Typická česká letní zahrada je plná květů nejrůznějších tvarů a barev. Některé mají původ v našem lučním kvítí, jiné byly přivezeny z dalekých krajů. Ty, které mají okvětní plátky hustě naskládané kolem výrazného středu do květenství nazývaného úbor nám pak napoví - má mě rád - nemá mě rád...
Kvůli tomu samozřejmě všechny ty „kopretinky“ na zahradě nepěstujeme. Líbí se nám proto, že dlouho kvetou na záhonu, že vydrží až dva týdny nastřihané ve váze, zkrátka že s námi v létě žijí venku i v domě a nabízejí spoustu možností dekorativních kombinací.
Bělostné kopretiny
Bílé květy se žlutým středem na vysoké lodyze patří k těm, které pozná každé malé dítě, i když z mnoha lučních stanovišť vymizely, tam, kde se dnes znovu seká šetrně, najdeme jich spoustu mezi „devatero lučními květy“. Planě u nás rostou tři druhy, nejběžnější je víceletá kopretina irkutská (Leucanthemum ircutianum), v nivách kolem Moravy a Dyje se vyskytuje dvouletá kopretina bílá (Leucanthemum vulgare), v severozápadních Čechách a na střední Moravě pak kopretina panonská (Leucanthemum margaritae).
Jsou si všechny velice podobné a ani vyšlechtěné zahradní druhy se od nich příliš neliší - snad jen velikostí květů a bohatstvím květů. Dnes jsou často k vidění i plnokvěté kultivary, například u nás v minulém století vyšlechtěná Česká píseň, připomínající spíše bílé chryzantémy. Zahradní kopretiny jsou trvalky, odnožující nové výhony z podzemního oddenku. Jsou ale poměrně choulostivé na vlhkost půdy (nesmí vyschnout, ale také nesmí být přemokřená) a na mráz. Trs obvykle přežije jen několik let. Životnost mu prodloužíte, když ho po odkvětu vykopete, rozdělíte a znovu zasadíte. Zářivě bílé kopretiny se hodí k plaménkům, kohoutkům, omějům i jiným vyšším letničkám i trvalkám. Nízké druhy vytvoří ale i půvabný solitér uprostřed skalky, ty vysoké zase na malém záhonku uprostřed trávníku, kde budou zdobit i na jaře a na podzim sytě zelenými bohatými pilovitými listy.
Žluté hvězdičky
Na kraje záhonů, ale i do balkonových nebo zahradních nádob se výborně hodí Hvězdička přímořská (Asteriscus maritimus). Ve své středomořské domovině je víceletá, u nás ale zpravidla nepřežije zimu, takže se její nejčastěji pěstovaná odrůda Gold Coin objevuje spíše jako letnička. Gold Coin znamená Zlatá mince, a žluté úbory vykvétající obklopené stříbřitě zelenými lístky dělají čest svému jménu. Velkou výhodou této nízké, poléhavé a polštářovitě se rozrůstající rostlinky je to, že vytrvale kvete od dubna až do listopadu. Potřebuje k tomu jen dobrou půdu pro balkónové rostliny a občasné přihnojení pro bohatost květu. Aby byla stále ozdobná, odstřihujte uvadající květy, pak se nebude vysilovat a naopak nasadí další poupata.
Modré a růžové sedmikrásky
Všelicha štěničníkolistá (Brachycome iberidifolia) má kvítky mnohem drobnější než kopretiny a hvězdičky. Proto a pro zemi jejího původu se jí u nás říká australská sedmikráska. K nám byla dovezena hlavně jako letnička do balkónových truhlíků, protože starší šlechtěné odrůdy vytvářely převislé výhony. Dnes už ovšem existují i vzpřímené rostliny, rozrůstající se do bohatých trsů obsypaných úbory žlutých, modrých, růžových i fialových kvítků. Do truhlíků budete asi kupovat hlavně rychlené sazenice, které vám pokvetou už od začátku června do konce září. Chcete-li ale skutečně pestrý záhon, pak si různobarevnou směs na jaře po mrazech vysejte do volné půdy. V červnu rostlinky rychle vyrostou a od července do října pak budou bohatě vykvétat. V lehčí, dobře propustné půdě na slunečném stanovišti není všelicha náročná ani na zálivku ani na hnojení a pestrý všelichový záhon bude vaší letní radostí i chloubou.
Text: Gabriela Koulová
Nový komentář
Komentáře
Klára Křížová — #2 Mají je v zahradnictví Klíč nebo v Litomyšli, sehnat se dají, ale nedělají tak pěkné trsy a jsou náchylnější
ToraToraTora — #1 Viděla jsem někde růžové kopretiny. Nemůžu je nikde sehnat
Nebudu si hrát na haura. Mně se tyhle typicky české kopretinky všech odrůd a barev moc líbí. Stejně jako slunečnice nebo hvozdíky, hledíky a na okna muškáty