Foto: Shutterstock

Kamila, 29 let

Můj život se teda změnil zásadně. Na jaře jsem musela zrušit svatbu a teď je odložená na neurčito. Nevím, jestli má vůbec cenu ji plánovat na příští jaro, když je situace tak nejistá. Na jaře jsem omezila styky s rodinou, v létě jsem je vídala trochu víc, ale teď za nimi raději zase nejezdím. To je velká změna, protože normálně se vídáme hodně často. Mezi denní aktivity mi přibylo vyvařování a sušení roušek.

Lada, 38
Mám strach o zdraví, ale jinak se covid mých aktivit zase tolik nedotknul. Pracuju jako prodavačka v potravinách, takže do práce normálně chodím. Nemám partnera ani děti, ani moc kamarádů. Jsem spíš samotářka. Ve volném čase ráda peču a občas nějaký dort prodám přes internet. Nikdy jsem nikam moc nechodila, takže my nic nechybí.

Marie, 71 let
Děti se o mě bojí, takže mi stejně jako na jaře říkají, ať nikam nechodím, což je docela stresující. Ale já bych to taky nerada chytla. Změnilo se to, že mě vnoučata naučila nakupovat si věci přes internet, takže takhle letos vyřeším asi všechny vánoční dárky. Zjistila jsem, že je tam mnohem větší výběr než v obchodech.

Linda, 52 let
Do mojí rutiny se samozřejmě dostalo pravidelné vyváření roušek, taky jsme si začala víc mýt a dezinfikovat ruce a myslím, že to mi zůstane i po covidu. Pozitivně hodnotím, že se o sebe víc starám. Jím hodně zeleniny a ovoce, beru vitamin D, piju odvar z rakytníku a dvakrát týdně běhám. Chci mít čisté svědomí a vědět, že jsem pro svoji imunitu udělala maximum.

Markéta, 31 let
Do práce jsem se vrátila jen krátce v létě, jinak v podstatě od jara pracujeme z domova. Docela jsem zabředla do nepříjemné rutiny a chybí mi kolegové a lidi kolem mě. Alespoň že si s kamarádkami děláme holčičí sedánky prostřednictvím videa. Zavedly jsme pravidelné pátky. Výhodou je, že nemusím ráno trávit hodinu cestou do práce, ale můžu si přispat nebo dojít na delší procházku se psem. Doma se bavím tím, že maluju. Dělám takové abstraktní obrazy, a dokonce se mi začali ozývat zájemci. Takže je i prodávám.

Erika, 42
Děti se ve škole sotva ohřály a už je máme s manželem zase doma. Distanční výuka je hrůza a vyžaduje maximální nasazení celé rodiny. K tomu musím zvládat ještě vlastní práci a péči o domácnost. Děti nechodí do jídelny, takže musím i víc vařit, jsou jako kyseliny, takže mi přijde, že pořád jenom nakupuju. Rutinou se stalo, že před odchodem z domu zkontroluju, jestli mám telefon, peněženku, klíče a roušku. 

Čtěte také: 

Reklama