Milana Kratochvíla zavedla na Kubu touha poznat zemi, z níž pochází jeho česko-kubánská lektorka španělštiny. Její vyprávění o „perle Karibiku“ bylo natolik barvité, že se rozhodl poznat tuhle exotickou zemi na vlastní pěst. Cestoval po vlastní ose, za letenku utratil okolo 22 tisíc korun.          V období hurikánové sezóny se prý ale dá sehnat mnohem levněji.

Na měsíční pobyt si vzal kapesné 1 000 dolarů. A prý to bylo zbytečné, vyplatí se spoléhat na výběr v tamních bankách nebo bankomatech. „Ostrov svobody“ je podle něj docela drahá země, nicméně mnohé lze usmlouvat. Při svém putování využíval průvodce Lonely Planet (teď je již k sehnání i v češtině) a pro základní orientaci doporučuje i použití Marco Polo. Milan se na Kubu podíval v době, kdy se tam ještě dalo platit dolary. V místních směnárnách (CADECA – casa de la cambio) si vždy vyměnil pár dolarů na pesos na běžnou útratu – hlavně na jídlo či na útratu v „neturistických“ restauracích.

Ubytování v Havaně si pro jistotu vyřídil s předstihem ještě z Prahy prostřednictvím internetu. „Bohužel bylo plno, ale majitel mě ochotně doprovodil ke svému známému, který také pronajímal. Když jsme odjížděli, zeptal se nás pan majitel, kam míříme, prohrábnul svoji „kartotéku“, vyndal příslušnou vizitku a telefonem nám zarezervoval ubytování v Trinidadu,“ říká.

Nakonec to ale dopadlo jinak, v Trinidadu na Milana čekali zbytečně. Místo autobusem totiž využil na zastávce nabídky svézt se tzv. „colectivo“. V praxi to znamená, že se víc lidí složí na taxíka, cesta je sice stejně drahá, ale časově mnohem kratší. „Předávají si tě tam jako „horký brambor“, s ubytováním nejsou žádné problémy – záleží jen na tobě, jaký chceš komfort a na kolik to usmlouváš. Více dnů a stravování u domácích = výhodnější cena," vysvětluje Milan.

Na cestovatele na nádražích číhají Kubánci za nataženým lanem a snaží se urvat klienty, v rukou třímají fotky „svého“ ubytování a vyřvávají cenu. Většinou jsou to ale „naháněči“, kteří berou provizi, než samotní pronajímatelé. „V Trinidadu jsem s jedním takovým naháněčem běhal hodinu od jednoho ubytování ke druhému a nakonec jsem stejně vzal úplně první nabídku od někoho jiného,“ popisuje Milan situaci na kubánském trhu s ubytováním.

I přesto, že je Kuba socialistickou zemí, existují i tady mezi obyvateli velké sociální rozdíly. „Někde mají na podlaze udusanou hlínu a vaří na otevřeném ohni, vodu si vozí na hřbetě osla, jinde byl obývák nacpaný víc elektronikou než v leckteré české domácnosti (domácí kino, přenosný telefon, …). K velmi drahým záležitostem patří na Kubě používání internetu – v době Milanovy cesty se pohybovala cena okolo osmi dolarů za hodinu.

Milan si ostrov projel docela důkladně, nejvíce se mu zalíbila Baracoa na východě, zamiloval si zejména tamní stolovou horu a prales. Tady také narazil na výbornou hudební a taneční skupinu Bararumba. Vzpomíná především na salsu s jejich tanečnicí, a pokud se na Kubu chystáte, prý byste si je neměli nechat ujít. Rovněž ho okouzlilo hlavní město Havana.

Nezapomenutelné je i setkání s kubánskou MHD. „Autobus je vlastně náklaďák, který má na korbě u každé postranice, a někdy i uprostřed, železnou „traverzu“. Na té se sedí. „Cestování je to velice pomalé a nepohodlné, po dvou dnech už na polstrování zvyklý zadek stávkoval,“ směje se. Celkově je cestování na Kubě docela náročné (jak časově, tak fyzicky i finančně). Ačkoli mezi městy fungují turistické autobusy vcelku bez závad, dostat se jen kousek za město nebo na pláž už může být složité. Většinou nezbývá než využít místních CK či všudypřítomných taxi (ať už oficiálních či „černých“), ideálním dopravním prostředkem by mohlo být kolo. „Já jsem si ho v Baracoe párkrát půjčil od přítele rodiny, ve které jsem bydlel, za 3 USD/den, usmlouvat nešel ani cent!" dodává Milan.

Foto: Milan Kratochvíl

Pokračování jeho putování po Kubě přinese magazín Žena-in příští středu!  

   
TÉMATA:
ZAHRANIČÍ