Jmenoval se Pepík. Vlastně Pe-pi – Pernatý pitomeček. Dnes už není mezi námi, ale jeho příběh je natolik zajímavý, že stojí za to být zapsán. Tady je, tak jak mi ho vyprávěla Pepíkova nejbližší přítelkyně.
Kdy a kde se Pepík narodil – tedy spíš vylíhl – netušil ani on sám. Co se však pamatoval, obýval nevelkou klec v kanceláři jakési počítačové firmy. Ano, tušíte správně, Pepík byl andulka. Přesněji řečeno, modrý andulák.
Pepík měl štěstí v neštěstí, neboť se ho ujala jedna mladá slečna a její rodiče. A tak se milý andulák stěhoval do nového domova. Dostal prostornější klec a především možnost proletět se po bytě. Po chvíli váhání toho využil. Jenže nečekaná svoboda ho zmátla, a tak přistál... na plech plný oleje od pečeného kuřete. Nožičky mu podjely a milý Pepík se vymáchal od špičky zobáku až po konec křidýlek v mastnotě ze svého vzdáleného příbuzného.
Na následující hodinu Pepík nikdy v životě nezapomněl a zvuk tekoucí vody ho dlouho dováděl k zuřivosti. Byl zamaštěný tak, že by se sám neočistil, a tak nezbylo než vzít jar a pírko po pírku ho umýt. Sice tak přišel i o přirozenou mastnotu peří, ale ta se brzy obnovila. Pohled na naprosto promočeného a uraženého Pepíka však byl srdcervoucí.
Komu kdy onemocněla andulka, ten ví, jak těžké je, hlavně v menším městě, najít veterináře, který se v drobném ptactvu vyzná. A když má ještě vědět něco o epilepsii... Nakonec byl ale žádaný odborník objeven – pravda, v Praze, ale co by člověk neudělal pro svého pernatého kamaráda – a mohlo se začít s léčbou.
Kapky proti epilepsii však počítají se zvířaty poněkud hmotnějšími, než je andulka. Třeba taková kráva jich má dostat lžičku. Pepíkovi se naředila homeopatická dávka tří kapek do dvou litrů vody, a tu pak dostával k pití. Jestli kapky, které Pepíkovi ani ve vodě nechutnaly, zabíraly nebo ne, těžko říct. Záchvaty míval Pepík spíš podle počasí – když bylo horko, tak i vícekrát denně, v zimním období se četnost snížila i na jeden záchvat za týden.
Přes svou chorobu žil Pepík poměrně šťastným životem normální andulky. Ráchal se v koupátku, zápasil se zrcátkem a pokoušel se sblížit se s lesklou nohou od židle, v níž viděl andulčí slečnu. Dokonce i mluvit se naučil, ač se to u starších andulek už nepředpokládá. Říkal: „Pepíček je pěkný ptáček,“ uměl přitakat nebo vydával zvuky podobné telegrafu. Zkrátka byl to spokojený Pernatý pitomeček, a když nedávno skonal, zanechal v srdci svých lidí nejednu pěknou vzpomínku.
Měla jste někdy andulku? Nebo ji máte? Jaké s ní máte zážitky? Umí mluvit? Byla někdy nemocná? Nebo se Vám opeřenci moc nelíbí a máte radši srstnaté kamarády? Nebo ty šupinaté?
Nový komentář
Komentáře
Pár andulek u nás kdysi pobývalo - a konce byly smutné. První krásně bílá měla na bříšku nádor a tak jsme ji pak dali uspat.Hned jsme si pořídili další, bohužel po pár týdnech nám uletěla (netuším,jak se dvířka otevřela..).A ta třetí byla taky epileptik. Občas padala z bidýlka a když se udržela, byl z toho jakýsi "kotrmelec", když se neudržela tak jsme ji museli ze dna klece zvednout a posadit zpátky na bidlo. Lítat skoro neuměla, ale klec mívala otevřenou dokořán (nikdy nevylítla, otevřená okna nevadila). Chodívala na výlety po bytě. Občas mívala záchvat a vypadla přitom z klece - a dotloukla se ráda někam za skříň či za sporák, prostě jak jsem slyšela plácání, už jsem upalovala ji hledat. Odstrkování ledničky v noci je chuťovka
Ale žila celkem dlouho i s takovými problémy. Žádná naše nebyla ochočená, ba dokázaly řádně štípnout! A binec - velký. Příbuzná měla též několikátou andulu, ale mistry v mazlení,předvádění,pusinkování - byl to jiný typ než ty naše, o mnoho robustnější.
když nám nedávno po 18 letech umřela korela - taky pepík - obrečela to celá rodina včetně mého drsného otce. nejhorší pro mne bylo, že to bylo pár dní po té, co jsem si ho od našich vzala domů. doufám, že se v ptačím nebi má dobře :-).
Manx: To je určitě tím. Musí být jeden, aby přijal za parťáka člověka a komunikoval s ním lidsky.
Manx: A byli to kluci? Holky se moc často mluvit nenaučí.
Tak jsem měla andulku-Miki.Dozila se 7 let.Byla vlemi chytrá,mluvila spoustu slov -dokonce celých vět např: "Miláčku,dej mi pusinku, kdy už pujdeš spinkat,Ty můj broučku,..."Bohužel poslední rok už mluvila vlmi málo,často spala a nakonec zemřela. Jinak byla čilá,vitální, zdravá - až na zarůstání drápků!Na to pozor. Uvažuju o koupi dalšího takového miláčka, jen mám strach, že už to nebude taková "osobnost" jako byl můj Miki.
Po všech zvířatech se musí uklízet.
