Pět legendárních divadelních inscenací, které s námi byly desítky let a lidé je milovali

Divadlo je podivuhodná věc. Režisér nechápe, co chce autor, herci nerozumějí, co po nich chce režisér, a diváci nevědí, co se děje na jevišti – tuto okřídlenou větu řekl švédský dramatik a spisovatel August Strindberg. A měl pravdu. Divadlo je umění ušlechtilé, ve kterém máte na svůj finální výsledek vždy jeden jediný pokus a možná právě proto budí vášně, emoce i rozpaky již od období antiky. Ovšem existují divadelní hry více i méně úspěšné. Které se na české scéně udržely skutečně dlouho?

Foto: Shutterstock

Richard III.
Historické drama Williama Shakespeara, asi nejznámějšího dramatika vůbec, přivedlo na prkna divadel skutečně mnoho režisérů. Příběh shrbeného, krutého panovníka se znetvořenou rukou, který obratnými intrikami připravil o život všechny konkurenty, jež by mohli ohrozit jeho cestu k anglickému trůnu, je skutečně lákavým a dramatickým materiálem k inscenování. Ovšem asi nejpodařenější inscenace vznikla pod taktovkou režiséra Davida Drábka, a to v Klicperově divadle v Hradci Králové v roce 2012.

Drábek vsadil především na satyru tehdejší (ale i současné společnosti) tak, jak je mu jen vlastní. Navíc se rozhodl svěřit ženské role zástupcům mužské šatny, takže diváci mohli vidět například Jana Sklenáře (Divadlo v Dlouhé) v roli královny Anny nebo Filipa Richtermoce v roli královny Alžběty. Oproti tomu hlavní mužskou postavu, samotného Richarda III. ztvárnila neuvěřitelných způsobem Pavlína Štorková, hvězda Národního divadla, kde ji diváci mohou vidět například v roli Manon Lescaut v novém nastudování Kytice.
O tom, že byla inscenace mimořádně dobře přijata, hovoří nejen nadšené recenze, ale také fakt, že se inscenace hrála dlouhých deset let.

Koule
U Davida Drábka ještě chvíli zůstaneme. Ve stejném roce jako Richard III. měla v Klicperově divadle premiéru také jeho autorská hra s názvem Koule a původním podtitulem příběh vrhačky. Divadelní rozšířená podoba původně rozhlasové hry, která po svém uvedení rozpoutala doslova mediální smršť. Jedná se o tragikomický fiktivní portrét zestárlé československé těžké atletky Mileny (pravděpodobně alter ego Heleny Fibingerové), která lásce ke sportu obětovala všechno, i když ji stát s totalitním režimem nutil užívat doping, rozhodoval o účasti na závodech v zahraničí, vybíral jí přátele a zbavil soukromí. A Milena nyní svůj život plný komických i bolestných protikladů rekapituluje.

Podobnost mezi příběhem fiktivní Mileny a Heleny Fibingerové neušla v době vydání hry ani Českému atletickému svazu, ani samotné atletce. Označili dílo za útok na osobu Heleny Fibingerové a požádali Český rozhlas o zvážení uvedení této (tehdy ještě rozhlasové) inscenace, a dokonce se veřejností ozývala slova o žalobě. Český rozhlas však hru závadnou neshledal, a tak naštěstí neskončila jen kdesi v trezoru. Hlavní role se zde ujala Pavla Tomicová, která je v tragikomické poloze herectví zcela nepřekonatelná. Hra má za sebou desátou sezónu a hrát se bude i nadále.

Balada pro banditu
Režisér Vladimír Morávek nastavil v devadesátých letech a na počátcích milénia zcela nový směr českého divadla. Vytrvale porušoval pravidlo, že představení se odehrává na jevišti. Hrálo se na balkónech, v lóžích i ve foyer. Dokázal využívat i neherce a jejich nedostatky přetvořil v přednosti, rád pracoval s dětmi či celými dětskými sbory. Většina jeho inscenací se staly legendárními. Jednou z nich je bezesporu i Balada pro banditu uváděná od roku 2005 v brněnském divadle Husa na provázku. Syrové a energické představení odehrávající se v kruhové aréně bavilo diváky dlouhých dvanáct let, a to i přesto, že se jednalo o poměrně odvážnou a netradiční inscenaci, která nevsadila na klasickou romantickou linku Nikoly a Eržiky, ale spíše na porovnání sexuálního elementu žen a mužů.

Bláznivé nůžky
Hra uvedená ve Východočeském divadle Pardubice vás zavede do kadeřnického salonu se svérázným a zábavným personálem. Přichází několik náhodných i stálých zákazníků. Najednou se o patro výš stane vražda a jedinými, opravdu nestrannými pozorovateli a svědky jsou diváci. Jenom oni mohou vypovídat a usvědčit vraha. V případě inscenace Bláznivé nůžky se jedná o ten druh inscenace, kdy mohou sami diváci svým hlasováním ovlivňovat děj hry. Zdá se, že tato kombinace divadelních chutí má něco do sebe, protože původní provedení Bláznivých nůžek v Bostonu se dočkalo dokonce zápisu do Guinnessovy knihy rekordů, hraje se tam totiž s úspěchem už přes dvacet let. Pardubické uvedení režiséra Petra Novotného má k tomuto rekordu také velmi slušně nakročeno – v září 2022 totiž vstoupí do své šestnácté sezóny.

Sluha dvou pánů
Tato dnes již doslova ikonická komedie Carla Goldoniho dokonce překonala původní nastudování Bláznivých nůžek. Od své premiéry v roce 1994 se totiž hrála dlouhých dvacet dva let. Divadelní hru postavenou na principech Komedie dell’arte v našich končinách proslavit herec Miroslav Donutil, jehož vychytralý sluha Truffaldino bavil téměř čtvrt století diváky bez rozdílu věku. V představení docházelo během let k častým změnám v obsazení, od samotného začátku až do druhé poloviny roku 2011 zůstal jenom Miroslav Donutil v roli Truffaldina a Jan Novotný jako Brighella. Ovšem ani změny v obsazení nezměnily nic na tom, že Sluha dvou pánů má za sebou více než 500 úspěšných a prakticky vždy vyprodaných repríz.