Zde jsem na čas našla svůj domov, indiánské přátele a práci s indiánskými dětmi, které jsem seznamovala s evropskou malbou a angličtinou. Protože je tam život tolik odlišný od toho našeho, rozhodla jsem se vám napsat a popsat, jak to v takové zhruba dvoutisícové indiánské vesnici chodí...
Indiánské ženy, zde udržují svá tradiční umělecká řemesla, jako je tkaní vlny, lnu, konopí, tkaní tapiserií, indiánskou keramiku i výšivky s výtvarnými znaky místní etnické skupiny.
Den pro ně začíná již po tisíce let stejně: před šestou hodinou, vykopáním bílého chleba juku a rozděláním ohně.
Chodí pro vodu do místní studně mezi citrusovníky, pomerančovníky, velkými zelenými ještěrkami Amazonie a za skřeků drápatých malých opiček. V kotlících vaří juku s rýží, anebo s fazolemi. Daří-li se obchodu a lovu v džungli, mají-li Indiáni práci a hosty na nocleh v chýších, jsou v polévce i vajíčka, kousky kuřete a jako desert kousek sýra, který připomíná českou „Cihlu“.
Indiánská žena porodí za svůj život 4-5 dětí. Úmrtnost dětí a žen je častá, dokonce i přes péči americké a švýcarské misie, která léčí peruánské Indiány charitativně, ale pod podmínkou přijetí Nového zákona a jediného boha Ježíše Krista.
Ženy etnické skupiny Chipibo - Conibo jsou drobného vzrůstu s černými vlasy, oblékají se do tradičních bílých oděvů, zdobených barevnými výšivkami, anebo malovaných přírodními barvami, které vykopávají v okolí rezervace. Vzor tvoří semínkové obrazce. Chodí bosy, boty jsou zde přepychem.
Indiánské děti chodí do základní školy v této vesnici, která má asi 2 000 obyvatel a učí se španělštinu.
Na střední školu, kde se studuje již také angličtina, jezdí starší děti lodí přes jezero.
Indiánky s dětmi (ale i celé rodiny) se scházejí, mimo etnické rituály, jejichž historie je hluboce předkolumbijská, také v protestantském a katolickém kostele, jehož kříž ční souběžně se solárními panely k hvězdné obloze. Připomíná vítězný meč španělského dobyvatele Peru Francesca Pizarra z doby kolem roku 1535, kdy právě tyto Indiánky (vlastně spíše jejich předky) Španělé vraždili, nebo odvlékli do Španělska.
Pokud je nepotkal tento úděl, pak tyto ženy velmi často umíraly na zavlečené choroby, žlutou zimnici, tyfus, mor, neštovice. Po zničení fungující indiánské ekonomiky s hlubokou tradicí, nastal hlad a bída.
Ale pojďme zpět do současnosti...
Indiánská rezervace má vlastní prodejnu potravin v chýši postavené ze směsice prken rozdílných dřevin džungle. Tady Indián prodává zboží od švýcarských olejovek až po indiánské šperky vyrobené z dýní. Plechovky od piva obvykle chladí v jezeře Jarinacocha.
Značná část žen tohoto etnika pije nápoj bohů Ayahuascu, což v jazyce kečua znamená liána smrti. Tento nápoj působí imunitně na jejich organismus.
Nový komentář
Komentáře
A přesně tohle se mi nelíbí, cituju:
"................Úmrtnost dětí a žen je častá, dokonce i přes péči americké a švýcarské misie, která léčí peruánské Indiány charitativně, ale pod podmínkou přijetí Nového zákona a jediného boha Ježíše Krista."
Hlavně ta podmínka přijetí, myslím, že pokud chci opravdu pomáhat lidem, tak je mi jedno jakého náboženství vyznávají
Majucho: souhlasím, člověk nemusí mít elektřinu, ani další výdobytky civilizace, aby byl šťastný. Dokonce si troufám říct, že bez nich je šťastnější. Nedávno jsem četla něco o Ladaku a prý to tam bylo úžasné, dokud tam nepřišel vliv západu, nikdo tam nebyl chudý, všichni se sice oblékali stejně, ale byli šťastní. Mám pocit, že ta naše slavná globalizovaná civilizace napáchá v duších lidí jen zmatek a vykořenění a pak jsou problémy.......
Zajímavý článek, Peru je pro mne dost exotická země.