Nejsem sice zvířátko, ale musím denně vysávat, protože na plovoučce jsou dlouhé tmavé vlasy docela vidět a pak taky se to lepí na nohy, což není nijak milé. Ale kdybych si měla vybrat, budu nejraději uklízet po psovi.
Tak už týden mám doma 6 klecí s celkem 11 kusy exotického ptactva. K našim 5ti andulkám mám na hlídání párek korel, párek agnapornisů /nebo jak se to píše/ a párek papoušků nádherných nebo krásných nebo tak nějak. Pokoj mám vedle nich a v noci jsou celkem zticha - zatáhnu jim žaluzie na střešních oknech a je to. Ráno tak cca od 4 hod. začínají pokníkávat a ráno už "řvou" parádně. Pokud jde o nepořádek, tak samozřejmě kolem nich luxuji a zametám každý den ráno i večer. Vzhledem k počtu i další zvěře v domě je každodenní úklid samozřejmostí.
Andulák provázel (spolu s křečky) část mého dětství. Sedával mi na rameni, hrál si s mou řetízkovou náušnicí a cvrlikal mi do ucha když jsem se učila.
Ťapina: ale jo, vždyť já se nehádám že pták nedělá bordel a kočka jo, ale mě ten ptačí bordel zase tak nevadí až na to občasný řvaní teda
Ona babička je taky na všechno sama - každý den vaří, peče, zavařuje, uklízí, stará se o zahrádku a i když bydlí ještě se svým synem a jeho manželkou, tak ti na nic nesáhnou. Takže je ráda, že těm kočkám dá nažrat, ale že by je vyčesávala tak na to už fakt nemá čas.
Já jí vždycky říkám, ať se na všechny vykašle a třeba jeden den nevaří - vždyť to není její povinnost. Ale ona je na to zvyklá,....ale to už je jiné téma.
Evikus: Aha, takže babička vlastně žádné kočky nemá, babičce chodí kočky na návštěvu
"Mít zvíře" znamená něco jiného, než ho občas pustit do domu a nakrmit. To znamená taky starat se o něj, aby z něj nelítaly chlupy, blechy a červí vajíčka. A to souhlasím s Meander, že kočka se dá udržovat tak, že o její přítomnosti v bytě třeba návštěva nemusí vůbec vědět, zatímco papouch ten bordel kolem klece prostě nadělá. Měli jsme andulky celé moje dětství a kočky potom, takže mám srovnání.
S ptáky mám dvě zkušenosti. Když mi bylo asi osm a toužila jsem po zvířátku, máma od někoho vypůjčila andulku, aby zjistila, jestli se o ní postarám. Matně si pamatuju, že jsme jí vrátili už asi po dvou dnech - řvala a v okruhu dvou metrů vyhazovala z klece bordel.
Asi před čtyřmi lety mě známí požádali, jestli bych jim nepohlídala dva amazoňany. Jsou to obrovští nádherní ptáci. Bylo mi řečeno, že když přes klec hodím hadr, ani nemuknou. Týden jsem se nevyspala a několikrát vážně uvažovala o ptákovraždě. Zvuky, které vydávali, byly úměrné jejich velikosti a nesly se přes dva pokoje (nebylo slyšet ani televizi. Hadr jim byl ukradenej, řvali i pod ním a když jsem ho špatně upevnila, tak ho prostě strhli... O nepořádku, jaký jsou půlmetroví ptáci schopní vytvořit, ani nemluvě.
Takže ptáky NIKDY!
andulka nám přilítla otevřeným oknem, byl to taky Pepík a žil u nás 13 let. Naučil se mluvit a ochočený byl taky dost..nikdy jsme mu nedávali jídlo z talíře ale kupovali mu pochoutky pro andulky, proto se asi dožil tak vysokého věku...
Kadla: ty babiččiny kočky jsou spíš venkovní, jsou pořád venku, ale každý den chodí dovnitř a jsou špinavé, línají, všude jsou chlupy,fakt mě to odpuzuje. Ale je fakt že nemají žádnou pravidelnou péči jako je česání
Evikus: Já mám taky pět koček a chlupů máme po bytě minimálně. Jednak kočky vyčesávám, jednak denně luxuji. Semotamo si taky do práce odnesu na černém oblečení pár chlupů, ale to je z toho, jak se na mě chlupatí miláčce vrhají rozloučit se před odchodem do práce
Meander: jo to je jasné že to je o lidech. Je taky pravda, že Pepina ráno křičí, ale jelikož jí máme v kuchyni tak jí neslyšíme, když jsme dřív bydleli jinde a měli jí blíž tak nás ráno pěkně štvala
a taky větší randál dělají když jsou dva.
A hlavně by asi u tebe nešlo dohromady mít kočky i ptáky to by byl souboj
Evikus: To je ale problém babičky, ty kočky jsou v tom nevinně.
Já ptáky nemůžu. Asi víc, jak ten binec, mi vadí ten randál, co dělají.
No já jsem asi zaujatá, ale když přijdeme k manželově babičce, která má 5 koček a všude jsou chlupy - to je tak nechutný. Sedneš si na gauč a máš je všude
ona je nečeše, ale stejně i když je češeš tak mi neříkej že nelínaj, nebo fakt ne?
No ale je fakt že když Pepina líná a já sbírám po celé kuchyni peří a do toho minihovínka tak mám chuť jí vyhodit i s tou klecí
Evikus: Kočka nerozhazuje žrádlo a výkaly po bytě. A chlupy se dají vyřešit česáním.
Meander: no z koček je ale snad větší bordel ne? Kočka má víc chlupů než pták peří
Evikus: Obě skupiny dělají kravál a bordel.
Můj práh překročí pouze kočky, plazi, rybičky.