Často můžete zaslechnout, že pes patří k domku se zahradou, a ne do bytu. Odpůrci chovu psů v panelácích jsou ještě čas od času ochotni smířit se s představou, že v bytě chováte pražského krysaříka nebo yorksheerského teriéra, ale vize něčeho většího je leckdy přivádí až k nepříčetnosti. Jak je to tedy s chovem psa v bytě?
Předně si musíme uvědomit, že většina psích plemen vysloveně vyžaduje přítomnost člověka - psovi se musíte věnovat, ať už ho máte v kotci, na zahradě nebo v bytě - a to aktivně věnovat, nejen být s ním ve stejné místnosti. I pes chovaný na zahradě potřebuje chodit na procházky! Většina psů ovšem uvítá, když má svého oblíbeného páníčka či paničku pro sebe jaksi déle - a to navzdory tomu, že pak třeba nemůžou pobíhat na zahrádce - je nemálo psů, kteří, když je pustíte na zahradu, za chvíli nešťastně sedí u dveří domu a žadoní, abyste je pustili k sobě.
Zároveň je ovšem dobré vědět, že pes v přirozených podmínkách spí až šestnáct hodin denně - pokud se mu tedy věnujete dostatečně aktivně, když jste s ním, nijak netrpí, když ho pak necháte doma samotného, pokud jste v práci. Musí si na to samozřejmě zvyknout, získat jistotu, že ho neopouštíte navždy a že nemusí po čas vaší nepřítomnosti hlídat byt zuřivým štěkáním. Rozhodující pro pořízení si psa do bytu tedy není ani tak to, jak dlouho jste v práci, ale jestli potom máte čas vyrazit s pejskem třeba na několikahodinovou procházku.
Pro pohodu psa v bytě je třeba určit mu nějaké jeho místo - pelíšek, kam se může schovat, když je unavený a chce si odpočinout, a kam ho zároveň odešlete, například když přijde návštěva, která se zrovna s pejskem mazlit nechce. Psí pelíšek by neměl být na frekventovaném místě bytu, když ovšem svého miláčka odsunete do prostoru, kde se vůbec nevyskytujete, musíte počítat s tím, že bude spíš ležet někde, kde bude blíž k vám.
Na trhu najdete řadu nejrůznějších pelíšků a každému psovi vyhovuje jiný - může se stát, že svému miláčkovi koupíte molitanový košíček, ale on se raději bude rozvalovat vedle na koberci. V každém případě by ovšem pelíšek měl být bezpečný a odpovídat temperamentu a velikosti psa. Některá zvířata vystačí se složenou dekou, lepší je ale přece jen něco měkčího - především velcí psi mívají z ležení na tvrdém podkladu otlaky. Zároveň ovšem pelíšek musí být vypratelný - optimální je proto doplnit i molitanové pelíšky o snímatelné povlaky. A pozor na průvan - psi na něj jsou citliví!
Také pro misku s vodou musí mít pes stálé místo, a to tak, aby k ní vždy mohl - nejlépe na nějakém snadno udržovatelném povrchu. Pokud tedy pejska někdy zavíráte v pokoji, nemůžete mu misku s vodou nechat v kuchyni nebo v předsíni! Pes musí mít vždy k dispozici čistou vodu. Můžete ovšem pod misky koupit nějakou z mnoha snadno omyvatelných podložek, aby vám pejsek nešpinil koberec.
Krmení
Misku na „žrádlo“ nemusí mít pes k dispozici stále - většina chovatelů naopak dává přednost tomu, aby byl pes krmen jenom v určené hodiny, jednou, lépe však dvakrát denně, a mimo tento čas mu miska byla odebírána, i když ještě nedojedl. Pro obří plemena je pak dobré mít misky na nějakém podstavci, aby se k nim nemusela sklánět tak hluboko - snížíte tak riziko vzniku torze žaludku. V menších bytech musíte počítat i s tím, že takový pytel granulí také zabírá místo a ne vždy je dobré nechávat ho v dosahu psa.
O tom, jakého pejska je vhodné pořídit si do bytu a jakého raději ne a jak si poradit s psími chlupy nebo jak pejska správně koupat, si povíme příště.
