V útulcích zpravidla končí toulaví psi, pejsci, kterým zemře páníček nebo ti, o které se majitelé nemohou starat z finančních důvodů. V útulcích se ale mohou objevit také týrání a zanedbaní psi, nebo psi ze zrušených množíren. Adopci je proto dobré pořádně zvážit a počítat s tím, že pes může mít za sebou nějaký nepříjemný zážitek.
Foto: Shutterstock
Pro jakého psa se rozhodnout
Dnes existuje řada míst, odkud je možné psa adoptovat – jedná se například o klasické útulky, azyly či dočasnou péči. A přestože se v útulcích snaží psům dopřát to nejlepší, pečovatelé většinou nemají dostatek času se věnovat každému pejskovi zvlášť a dopřát jim lásku a péči, kterou opravdu potřebují.
„Adopci psa z útulku se lidé vyhýbají často právě ze strachu, že neví, co všechno si pes zažil, že bude bojácný a agresivní. I z toho důvodu se lidé spíše rozhodují pro adopci štěněte, které do útulku přišlo v mladém věku nebo se v něm přímo narodilo. O starší a dospělé chlupáče je zájem v útulcích obecně menší,” říká Tomáš Haškovec z e-shopu spokojenypes.cz
I adopce psa či staršího psa má ale svá pozitiva – většinou za sebou mají základní výcvik a nevyžadují tolik času na výchovu, jako štěňata. Psí senioři jsou navíc už většinou klidnější a vhodné pro ty, kteří by péči o mladého divokého psa nemuseli z různých důvodů zvládat. V útulku vás ale o všem podrobně informují a nemusíte se bát, že byste si pořizovali „zajíce v pytli”. „Pečovatelé v útulcích jsou se psi v každodenním kontaktu a mají tak dobrý přehled o povahových rysech a také o zlozvycích psů, o které se starají. Často také vědí i něco o jejich minulosti. Je proto dobré se hodně ptát a také v útulku informovat o zkušenostech, které s péči o psy máte. Na základě toho vám pomohou najít toho pravého pejska,” vysvětluje Haškovec.
Co byste měli před adopcí vědět:
- Jakou má pes povahu: zjistěte si například, jestli je pes bojácný, jestli reaguje na některé podněty přehnaně, jestli je přátelský a jaký má vztah k ostatním psům nebo například i k lidem.
- Jaká je minulost psa: ve většině případů pracovníci v útulku vědí, odkud k nim pes přišel a zda se například jedná o zachráněného týraného pejska.
- Jestli má nějaké zdravotní problémy.
- Jaké má návyky a zda prošel základní výchovou: například jestli je zvyklý na venčení nebo jestli zvládá základní povely.
V neposlední řadě je dobré se se psem před samotnou adopcí seznámit, pokud to daný útulek umožňuje, párkrát psa navštivte a běžte s ním i třeba na krátkou procházku. Díky tomu se navzájem seznámíte, psa trochu poznáte a začátek společného soužití bude pro všechny jednodušší.
První kroky
Jakmile si psa přivedete domů, postupně ho seznamte s jeho novým domovem a ostatními členy domácnosti. Důležité je na pejska nespěchat a dopřát mu dostatek času, aby se rozkoukal a se vším se seznámil. Nechte ho také, aby si vybral místo k odpočinku a tam mu můžete umístit pelíšek.
Začátky soužití s novým parťákem budou možné rozpačité, ale nebojte. Jakmile se u vás pejsek rozkouká a zjistí, že je opravdu doma, vybuduje si postupně důvěru. Důležité je na něj nevyvíjet nátlak a do ničeho ho nenutit. Možná to je překvapivé, ale pes si i na příjemné podněty, jako jsou pamlsky, společná hra či mazlení potřebuje zvyknout. Připravte se na to, že pro vašeho psa může být opravdu všechno nové, a i když má za sebou základní výchovu, musí se naučit na vaše způsoby. Obrňte se proto dostatkem pamlsků a trpělivosti a jakmile si na sebe trochu zvyknete, můžete začít pejskovi vše postupně a opatrně ukazovat.
Pokud se rozhodnete pořídit psa z útulku, můžete se po náročnějších začátcích těšit na skvělého kamaráda!
