí a hrozně se titulují. A co teprve když pořádají mejdan! To se sejdou ještě jejich přátelé podobného ražení, takže rovnou odjíždíme okamžitě k našim. Nedovedete si představit ten řev! Navíc mají na zahradě skladiště všeho možného – od vraků aut až po pouťové atrakce. Jenže něco jim vytknout je absolutně nemožné. Máme z nich totiž strach, už nám párkrát nevybíravě vyhrožovali. Jak jednají mezi sebou, tak jednají i s ostatními. Tak raději tiše trpíme. A aby bylo jasno, nejsme žádní rasisti, jde o bílou rodinu!
„Sousede, nemohl bych si na chvíli půjčit váš přehrávač?” „Copak, chcete si poslechnout hudbu?” „Ne, ale rád bych šel spát.” |
Čtěte také:
- „Tři roky se vydávala za mou kamarádku, než to celé prasklo!“ zlobí se Kamila
- „Sousedi jsou fajn, ale z jejich záliby je nám šoufl,“ svěřuje se Zdena
Nový komentář
Komentáře
V PANELOVÉM DOMĚ JE VŠE SLYŠET
Taky máme takové sousedy ,oni sice bydlí v 1.patře a my ve 4.patře ,ale jsou to silní kuřáci ,kteří jsou prakticky na balkoně 24 h.denně .Bohužel u balkonu máme ložnici takže otevřít okno během léta je nemožné .Nějaká domluva je zbytečná ,protože cokoliv se jim řekne udělají pravý opak .A navíc jim nedávno vadilo ,že my ze 4 .patra pouštíme na záchodě a v koupelně větrák ale oni ho poutší taky a je to normální .Dokonce k vůli tomu větráku napadli i manžela .A přitom my je ani za celý rok nevidíme a ani si jich nevšímáme .
Naštěstí si na své sousedy nemůžu stěžovat.Vycházíme spolu přátelsky.
Není nad vlastní domeček. Přišla jsem na to dost pozdě, ale přece.
MMusi to byt hrozny jsem rada za domecek
Takoví sousedi, to je teda neštěstí. My máme z obou stran díky bohu skvělé lidi
Začínají vedra a kvůli silným kuřákům o patro níž nemůžu ani větrat. Zabydlí se na balkoně pod námi a po příchodu z práce tam tráví zbytek dne do pozdní noci. O víkendových párty s kamarády ani nemluvím. Jednou jsem se odvážila požádat aby tu půlnoční cigaretu už vynechali..... bylo z toho omezování osobní svobody. A co moje svoboda?
Souseda si člověk nevybírá... Buď je pohodový nebo nám dá zabrat...
Takové sousedy naštěstí nemám.