Máte pejska v bytě? Jakého? A jakého psa byste si do bytu nikdy nepořídila? Jaký pelíšek má Váš pejsek? Je s ním spokojený? A kde ho má? Necháváte mu misku se žrádlem stále k dispozici?
Nový komentář
Komentáře
ja mam ovcaka BETYNKU 9 LET.JE TO MOC HODNEJ PEJSEK,MAME JI V BYTE. MA PELISEK U NASI POSTELE,NEJRADSI MA TAKY POLSTAREK POD HLAVOU,V ZIME NEPOHRDNE DEKOU PRIKRYTOU.PROSTE MA RADA POHODLI.MISKU S VODOU MA V KUCHYNI.JIDLO JI DAVAME 1 DENNE TAKZE JI TAM NIC NEZUSTANE,MISKU HNED UMEJEME,NECHTELA BYCH LABRADORA ANI TY RVACE PSI,NEJRADSI MAM OVCAKY
monca13: V dnešní době, kdy labrador je "módním plemenem", jsou v podstatě labrador s PP a labrador bez PP dvě rozdílná plemena. Jedno se šlechtí na kvalitu, druhé se množí na počet.
Tak nevím. Labradoři se často používají jako asistenční psi pro zdravotně postižené, protože se dají dobře vycvičit a takové věci jako popisujete potom určitě nedělají (aspoň ti, o kterých vím). Takže jste musely mít smůlu na jedince se špatnou povahou (ono i tím křížením se ledacos může přihodit) nebo se špatným výcvikem od malička.
Ano, pejska mám v panelovém bytě už 13 let. Byly doby, kdy byl v paneláku osamocen a tudíž dost na očích všech...Je to fena hrubosrtého jezevčíka, je tvrdohlavá,ale přítulná- je to prostě člen rodiny. Je zvyklá od malička chodit často ven, protože manžel chodí pracovně do lesa. Přestože je už starší je stále čiperná. V bytě má svůj "pelíšek" z dřevěných palubek, deku, kterou jednou týdně peru a přístup k pití je stálý. V bytě máme dlažbu, jen v obýváku koberec, přesto jí tam pouštíme. Přes den má průchozí celý byt, ale je zvyklá být na místě, nevím jestli je dobré mít v paneláku psa,ale láska ke zvířatům vyhrála...
Canadian: Omyl, labrador sežere i přibité, dokonce i zeď!
Vykousané dveře přes celou šířku, vyrvané lišty od parket, dráty ze zdi, do zdi vyhrabané tunely až skoro k sousedce...tak to je jen krátký výčet práce našeho labradora. "Naštěstí" už ho nemám.
Amalie: labrador sezere vsechno, co neni pribite. Mati ho chtela. Nastesti pro nej, zauradoval osud a mame krizence o poznani mensiho a s mensim apetitem.
ze je to pes a ne dite ji vysvetluju 16 let a jeste to nepochopila... I moje kamaradka veterinarka uz kapitulovala. No, pes zije a relativne se mu dari. Odolnej vorech
Moje mommy ma obrovkse sklony pecovat o vse zive. Psovi se vari, prosim. Ale kdyz byl sest tydnu vyhradne v me despoticke uzurpatorske peci (cti: ziven grafnulemi a misto zahrady jsme chdili 2x denne na prochazky), tak "tomu nebohemu zvireti" upekla kolac
simhel: já si dělám legraci, že naše pesa má boudu 5+1 (šestý pokoj patří dceři a to je pro
zakázaná třináctá komnata, dcera tam má spoustu věcí v dosahu psí tlamy, tak ji tam nechce - a ona je opravdu tak vycvičená, že i když jsou otevřené dveře a nikdo v pokoji není, strčí tam nanejvýš hlavu).
Já mám pudličku,chodím s ní několikrát denně ven,beru ji s sebou i do práce-domov důchodců.Pelíšek má u mě v posteli a v obýváku na gauči.Nikdy doma ani jako malá nic neprovedla,je od mala chytrá u pudlíka je výhoda že nenechá ani chlup,ale chodím s ní každé 2 měs. k psímu holiči.Je to naše domácí zlato
Žábina: Kokr ne, ale labrador rozerval poštář, deku i spacák na cimpr campr.