Zdroj informací: tiskové materiály, spokojenypes.cz
Nový komentář
Komentáře
To je další věc, že útulky se chovají tak, že to vypadá jako by neměli nejmenší zájem vám nějakého psa dát. Sice zaplatíte nemalou částku, ale ze smlouvy vyplývá, že pes pořád bude patřit tomu útulku, kdykoli vám ho můžou odebrat, podle svého uvážení. Chtějí znát přesné bydliště a vidět fotky (ideální - dávat svoji adresu a fotky bytu nebo domu úplně cizím lidem, že? to už chybí jen kód alarmu), a budou se vyptávat na tisíc věcí, jako byste po nich chtěli vybroušený diamant, ne psa. Budou se snažit vás přesvědčit na virtuální adopci, tedy že pes zůstane u nich, ale budete mu platit náklady. Bezva. Ale když řeknete, že dobře, ovšem chci každý měsíc vyúčtování, na co byly moje peníze použity a že to bylo skutečně pro toho konkrétního psa, tak to už ne, to "nejde". Když budete trvat na tom, že chcete psa, kterého jste si už vybrali, budou se snažit vám nacpat úplně jiného psa. A když to všechno nějak ustojíte, bude potřeba tam následně tak měsíc, dva i tři volat aspoň jednou týdně a otravovat s dotazem, kdy si tedy můžu toho psa odvést? Protože celou dobu budou asi doufat, že vás to přestane bavit a vzdáte to. Když to nevzdáte, tak vám aspoň nedají dokumentaci. Jakou péči ten pes dostával a případné léčení, na jaké nemoci atd. Ne, ani kopii, ani do toho nemůžete nahlédnout. Evidentně tady jde o něco jiného než o psy.
Taky nemám s útulky dobré zkušenosti. Oni se ti chovatelé tváří, že se vám snaží dobře poradit a přitom se snaží jen zbavit těch psů a je jim jedno, že ten pes není pro vás vhodný. Měla jsem celkem 4psy ze 3 různých útulku. Jednou nám dali polomrtvého psa s tím, že je plachý. Celou cestu domů měl průjmy a zvracel, druhý den jsme volali veterináře a ten nám oznámil, že je zanedbaný a vážně nemocný, sice se nám ho podařilo zachránit a veškeré výdaje šli samozřejmě za útulkem za pomoci veterináře, protože útulek se tomu bránil, ale pejska jsme museli dát nakonec zpátky do útulku. Ono je to hodně o náhodě a štěstí aby jste v útulku narazili na dobrého psa. Většinou už mají špatnou psychiku a mohou být časem i agresivní. Všechny psy co jsme si vzali z útulku jsme museli dát časem prič z různých důvodu špatného chování psů. Taky se říká, že pes kterého z útulku zachráníte vám bude vděčný, ani u jednoho z těch psů jsem si vděčnosti vážně nevšimla. Všichni do jednoho byly časem agresivní a až když jsme je vraceli, tak nám útulky oznámily, že byly týrání a už to v nich zůstalo. Nejlepší řešení když chce někdo psa , tak štěně od prověřeného chovatele. Útulek už nikdy.
My chtěli pejska, útulky v okolí něměli-leda velky psy. A útulky na netu děs. Musela se podepsat sáhodlouhá, nesmyslná smlouva, docela dost zaplatit i třeba za starého ořecha , a že vas můžou kdykoliv zkontrolovat a třeba pejska sebrat,...Lidi to fakt nechválili. My chtěli malého, staršího psa k dětem i ke slepicím?? Když sme si vybrali pejska, kde bylo psáno, že ho nikdo nechce. Tak nam ani neodpověděli. Nakonec sme hledali na internetu, našli 4letou čubicku-rodina se stěhovala. Mame ji už 3:roky, je moc hodná, slepic se bojí, děti má ráda. A před tim jsme měli nalezence, taky asi 4 roky starý a taky moc hodný pejsek. Měli jsme ho 17 let. Takže jsme měli štěstí.
Za mě osobně - už ne. Třikrát v minulosti jsem měla psa z útulku. Tedy ze tří různých útulků psy různých ras, věku, a vlastností. Bez výjimky všechny tři případy katastrofa. Nebudu to opakovat. Kdybych ještě chtěla psa, a poslední rok o tom tu a tam uvažuju, tak to bude zvíře z chovatelské stanice, se známou minulostí, u kterého dostanu smlouvu, průkaz, uvidím rodiče toho psa a osobně poznám prostředí a chovatele.