Minule jsme si povídali o tom, jestli vůbec pejska v bytě chovat. Když už se tedy rozhodneme, že ano, musíme myslet i na to, jak zvládneme úklid - srst, bláto z tlapek, občas nějaký ten rozkousaný předmět, stopy drápků... A čas od času se také našemu miláčkovi může udělat špatně... A stejně jako děti trápí i pejsky občas „prdíky“. Se všemi těmito aspekty soužití je dobré počítat předem, abychom pak nebyli zbytečně zklamáni a z očekávaného mazlíčka se nestala přítěž.

Krátká srst není výhoda!
Často se můžeme setkat s názorem, že když už psa do bytu, tak jedině krátkosrstého. Jedná se ovšem o zásadní omyl - krátkosrstá plemena línají - tedy mění srst - stejně jako většina dlouhosrstých - tedy nejvíce na jaře a na podzim, ale psi chovaní v bytě mění srst obvykle celoročně, jen v některých obdobích intenzivněji. Přitom dlouhá srst je sice na koberci, potazích a oblečení více vidět, ale obvykle se snáze odstraňuje - krátká srst se totiž do materiálů „zabodává“ a někdy ji neodstraníte ani poměrně kvalitním luxem. Některá dlouhosrstá plemena přitom prakticky nelínají, navíc u mnoha z nich můžete délku srsti upravit sestřihem. Například takový pudlík, pokud ho pravidelně češete, vám nezanechá srst skoro nikde.

Péče o srst
Je pravdou, že samotná údržba dlouhé srsti vyžaduje více času - psa s delší srstí musíte obvykle častěji kartáčovat (nebo stříhat, pokud chceme, aby měl srst kratší), na delší srsti zanese pejsek do bytu více nečistot a také déle schne, když ho vykoupete. Četnost koupání pejska přitom také závisí na plemeni a na typu srsti - pudlíci se koupou až jednou měsíčně, krátkosrstého pejska stačí vykoupat třeba jednou do roka - platí ovšem, že pejsky chované doma obvykle koupeme častěji, a tak musíme pečlivě volit šampon, abychom jim nepoškodili kůži a srst. U krátkosrstých pejsků hodně pomůže „setřít“ je jelenicí nebo speciálním navlhčeným hadříkem - zachycuje vypadávající srst i špínu.

Blátíčko bláto
Hodně problémů si ušetříme, pokud svého pejska naučíme počkat před dveřmi bytu nebo v předsíni, než mu otřeme tlapky - a to i když je venku hezky - pejsek si totiž na proceduru zvykne a pak se nám nestane, že nám vběhne zablácený až do obýváku. Můžeme také pejska zvyknout, že mu tlapky umyjeme v nějaké nádobě - u menších plemen klidně i v koupelně v umyvadle. Pokud pejska koupeme ve vaně, musíme mu do ní pořídit protiskluzovou podložku. Opatrnosti je třeba, i když pejsek sám skáče do vany a z vany - když uklouzne, může se zranit. Mezi běžné pověry pak patří, že větší pejsci přinesou domů méně bláta než takzvané „smetáky“ - většina velkých psů je ovšem schopna si spodek těla zacákat mnohem více než pejsek menší - obzvláště pokud jde třeba o pudlíka, kteří se obvykle loužím a blátu vyhýbá.

Ohrádky a kočkolit
Především pokud si pořizujeme štěňátko, musíme z počátku počítat s nějakými těmi loužičkami. Užitečným doplňkem jsou různé ohrádky, jejichž díly můžeme jak zamezit pejskovi ve vstupu do míst, kde bychom neradi, aby napáchal nějaké škody, tak třeba ochránit knihovnu nebo vzácnější nábytek. Samozřejmě že musíme pejskovi vyhradit dostatečný prostor k pohybu a nemá valného smyslu pořizovat si pejska do bytu, pokud ho chceme mít celou dobu zavřeného v předsíni - pejsek se pak bude trápit, že nemůže být s námi. Ovšem v době naší nepřítomnosti mu klidně můžeme vymezit jeden pokoj nebo část pokoje, kde bude mít pelíšek, vodu a hračky. Malá plemena lze také naučit používat mísu s kočkolitem, čímž si ušetříme spoustu problémů.

Když rostou zoubky
Obzvláště u štěňátek musíme počítat s tím, že si projdou „devastační“ fází, kdy leccos okoušou - není to samozřejmě pravidlem, ale je lepší problémům předcházet než pak plakat nad rozlitým mlékem - pokud si svým mazlíčkem nejsme jisti, odstraníme zkrátka z jeho dosahu vše, u čeho by nás nějaký ten otisk zoubku skutečně mrzel. Navíc by pejsek mohl ohrozit i sám sebe - ne všechno, co jsou naši miláčci ochotni sníst, je pro ně zdravé a stravitelné, a časté jsou také úrazy dásní a patra o třísky a jiné ostré předměty. U temperamentnějších pejsků pak musíme počítat i s tím, že mohou leccos shodit. Obzvláště větší plemena s oblibou smetají věci z různých stolků ocasem, ale ani malí pejsci se nedají zahanbit.

Nejen drápky
Chovu psa musíme přizpůsobit také volbu podlahové krytiny - po laminátových plovoucích podlahách pejsci neuvěřitelně „capkají“, na dřevě či linu mohou po větších plemenech zůstávat stopy - obzvláště když si psisko rádo „zahrabe“, bílý koberec a černý pes také nejsou nejvhodnější kombinací a z koberců s vysokým a hustým vlasem se srst dostává hůř než z těch zátěžových. Také pokud máte koberce s třásněmi, musíte počítat s tím, že „učesané“ vám dlouho nevydrží. U fenek navíc nesmíme zapomenout, že při hárání mohou zanechávat na kobercích stopy.

Chemická válka
Vzhledem k tomu, že byt pejsek sdílí s námi, musíme zvážit i to, čím ho budeme krmit - pejsci krmení kvalitním granulemi obvykle nemívají problémy s trávením a jejich „pachové projevy“ nebývají výrazné, přesto se může přihodit, že pejsek venku něco „slupne“, případně mu něco „nesedne“ a pak na nás a všechny obyvatele domácnosti bude páchán doslova a do písmene chemický útok, za který ovšem zvíře nemůžeme trestat, protože si ho není vědomo. Při krmení doma připravovanou stravou je pak riziko podobných problému poněkud větší. Nejvíce potíží ale způsobují nepozorovaně pozřené „pochutiny“ při procházkách - pak se můžeme dočkat i toho, že nám náš mazlík předvede obsah žaludku. I s tím je třeba při chovu pejska v bytě počítat...

Máte pejska v bytě? Má přístup do všech místností? Jak často ho koupete? A češete? Otíráte mu tlapky? Jak řešíte línání? Máte nějaké osvědčené „triky“? Co máte na podlaze? A jak zvládáte „plynové útoky“ Vašeho miláčka?