Ťapina: beruška2: přesně, když vypustím psy na zahradu, tak za dvě minuty stepují za dveřma, kde jsem
Prostě na zahradu musím s nima, asi se tam bojej
, ale rozhodně budu raději pes v bytě, kde se mnou budou pravidelně chodit do přírody, běhat se mnou, chodit na agility atp. a večer se budeme s pánečkem koukat na telku, než pes v kotci, kde mě vyvenčí jednou denně a pak budu sám čučet v nějaké ohradě. A vemte si kolik času tráví venkovní pes sám v zimním období
A názor, že pes se v bytě trápí, jak jsem tady někde četla,je úchylnej. Pes se strádá nemá-li pohyb, dostatek zábavy. Psem jsem nikdy nebyla
Do paneláku bych tedy nepořídila nějaké severské plemeno, to je fakt. Ale víc než na místě záleží na páníkách
monca13: Jo, tak to je jako ten můj větší - naštěstí malá pudlice ňafe jak divá a klidně by si asi i kousla, tak to řeším tak, že se tvářím, že ten velký je o moc drsnější a doufám, že v tom jeho rozpačitém kukuči budou úchylové vidět ohrožení
. Ale naštěstí taky venčím v místech, kam se úchylům nechce
. A v nejhorším je pokoušu já
monca13:
Já si spíš říkám, že by to musela být velká náhoda, aby na mě někde v lese nebo uprostřed polí, daleko od civilizace, někdo čekal.
S mým pejsou totiž nemá moc cenu chodit jinde, potřebuje se vyběhat.
Ale je to moje třeštiprdlo.
Tuhle taktiku už mám taky promyšlenou: až na toho potencionálního loupežníka začne pejsa skákat ve snaze ho oblízat, začnu řvát TRHEJ! Ale naštěstí jsem to zatím nemusela použít.
beruška2: naše pesina je stejný "obranář"
. Dcera s ní chodí na procházky vždycky večer a tak si říkám, že kdyby se objevil nějaký úchyl (radši na to ani nemyslet, ale pro jistotu s sebou nosí sprej), tak jedině že by se polekal, jak by se na něho Bella nadšeně vrhla, aby ho olízala.
beruška2: náš hafan už netrhá nic, jako štěně samozřejmě roztrhala všechny hračky, papírové krabice (když se k nim dostala) atd. atd.
Teď si s gustem roztrhá na malinké kousíčky jen papírový kalíšek od pribináčka (lakrumáčka), když ho jednou za čas dostane. Nevím, jestli má věrší radost z toho pribináčka nebo potom z toho kalíšku.
Ťapina: Tak tak, tahle témata jsou vděčná.
Žábina: Deky netrhá, ale bohužel pantofle. Já to ve štěněcím věku zanedbala a teď nesmíme nikde nechat nic podobného ležet bez dozoru. Kupodivu bot si nevšímá, iritujou ho jen nazouváky všeho druhu.
Už 10 let máme doma v bytovce našeho Beníka - je to bišonek a myslím si, že je s námi šťastný. Chodíme ho několikrát denně venčit a bereme ho s sebou na zahrádku.
beruška2: Přesně, pro psa je důležitější jakého má pána, než kde bydlí, a to je to, co se ostatně v článku i v diskuzi řeší.
Jéžiši, omlouvám se za šílený styl a hrubky v posledním příspěvku, myšlenky se toulaly jinde
.
Ťapina: No, já to tak myslela, že když už je ta situace a nejdeme "ven", jsem na té zahradě s ním. Ledaže bych myla okna, tak to ne.:o) Jinak se taky málokdy se sám zabaví. Ale když se fakt necítím dobře, příjde mi ta možnost pobýt na zahradě lepší než v bytě. Ovšem debaty na takové a podobné téma jsou většinou nekonečné a přiznám se Ti, že mě moc neberou. Já znám spostu lidí, kteří mají psa v bytě a jsou všichni v pohodě a rozhodně nechci nikoho přesvědčovat, ať se přestěhuje jinam, i já a můj pesan jsme spokojení a neměnila bych, prostě kdo má ať každý dělá co mu a jeho psu vyhovuje. Stačí zdravý rozum a cit.
Lilinka: Ani ne, oni jsou jiné tělesné typy, než je bígl. Na jídlo se nehrnou, uzobávají to průběžně celý den, vyměňujou si to mezi sebou, a tak.