Třapatka dřípatá (Rudbeckia laciniata)

Až dva metry vysoká rostlina původem ze Severní Ameriky kvete od července do září. V přírodě ji můžete najít poblíž řek a potoků, ale také kolem železnice, na skládkách, nebo třeba u lesů. Jejími krásnými žlutými květy byste se ale neměla nechat zlákat. Velmi rychle se množí jak semeny, tak i oddenky. A zlikvidovat ji pak není vůbec snadné. V přírodě ji ochránci doporučují po několik let pravidelně kosit, případně použít herbicid.

trapatka.jpg
Zdroj foto: Shutterstock

Lupina mnoholistá (Lupinus polyphyllus)

Krásné květy uspořádané v až 40 centimetrů dlouhém hroznu vás zaujmou už zdaleka. Vyšlechtěné druhy mohou hýřit nejrůznějšími barvami – od bílé, přes žlutou, růžovou, oranžovou, červenou či modrou až po fialovou. Ty planě rostoucí jsou nejčastěji modré nebo fialové. Narazíte na ně při procházkách přírodou skoro v celé České republice, takže snadno nabudete dojmu, že sem patří. Jenže opak je pravdou, škodí tu. Vlčí bob, jak se lupině také říká, pochází z Ameriky, kde roste od Kalifornie až po Kolumbii. U nás je pěstován od konce 19. století, a to nejen na zahrádkách. Vyséván zpočátku byl i na okrajích lesů jako potrava pro zvěř. Teď nenápadně bere prostor k životu lučnímu porostu. Změnit to lze alespoň částečně, a to pravidelným a častým sekáním, vytrháváním včetně kořenů nebo herbicidy.

lupina.jpg
Zdroj foto: Shutterstock

Topinambur hlíznatý (Helianthus tuberosus)

Severoamerická kráska připomínající malou slunečnici, s níž je příbuzná, má stejně jako ona co nabídnout ke konzumaci. V jejím případě jsou to jedlé hlízy, které lze použít podobně jako brambory. Podle toho se jim také přezdívá židovské brambory. Jenže zplaněla a šíří se i přírodou. Až tři metry vysoká bylina roste ráda poblíž vodních toků, ale i podél polí a cest. K vidění bývá i na zahradách jako okrasná květina. Jenže se skrze své početné hlízy rychle šíří a tvoří husté porosty, které nedávají prostor ostatním rostlinám. Pomáhá hlavně časté kosení a na zahradě se nebojte vykopat hlízy k přípravě oběda.

topinambur.jpg
Zdroj foto: Shutterstock

Zlatobýl (Solidago)

Z Ameriky k nám doputoval jako okrasná květina, ale postupně také zplaněl a zaplavil i přírodu. Možná už jste ho potkala na březích řek, rumištích, na železničních náspech nebo v mýtinách po vykácených stromech. Jeho sytě žluté kvítky, jimiž jsou obsypané konce větviček, jsou pastvou pro oko. Patří mezi léčivky, milují ho včely a dokonce se o něm tvrdí, že přináší štěstí. Na tyhle pověry ale nedejte a nesázejte si silně invazivní zlatobýl (kanadský ani obrovský) na zahrádku. Rychle by se svými oddenky rozšířil. Ostatním rostlinám konkuruje nejen velkým kořenovým systémem, ale také jim stíní. Dorůstá totiž až 150 centimetrů.

zlatobyl.jpg
Zdroj foto: Shutterstock

Křídlatka (Reynoutria)

Problémy v naší volné krajině dělá křídlatka - japonská i sachalinská. Obě pocházejí z Dálného východu a dostaly se k nám jako okrasné rostliny. Jenže pak se tyhle až pět metrů vysoké, bíle kvetoucí rostliny s velkými listy bohužel rozrostly i mimo zahrady a parky. Najdete je hlavně kolem vodních toků, na rumištích nebo staveništích. Nejen tam se bleskově mění v neprostupné porosty. K množení jim totiž stačí i dvoucentimetrový oddenek, takže se nedoporučuje rostlinu sekat, rýt ani orat. Jediné, co funguje, je herbicid.

kridlatka.jpg
Zdroj foto: Shutterstock

Zdroj informací: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Wikipedia, Životní prostředí Kopřivnice

Čtěte také: