V Peru, jen pro zajímavost, tento název je španělský, hypoteticky začala civilizace asi 10 000 let před Kristem. Viracocha, bůh pravděpodobně totožný s bohem Manitou, byl dle indiánských legend stvořitelem indiánských civilizací. Indiánky a Indiány naučil vše potřebné pro život v tropické oblasti džungle v Jižní Americe. Dle legend jej doprovázeli bytosti, které plnili vzdělávací misi. Stavěli s Indiánkami chýše, pečovali o děti a rodinu, vytvářeli umělecká díla jako tapiserie, keramiku, obdělávali půdu, lovili zvěř v džungli, věnovali se rybolovu. Léčili nemocné a učili je využívat přírodních léků v džungli. Používali uzlové, fazolové a obrázkové písmo.
Indiánky a Indiáni vyznávali Slunce, Měsíc, hvězdy, vítr, déšť.
Džungle byla plná neznámých božstev, která je děsila i ochraňovala.
Obávaným bohem amazonských lesů byl duch Kurupuri, kterému Indiánky a Indiáni obětovali bohaté přírodní oběti při cestách do džungle a za lovem.
Víra Indiánek byla úzce spjatá s denními starostmi o jejich život, život dětí, muže, rodiny. Věčný strach a úzkost člověka z každého dne, z věcí, které jej přesahují a jsou kruté.
Indiánští bohové v současnosti nás provázejí při tradičních rituálech, při šamanských obřadech, například při pití Ayahuascy, kdy v průběhu rituálu, dochází k zasvěcení Matky Džungle.
Tolik vyzývanou bohyní úrody byla Axo Mamax - totožná s bohyní brambor. Její figurky vyřezávali Indiánky s dětmi do brambor, jako talisman.
I dnes se v chýších nalézají ženské figurky z brambor, jako prosba o dobré hospodaření Indiánek.
Indiánky s rodinami žijí nyní na svém území v křesťanské epoše.
Chodí na bohoslužby misií protestantské a katolické.
Na pobřeží sladkovodního jezera Jarinacocha s růžovým amazonským delfínem, jsou rozložené misie americká, protestantská a misie švýcarská katolická.
Architektura jejich kostelů je ve slohu indiánské chýše.
I za charitativní lékařskou péčí misií se skrývá totalitní podmínka náboženské nesvobody, a to přijetí Nového zákona a jediného Boha křesťanského.
Tím se ničí indiánské civilizace a svobodná víra Indiánek.
Občas přijedou po jezeře misijní lodi, které vyvrhnou náklad na břeh indiánské vesnice, a zase odplují do svých misií. Mezi potravinami, oděvy a toaletními potřebami, včetně léků v
Indiánky jejich bohové ale zatím stále provázejí.
Indiánské slavnosti v tradičních kostýmech jsou součástí složitých indiánských kultovních náboženských obřadů.
Sama jsem je viděla v televizi, při přímém přenosu z vesnice San Francisko, a to v Nemocnici de Apoyo no.2, v přístavu Jarinacocha.
Psal se únor roku 1998.
Závěrečné pokračování příští pátek..
Nový komentář
Komentáře
Jarunka: no to je fakt, ale když se chceš dovědět něco od jinad tak si to přečteš ne? Pro mě je to zajívavá změna.
Jo,indiáni mají těžký život...
Je to tak nejak divne napsane.
Mozna to je zajimavy clanek, ale necte se, se zaujetim.
To musí být tvrdé živobytí.
Moc moudrá z toho nejsem
Měla jsem co dělat,abych to přelouskala až do konce
Hm, me se taky moc libi, zrovna vcera jsem se koukala ve fotoalbech na Medvedovi a Majusiny fotky z Peru, jsou fakt moc pekny. Hnedle me inspirovaly k prehodnoceni planu na pristi dovcu!!
Nic zajímavého jsem se tedy nedozvěděla.