Málokdo se může pochlubit, že má pedikérku přímo v domě. No a jak už to chodí, ještě jsem u ní nebyla. Budiž mi omluvou, že to naštěstí nepotřebuji. A tak vás s touto milou pedikérkou neseznámím prostřednictvím reportáže, ale „pouhého“ rozhovoru.

I když co není, může být. Snad překonám svůj ostych a lechtivost a svěřím se do její péče.

pedikúra

Jak často bychom měli chodit na pedikúru?
To je individuální, ale ideálně jednou za tři týdny, za měsíc.

Chodí k vám spíš lidé s problémy, nebo kvůli prevenci? Jaká je skladba vašich klientů?
Chodí ke mně hodně těhotných maminek, kterým činí potíže se ke svým nohám sehnout, starší lidé se sníženou pohyblivostí i ti, co jim rychle narůstá kůže a potřebují odbornou péči. Kupodivu méně často sem zajdou lidé s problémy, jako jsou kuří oka či zarůstání nehtů. Ale stává se, že sem přicházejí jen kvůli masážím, relaxaci a pedikúra je jim prostě příjemná.

Jak časté jsou mykózy nohou a nehtů?
Bohužel, to je hodně rozšířené onemocnění a lidé ho stále podceňují. Nejčastější jsou mykózy pod nehty a mezi prsty. Ty lidé snadno poznají podle nepříjemného svědění a odlupování kůže. Ale plíseň pod nehty se v raném stadiu nemusí ani zaregistrovat. Lidé to buď nevědí, nebo nechtějí vědět. Nejprve mykóza napadá palce. Prvním varováním by měla být změna barvy nehtu, který zežloutne. Potom zbytní, zhrubne, lehce se odchlipuje a je nepříjemně cítit.

Co s tím? Pomůže pedikér, nebo už je potřeba zajít k lékaři.
Plísňové onemocnění se rádo vrací, protože ho lidé nedoléčí. Dají na reklamy, koupí si mastičky a vodičky v lékárně a tím to skončí, místo aby se nechali odborně vyšetřit u kožního lékaře.

Pedikér tady nepomůže. Správně bychom takové případy ani neměli ošetřovat, ale když za mnou někdo takový přijde, nepošlu ho domů. Snažím se mu taktně naznačit, že mám podezření na mykotické onemocnění, a doporučím mu lékaře. Chce to hodně taktu, protože pravdu lidé neradi slyší.

A co popraskané paty, není to také záležitost mykózy?
Většinou jde o zanedbanou a neošetřovanou kůži. Lidé se často přiznávají, že na to kašlou. Někdo má k tomu sklony, dokonce je to i dědičné. A přitom stačí pravidelná a důsledná péče pomocí škrabky, pemzy nebo hrubého pilníku a mazat. Pokud to někomu nevadí, může spát v bavlněných ponožkách, aby se krém přes noc pořádně vstřebal.

Nemůžu se ubránit otázce. Neštítíte se?
Už jsem si zvykla, je to potřebná služba lidem. A ne všechny nohy vypadají tak hrozně…

To jste řekla moc hezky. Jak jste se vůbec k této profesi dostala?
Když jsem přemýšlela, co dělat po mateřské, hledala jsem na internetu různé kurzy, rekvalifikace, školení a rozhodla jsem se pro pedikúru. Na doporučení jsem si vybrala renomované školicí centrum, které nabízelo nejen teorii, ale i spoustu praxe. Manikérek je už hodně a „dělat“ nehty by mě nebavilo.

Koukám, že máte zvláštní křeslo.
To mi koupil manžel. Je to speciální pedikérské polohovací křeslo. Má motory na dálkové ovládání a umožňuje spoustu variant. Jsem vysoká a potřebuji mít chodidla klienta co nejvýš, abych se nemusela ohýbat. Křeslo je pohodlné jak pro mě, tak pro zákazníky.

Pokud byste se pohybovali v pražských Ďáblicích, můžete nejen křeslo, ale i šikovné ruce pedikérky Petry Ševidové vyzkoušet na vlastní kůži v Salonu Jara.

Děkuji za milý rozhovor.

Reklama