„Muži by si měli uvědomit, že frmol, jaký každodenně zvládá žena, by nevydrželi,“ tvrdí česká socioložka Marie Čermáková. Toto roztomilé tvrzení má, bohužel, jednu podstatnou vadu na kráse. Vyslovila ho žena a ne muž a tudíž není příliš naděje, že by se obecněji ujalo. Copak je možné vůbec tvrdit, že muž by toho nevydržel tolik jako žena? Ještě lépe – muž toho přece vydrží mnohem a mnohem víc než žena, což přece již mnohokrát dokázal. Například na bitevních polích všeho druhu, při dobývání uhlí, rud a pólů, dřevorubání a objevování pramenů řek i vesmíru. Jenomže ženy to jaksi odmítají uznávat! Argumentují takovými stupiditami, jako je mytí nádobí, žehlení, vaření! To přece není žádná práce, natož hrdinský čin!
Jenomže. Kolikrát je v životě možné být první na severním pólu a kolikrát je nutné umýt nádobí? A všimli jste si, jak je muži protivné, když vykonáváte nějakou domácí práci, zatímco on odpočívá? Jak ho to otravuje? Vy ho totiž rušíte! A zkuste to jednou naopak. Vyčíhejte si chvíli, až on bude muset v domácnosti vykonat něco mimořádně otravného, pohodlně se usaďte a věnujte se svému oblíbenému ženskému časopisu, což je ekvivalent „mužských“ novin. Brzičko se začne cítit jako naprostý idiot, který tohle nemá zapotřebí, a také to dá patřičně najevo. To je ta správná chvíle, abyste mu vysvětlila, jak se cítíte vy, když večer žehlíte u televize, zatímco „pán tvorstva“ ji sleduje pohodlně rozvalen v sedací soupravě. Taky jako idiot. Nejste-li v těchto a podobných situacích dostatečně zběhlí a zběhlé, čeká vás těžký konflikt. Naprosto zbytečně. Ženský a mužský mozek totiž fungují každý jinak.
Dá se to vysvětlit velmi zjednodušeně. Mozek (každý), má dvě poloviny, levou a pravou. Levá koná všechno analytické – řeší matematické úlohy, vytváří vjemy, zkoumá všechno kus po kuse. Pravá polovina je syntetická. Všechno chápe v širších souvislostech a dává dohromady. Zde je sídlo představivosti a citů. Toto mají muži i ženy shodné. Rozdíl je v tom, že v ženském mozku jsou obě poloviny propojenější než v mužském. Praktický důsledek: Muž může dělat najednou jen jednu věc. Žena mnoho různých věcí. A navzájem se muž a žena nejsou schopni dost dobře pochopit, protože si jeden nedokáže představit, že mozek toho druhého funguje jinak než ten jeho. A druhý prakticky důsledek: Ženský mozek odpočívá jaksi průběžně po kouskách. Mužský mozek musí za účelem odpočinku zcela vypnout jednu celou polovinu. Jestliže tuto možnost nemá, ničí ho to.
Tento fakt je základem pro mnoho dalších pozoruhodných skutečností. Ross Stolzenberg, profesor sociologie z Chicagské univerzity, zjistil na základě zkoumání 2867 manželských párů, že zdraví mužů, jejichž žena pracuje na plný úvazek, je až o čtvrtinu horší než těch mužů, jejichž žena pracuje kratší dobu nebo je tzv. v domácnosti. Vysvětluje to „ztrátou komfortu“. Zaměstnaná žena prostě nemá na svého muže tolik času jako žena nezaměstnaná. Tím, že se mu dostatečně nevěnuje, ho stresuje. Muž by rád přišel domů, odpočíval a měl plný servis, jak je to podle tohoto profesora dáno jeho tisíciletou výbavou a tudíž i stavbou jeho mozku. Jenže toho se těžko dočká, zvláště tam, kde jsou v rodině děti a žena chodí do práce. Po práci je třeba toho tolik stihnout! A i když muž už nechce vůbec nic stíhat, je-li v něm jenom kouska solidarity, nakonec své ženě přece jen pomůže. I za cenu toho, že je tak těžce nespokojený, což dává navenek najevo svojí těžkou nenáladou.
Ať se ale žena zkusí na chvilku vžít do jeho postavení. Běžný provoz domácnosti vyžaduje, aby se dělalo několik (co možná nejvíc) věcí souběžně. Muž toho není od přírody schopen a tudíž je v této situaci neustále za pitomce. Jenom proto, že, například, nedokáže v supermarketu najednou vyhodnocovat, zda je nabízená sleva dostatečně zajímavá, sledovat své dítě, které stylem kamikadze letí z nákupního vozíku do regálu se značkovými lihovinami, a vnímat přitom jinou nakupující, která ho na to upozorňuje, v důsledku čehož na půlku nákupu zapomene. To by se samozřejmě nelíbilo nikomu bez ohledu na pohlaví. A navíc má dennodenně možnost sledovat, jak jeho žena tyto souběžné činnosti zvládá hladce – obrace a ještě se před kamarádkou trapně diví, jak je možné, že to někomu nejde! To muži na sebevědomí rozhodně nepřidá. A protože nemůže připustit, že by jeho (jakákoliv) žena byla v něčem lepší, má pouze tři standardní možnosti, jak toto (a jakýkoliv jiný problém) řešit: svoji frustraci obrátit proti sobě (stresovat se), nebo proti své ženě a ženám vůbec (napadat je vtipy o slepicích a nadávat jim do krav pitomých), nebo vše bagatelizovat (domácí práce = žádné práce). Přitom si obvykle ani on a ani jeho žena neuvědomují, že tento problém nemá řešení, protože mužský mozek nemůže fungovat stejně jako ženský podobně, jako není možné, aby barvoslepý viděl na nebi duhu a ne jenom šedošedou šmouhu. Nezaškodí si to občas připomenout. Pro vlastní dobro.

Jitka Lenková
Reklama