V novém domově v indiánské rezervaci u jezera Jarinacocha, jsem prožila dny, které vám chci popsat jako Jeden den indiánské ženy „Ščipo“. 

Ohněm, Indiánkou zapáleným v ohništi - po tisíciletí se opakující akt, začíná den v indiánské rodině.
Ráno pro indiánskou ženu začíná před šestou hodinou ranní. Chodí ke studni s pitnou vodou. Ženy zde stojí ve frontě s plastovými nádobami. V džungli totiž hrozí nebezpečí dehydratace, způsobené vlhkostí vzduchu. Lidé nežízní, a stejně mnohdy organismus kolabuje pro nedostatek vody.
Chození pro vodu je pro ženy ve vesnici denně se opakující společenskou událostí.

Ženy a společnost u studny hovoří v jazyce schipibo- coschibo, španělsky, a je slyšet i ostatní indiánské jazyky. V Dolní Amazonii jich je, dle americké protestantské misionářky Cindy Boyer, padesát. V Horní džungli jich je přibližně třicet, které jsou obecně známé.
Já jsem si u studny domlouvala hodiny malování s indiánskými maminkami angličtinou prostřednictvím jejich dětí.

Indiánky mne u studny zvaly na oběd, velice mne tím poctily. Oblíbeným jídlem byla chutně opečená opička, kterou Indiánky podávaly s rýží, anebo s bramborem. Indiánky střílí vše, co se pohybuje ve vzduchu a ve vodě, a pokud lze jíst ulovené zvíře, či pták, uvaří jej, nebo upečou. Maso jí bez přílohy, ale častěji s chlebem, daří-li se, tak v chýši. Maso také vaří s juku a ochucují jej bylinkami z džungle. Rodina se často setkává u oběda, či večeře.
Věci dne mají svůj řád, které Indiánky dodržují.

Rezervace je lemovaná řekou Ucayali.
Již v ranních hodinách se po ní přepravují Indiáni v ručně vydlabaných kánoích a vezou ženy a děti do okolních indiánských vesnic. Plaví se do přístavu „Jarína“a do dřevařského města Pucallpy na nákupy, za obchodem, za prací, do nemocnice, k přátelům…

Každý den tedy Indiánky i tady vaří jídlo pro děti a muže a perou prádlo v řece. Bohatší Indiánky se starají o malá hospodářství - prasata, domácí husy, slepice, ovce …

Mají-li Indiánky hosty, pečují o ně a vyřizují platbu. Na obchod připravují indiánské umění a řemesla.

Velmi významnými umělkyněmi jsou šamanka Erlisidor z vesnice San Francisko a Amélior , která žije v přístavu Jarinacocha. Obě získávají vítězná umělecká uznání na bienále „Umění Indiánů Jižní Ameriky“ v Mexiko City v Mexiku. Jsou vyhledávanými léčitelkami alternativní medicíny.

 

                                                                                                             

Příště pokračování: Indiánky, jejich móda a svatby.   

        
Reklama