Foto: Profimedia
Vánoce máme za dveřmi, co to pro vás znamená, pokud jde o přípravy a shánění všech potřebných věcí?
Zdobení a ulízení celého bytu, protože letos čekáme velkou návštěvu, stromeček a samozřejmě pečení.
Které druhy cukroví se u vás letos objeví? Ptám se i proto, že vím, že jste v procesu proměny.
Už jsem téměř u konce.
Bude tedy nějaká změna v repertoáru?
Právě že ne. Hlavně jsem si řekla, že aby mi bylo dobře, nebudu péct pět až deset druhů cukroví, ale omezím to na tři až čtyři naše nejoblíbenější. Takže samozřejmě vanilkové rohlíčky, makové linecké s lemon curdem, to je krásná změna. No a potom perníčky musí být. A možná ještě nějaké nepečené, to ještě uvidíme. Každopádně péct budu a velmi se na to těším, protože určitě ochutnám. Ale to je to slovo, ochutnám. Nebudu to jíst jako jiné roky „na kila“.
A to se opravdu stávalo, že „na kila“?
Absolutně. Já jsem milovník sladkého, já zbožňuji jídlo. A teď jsem ve fázi, která je v procesu hubnutí nejtěžší, udržovací fázi. A opravdu je to vědomé jedení. A to vědomé jedení pro mě znamená to, že si dopřeju, nebudu se za to odsuzovat, ale musí to mít hranice. Jsem na sladkém závislá, miluji ho, takže musím být opatrná.
A ta závislost se přesunula i do posilovny v posledních měsících?
Stále se do toho nutím a každý jeden trénink je pro mě peklo. Já úplně neznám něco jako endorfiny po dobře odvedeném tréninku, protože pro mě jsou endorfiny cukr. Ale s úsměvem, opravdu se snažím hledat nějaký balanc. A ani ne tak v posilovně, jako spíš mě strašně chytil barre, což je vlastně spojení pilates a baletu. Je to velmi intenzivní a skvělý trénink, při kterém se cítím velmi žensky a dobře. A pak padel. Padel je pro mě nová aktivita, kterou miluji, protože jsem hrávala tenis. A toto je taková morfoza mezi tenisem a squashem. A je to přesně to, kdy se říká, sportujte s radostí. To je pro mě padel.
Nedávno jste ukázala své výsledky z posilovny. Jak jste si vytvořila ten „pekáč buchet“, který je pro většinu lidí nesmírně náročné vybudovat?
I když jsem byla možná trošku oplácanější a měla třeba o deset kilo víc, vždycky jsem měla dobré břicho… Neměla jsem ho tučné, není to moje problémová partie. U mě jsou problémové partie nohy a ruce, ale břicho mi jde vždycky jednoduše. Když upravím stravu, samozřejmě, ty břišáky pořád ještě naháním, pod dobrým světlem ráno na lačno tam jsou, ale potom mizí. Je to podobné, jako mít od přírody dlouhé a husté vlasy, které by někdo chtěl, tak já mám zase od přírody toto, že to břicho mi funguje.
Máte nějakou vzpomínku na nejhorší dárek, který jste kdy v životě dostala k Vánocům?
Asi si nevzpomenu, protože pro mě už dlouho, dlouho Vánoce nejsou o dárcích. A strašně ráda je naopak dávám. A to, co dostanu, mě moc potěší, ale opravdu o to nejde. A není to klišé. Možná když jsem byla malá, tak jsem byla naštvaná, že jsem dostala jinou Barbie, než jsem chtěla, ale to si už nevzpomenu.
Dělá vám pořád problém vybrat dárek pro vaše nejbližší, třeba pro partnera? Nebo to zvládáte vždycky snadno?
Řeknu vám to tak, pro mě není problém koupit dárek nikomu na světě, kromě mého otce. A myslím, že obecně otcové jsou strašně těžký oříšek, co se týče kupování dárků, protože oni všechno mají, nic nepotřebují a vlastně co jim koupit? Takže u mě je vždycky oříškem můj otec.
Říkala jste, že letos na Vánoce přijede rodina. Bude to poprvé, kdy bude rodina u vás?
My už jsme spolu s Adamem v podstatě zažili troje Vánoce, toto budou třetí. Ty první Vánoce jsme trávili v Brodě s mými rodiči. A minulý rok jsme byli na Mauriciu, tam jsme slavili, a tentokrát budeme zase s rodiči.
Ale budou poprvé přímo u vás doma?
Ano, jednou jsme byli my u nich v Brodě. A teď přijedou oni poprvé k nám, takže to bude velké poprvé. Proto to pro mě má tak velký význam.
Zdroj: Autorský článek
Nový komentář