Pěkný příspěvek nám poslala i čtenářka s nickem pegonela. Začalo to u čtyřlístků a pokračuje to... ... jak, to už si přečtěte sami.

Dobrý den, zasílám svůj názor na téma talismany.

Vždy jsem ráda věřila na dobro. Sbírala jsem jako malá čtyřlístky před panelákem, to mi ostatně zůstalo až dodnes. I v současnosti jich nachází spoustu a vím dokonce, kdy rostou nejvíce. Je to zaručeně květen! A mívala jsem postupně hned několik talismanů. Byly to králičí pacičky, vysušené, pro štěstí. Jenže ty mi vždy záhadně mizely. Podezřívám mamku, že mi je vyhazovala, protože nerada viděla, jak si její malá dcera hraje, jak říkala: „S nohou mrtvého zvířete.“:)

V první třídě jsem si oblíbila jeden krásný knoflík. Našla jsem ho na chodníku. Měl tvar růžičky, leskl se a moc se mi líbil. Nosila jsem ho všude sebou a věřila, že mi přináší štěstí. Když jsem ho ztratila, obrečela jsem ho. Ve vyšší třídě jsme byli s rodiči na návštěvě u jedné staré paní, jejich známé. Vzpomínám si, že tehdy slavila výročí sta let svého života. Byla milá, hodná a moc vlídná. Vyprávěla mi o svém životě a hladila mě po vlasech. Na památku mi dala stříbrný medailónek s papežem Janem Pavlem II. Byl zavěšen na stříbrném řetízku. Jak jsem byla šťastná. Medailónek mě všude doprovázel. Dnes by měl asi velkou cenu. Byl těžký a z pravého stříbra. Když jsem šla jednou večer spát a hrábla pro něj pod polštář, kde jsem ho mívala, zjistila jsem, že tam není. Hned jsem věděla, kdo mi ho sebral a začala jsem křičet na sestru, že mi ho „ukradla“. Ta nejdřív zapírala, ale pak pronesla: „Tak si ho sežer!“ a hodila medailónek směrem ke mně. Já měla ještě ústa otevřená, medailónek mi vletěl dovnitř a urazil mi zub. Od té doby mi medailónek přestal nosit štěstí a já ho odložila. Na památku na tuto událost mám nyní krásnou korunku…

Nyní se upínám víc na lidi a zvířata. Tvrdím, že štěstí mi nosil syn, dokud nepřišel do puberty, nebo také můj pes Ben, oddaný a věrný mazel. Ale čas od času se objeví v mé peněžence čtyřlístek, šupinka z kapra nebo nějaký přívěšek. A nedávno jsem dostala od své neteřinky keramického maličkého andílka, kterého vyrobila v keramickém kroužku. Visí mi na lustru. A je tam místo klidně ještě na jednoho, kdybych vyhrála…:)

S pozdravem a přáním krásného dne Pavla (pegonela)

pozn. text nebyl redakčně upraven

__________

To je zajímavé s tím medailonkem. Asi byl určen jenom pro tu paní a pro nikoho dalšího. Děkuji za moc hezký příspěvek k dnešnímu tématu a přeji pěkný začátek týdne.

Saša

Téma dnešního dne 27. června 2011 zní: Máte svůj talisman?

A podotázky jsou

  • Ochraňuje Vás?
  • Věříte v jeho kouzlo?
  • Kdy jste dostala svůj první talisman?
  • Měla jste jich více?
  • Který nejraději?
  • Jaký to byl?
  • Od koho a proč?
  • Máte dodnes nějaký talisman?
  • Mají talismany i vaše děti?
  • Pokládáte funkci talismanů v životě za důležitou, nebo spíš jen za úsměvnou záležitost?
  • A tak dále a tak dále.

Ať už funguje síla a moc talismanů a amuletů pouze v našem podvědomí, a nebo se chováme opatrněji a obezřetněji právě proto, že je máme, cítíme se díky nim dobře naladěni, bezpečněji, je dobře že existují, že byly „vymyšleny“… A určitě se u řady z vás také nachází, a já už se na vaše „kouzelné“ příspěvky moc těším.

Pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Jedna z vás od nás obdrží i tajemný dáreček: Knihu o bezesporu magickém herci Petru Čepkovi: Petr Čepek - Talent a osud, dále takovou polomagickou knihu Učitelkou v Peru a nádavkem malý redakční talismánek: andělíčka s ochrannými křídly - pro štěstí.

darecek

 

 

Reklama