Poťouchlý a lehce škodolibý skřítek, který celé dny vymýšlí kdejakou taškařici, takový je strážce Prachovských skal. Dobrotivý šotek Pelíšek má ale zlaté srdce a ze všeho nejvíc dbá na ochranu překrásné přírody Českého ráje.

Kde se vzalo podivné jméno lesního mužíka nelze s jistotou říct. Jedni tvrdí, že se mu tak začalo říkat kvůli jeho neustálému pobíhání, kdy ani chvilku neposeděl a pořád někam pelášil. Ovšem druzí zase zastávají teorii, že si skřítek stavěl po celých Prachovských skalách malé pelíšky, aby měl vždycky kam složit hlavu. Přestože jich údajně měl minimálně tucet, nejraději pobýval v drobné jeskyňce s výhledem na Krkonoše, Jizerské hory, Kozákov i na Bezděz.

Pskály

Kde se vzal, tu se vzal

Dle pověsti je Pelíšek nejstarším strážcem našich hor. Stvořilo ho totiž jako svého pomocníka samo Slunce. Tehdy dostal lesní mužík kouzelný plášť rozčleněný na čtyři díly se čtyřmi velkými kapsami plnými semínek. A tak mohl Pelíšek zaset do země nespočet bylin, keřů i stromů, aby jich byl v každém ročním období dostatek.

Aby skály tolik neprášily, bylo třeba zasít trávu, květiny i mech. Aby v nich nebyl takový žár a sucho, musel zasadit stromy a keře.

A jak se země zazelenala, přišla do skal i zvěř a ptactvo a všem tam bylo krásně. Jenže o mnoho a mnoho věků později přišli do skal další živí obyvatelé – lidi. A hned si začali zabírat půdu jen pro sebe, kácet stromy, zabíjet zvěř a vraždit se mezi sebou. A od té doby musí Pelíšek dnem i nocí chránit přírodu, kterou sám vytvořil, aby mu ji lidé celou nezničili.

Pelíšek nosí malý kožíšek...

…a k němu vysoký klobouk a špičaté boty. Jindy má zase na hlavě nasazenou čepičku z žaludu a halenu má spíchnutou z dubového listu. Zkrátka podob má tolik, kolik je fantazie mezi místními lidmi. Na čem se však všichni shodnou je skřítkova povaha. Z podstaty jde totiž o vládce moudrého a spravedlivého, který svědomitě pečuje o svůj kraj. Ovšem kdokoli v Prachovských skalách odhodí plechovku do lesa, rozkopne muchomůrku nebo vybere vajíčka z hnízda, ten na vlastní kůži pocítí sílu Pelíškova hněvu. A protože jde o mužíka veselého, trošku poťouchlého a s velkým smyslem pro legraci, vymýšlí na každého provinilce neuvěřitelné kulišárny – jednomu shodí na hlavu vosí hnízdo, dalšímu přiláká do stanu starého tchoře a jinému zas nasype do kalhot plnou hrst kousavých mravenců.

Vita brevis, ars longa

Stejně jako ostatní ochránci hor, i Pelíšek se dočkal vlastního sochařského znázornění, a to hned ve dvou variantách:

  • Starší plastika se nachází cca 500 metrů pod turistickou chatou u koupaliště, které je výstižně pojmenováno koupaliště U Pelíška. Dřevěná barevná plastika byla vyhotovena v roce 1939 dle návrhu výtvarníka L. Horáka a svým vzhledem připomíná indiánský totem.
  • Novější podobizna byla zasazena za hlavním vstupem do Prachovských skal na křižovatce pěších cest v roce 2007. V jejím prostředku je znázorněná tvář Pelíška, nad kterou je vyřezán symbol slunce, na zadní straně potom zástupci hmyzu, ptáků, ještěrů a duch lesa a skal. Dílo znázorňuje touhu žít v rovnováze s přírodou nikoli jí vládnout. Autorem díla je Jan Rampas (*1973), rodák z nedalekého Jičína, který do sochy vložil i prvky maorského umění. Právě kultura přírodních národů na Novém Zélandu je totiž úzce spjata s přírodou a její ochranou.

Čtěte náš seriál o strážcích hor...

Kam dál?

Reklama