Dnes máte možnost se opět podívat na Kubu s Milanem Kratochvílem, řeč bude zejména o místních obyvatelích a o kráse kubánských žen...
Životní úroveň Kubánců se liší místo od místa. Někde to vypadá spíše jako v ČSSR v padesátých letech, na druhou stranu prý v takové Camaguey si myslíte, že jste spíš ve Španělsku. Tady Milan našel i obchody se značkovým zbožím, ale stály se tu i fronty na diskotéky. A čekali v nich hlavně Kubánci, což není obvyklé.
Česká republika má na Kubě dobrý zvuk a některé výrobky jako Jawa, Tatra jsou stále symbolem luxusu a kvality. I Milan ale říká, že mnohem lepšího přijetí se mu dostávalo od vesničanů - „campesinos“ než ve městech. Tam jsou lidé více zkažení turismem a snaží se z každého něco vytřískat…
Campesinos jsou víceméně „nezávislí“ na státu a jeho přídělech, chovají zvířata, pěstují zeleninu a ovoce. Městští lidé jsou dost vlezlí a mají různé triky, jak přijít k penězům, třeba vás donutí koupit krabici mléka pro nemocnou ženu a dítě, a mléko pak za chvíli vrátí obchodníkovi, a když jim nalétne pár lidí, mají o výdělek postaráno. Na Kubě se podle Milanových zkušeností nejlépe domluvíte španělsky, což v jeho případě nebyl problém. Horší je to s angličtinou, tu ovládá jen málo Kubánců.
Hebkého písku nejkrásnějších kubánských plážích - Cay Coco nebo Maria la Gorda, si Milan při své cestě užít nestihl, ale tvrdí, že tamní moře je všude nádherné. I při prostém šnorchlování tady můžete pozorovat korály a barevný podmořský svět.
Zato kubánskou kuchyni si téměř dvoumetrový Milan, který patří k velmi zdatným jedlíkům, ujít rozhodně nenechal. Snažil se ochutnat a sníst vše, co vypadalo alespoň trošku lákavě. Spoléhal na očkování a případné střevní potíže se rozhodl riskovat. „Stalo se mi to pouze jednou, právě v jedné chatrči s udusanou hlínou, kde jsme nouzově přespali, nabídli mi tam vodu s ledem a nešlo odmítnout, urazili by se!“ Z ostrovních specialit doporučuje „kukuručo“, což je směs papayi s kokosem, pomerančem a trochou zázvoru zabalená velice umně v palmovém listu, a konzumoval ji tak hojně, že po měsíci se mu už z pouhé představy dělalo mdlo. (Kukuručo je skutečně dobrota, dostala jsem vzorek coby suvenýr na ochutnání – pozn. red). Kubánci hodně jedí také tamal, kaši z kukuřičné moučky vařenou v kukuřičném listě. Výborné jsou i langusty, ale musí být čerstvé!
Návštěvu ostrova svobody by Milan Kratochvíl rozhodně doporučil: „Myslím, že jednou se z toho stane turistický resort podobný Dominikánské republice či Portoriku, ale měli byste jet ještě za Fidela.“ Kuba je domovskou zemí sonu (hudební styl, ze kterého vzešla salsa). Milanovi, který „v civilu„ zastává manažerské místo ve službách jednoho velkého mobilního operátora, se dostalo privátní lekce v Santiagu de Cuba, a to od mladého temperamentního Kubánce - vyhlášeného tanečníka. Legendární bar Tropicana vzhledem k ceně (cca 70 USD) vynechal, odradilo ho i to, že je to už spíš snobská záležitost pro turisty.
Kubánské úřady se snaží, aby bylo v zemi bezpečno – zejména kvůli ziskům, které plynou z cestovního ruchu. Např. ve staré Havaně narážel Milan na policistu doslova na každém rohu. „Před odjezdem jsem četl, že Kubánci se nesmí bavit s cizinci a že pokud se tak stane a vidí to policista, ihned je legitimuje. Já jsem to nezažil, ale slyšel vyprávět, že se to některým návštěvníkům stalo.“
A jakéže jsou pověstné kubánské krasavice? „Některé mulatky (včetně „jineteras“ - prostitutek) jsou vysloveně nádherné! Černošky mají taková impozantnější ladná pozadí. Hodně se mi líbily také takové ty tajemné krásky španělského typu,“ dodává s úsměvem.
Nový komentář