Nevím, jestli se náš kříženec loni odporoučel do psího nebe, ale spíš za svoje alotria skončil v pekle.

Denně mě vítal u branky a motal se kolem nohou, než jsme došli k domovním dveřím. Jednoho jarního dne pes nedodržel tradici a spokojeně cosi konzumoval v trávě.

Ani ho nezajímalo, že jsem s sklonila k jeho hlavě a utrpěla šok. Spokojeně ohryzával asi dvoukilový kus uzené kotlety. Kupodivu si ji nechal odebrat a další dny ji dostával jen po kouscích na příděl.

Večer jsme s manželem řešili, kde k takovému úlovku přišel a nejpřijatelnější se mi zdálo, že si maso "vypůjčil" na nakládací rampě u naší samoobsluhy, aniž by to závozníci postřehli.

Ale i tak jsem několik dní sebou cukla, když někdo zazvonil. Měla jsem obavy, že maso ukradl z nákupní tašky některé sousedky.

Dnes tuto historku dáváme k lepšímu pro pobavení, ale tehdy mně moc do smíchu nebylo.

Olga

Mít takového psa je výhra! Aspoň jste ušetřili. A do pekla nešel, určitě je v psím nebi a okusuje tam další kotletu.

Reklama