Teď už ho zvládám (tedy počítač) až na nějaké ty menší výpadky úplně samostatně. Skvělá věc, ten počítač! Zvláště pro takového dopisovacího maniaka jako jsem já. A to jsem, prosím, vždycky tvrdila, že osobní dopisy se mají psát ručně. Dnes je jinak než na počítači nepíšu (ale vždycky přidám ručně psanou doušku). Za ten nenahraditelný přehled, co, kdy a komu jsem psala, to přece stojí! Hlavně při rostoucí skleróze ...
S počítačem sice přímo nepracuji, ale v mé práci mi vydatně pomáhá. Připravuju si na něm doplňovačky, cvičeníčka i velké pololetní písemky pro své studenty. Nemusím snad říkat, jakou z nich mají radost. :-))))
A od té doby, co se naše domácnost připojila na internet, jsem už nadobro ztracena. Celý svět se na mě vyřítil z té modré obrazovky. Je skoro jako ten Arabelin prsten, nač pomyslím, to najdu ...
Nejtěžší ovšem je se k počítači probojovat. Každý člen naší rodiny ho právě teď strašně nutně potřebuje:
* Tatínek si musí zpracovat rozpočtové tabulky.
* Starší syn potřebuje on-line slovník pro své překládání, mladší programuje něco do práce.
* Dcera má na zítra referát o láčkovcích.
No a ty přece můžeš počkat, mami. Tohle fakt spěchá!
A když pak čirou náhodou vrhnu svůj zrak na obrazovku, co nevidím?
Ale příští víkend už mám vymyšlený. Pošlu je všechny k babičce. Musím vyčistit koberce a oni by se mi tu jen motali. A jen co bouchnou dveře, sednu k počítači. Vždyť jsem si kvůli nim ani nestihla přečíst všechny články na Ženě-in!
Nový komentář
Komentáře
Gabra: tak to je přesné. A pokud se k ponorce v domácnosti přidá maloměsto s šedou clonou domů, ulic a ničeko jiného....
Jsem běžná uživatelka, ale co jsem na rod. dovolené jsem závislá na internetu a info z něj. Je to skvělý pomocník, když se potřebujete cokoliv dozvědět.
miluji PC
Žasnu, jaké znalosti o počítačích (a to i o technických parametrech) mají dnešní děti. Já jsem sice dost pokročilá, ale pořád jenom běžná uživatelka.
Je mi 59. Jednoho dne před 13 lety jsem nastoupila do nového zaměstnání, hodili přede mě dodací listy a řekli - fakturujte. Neuměla jsem to šedé před sebou zapnout. Když jsem zprovozňovala svůj první počítač, byla u nás na návštěvě maminka a ptala se manžela, jestli mi to dovolí. Ten se rozesmál a vysvětlit mamce, že on s tím dělat neumí. Udělala jsem si spoustu kurzů a největšího vítězství jsem dosáhla, když nedávno měl manžel nějaké problémy s počítačem a volal si tel. pomoc. Po první větě rádce na telefonu prohlásil, že neví oč jde a že zavolá manželku. Dík pravidelně padajícím oknům si dnes od přeformátování HDD udělám vše sama. Když něco nevím, ptám se syna, ale ten je daleko, takže to musí být už opravdu něco.
My jsme dva a máme dva počítače, ale je to pořád málo, protože když přijde syn od drahého na víkend, tak já mám smůlu, milostivě mě nechají podívat se na net na program, co jde v telce a tím jsem zkončila. Tomu druhému počítači se říká můj, jen když něco na něm potřebuji, jinak jsou oba drahouškovi.
Máme PC teprve od podzimu.Koupili jsme ho dětem,jako pomůcku ke studiu,ale dneska se o něj pereme všichni.Manžel hraje šachy a karty,holky různé hry a mě učaroval internet.No a na to studium taky někdy dojde.Jenom je problém,že počítač je jenom jeden,takže u něj většinou stojí dlouhá nervózní fronta.
Počítač potřebuji ke své práci,ale na kouzlo internetu mě přivedl taky až můj syn.
Takže ještě v tom roce mé jediné přání bylo,dostat vše pod stromeček.Ježíšek asi počítačům fandí,takže mě vyslechl
.Naštěstí syn je již ve svém bytečku a manžel tomu až tak moc neholduje,raději krmí televizi
,nebo svoje zvířátka na zahrádce
.A já?
Je již konec mého až chorobného uklízení,kdy by jste u mě těžko našli drobeček na koberci,nebo prach na poličkách....a dnes?
ím na úklid,klidně překračuji hory nevyžehleného prádla,jelikož zrovna musím odepsat kámošce třeba z Tramtárie
jo pravda u nas je to taky tak,ja u pc prosedim vetsinu casu,no spis jen tak brouzdam po netu a nasla jsem tam velkou lasku,no to sem plest nebudu.Ale i tata rika,nauc se stim az ja tady nebudu...
tak at mame aslpon nejaky ty zkusenosti..no zatim jicxh moc nemam ale to co hledam vestinou objevim
jo pravda u nas je to taky tak,ja u pc prosedim vestinu casu,no spis jen tak brouzdam po netu a nasla jsem tam velkou lasku,no to sem plest nebudu.Ale i tata rika,nauc se stim az ja tady nebudu...
tak at mame aslpon nejaky ty zkusenosti..no zatim jicxh moc nemam ale to co hledam vestinou objevim
Ťapina:
tak muj manzilek ma taky ten lepsi pocitac, a kdyz neni doma, tak si k nemu sedem, neb ma zase prozmenu pohodlnejsi zidli u PC a hlavne se muzu koukat i na TV.
No a co navrhl muj srdicko, ze az jednou budou mit i deti PC, tak on bude mit stale ten lepsi pocitac, po nem budou dedit deti a ja po nich, pry na ten muj internet mi to bude stacit
Matiee: Tak to s těmi rodiči znám, máma video nepouští, protože to neumí (a ani se nechce naučit), před cca rokem si koupili na náš nátlak se ségrou mobil, ale mají ho pořád vypnutý "protože nám stejně nikdo nevolá" - jak by taky mohl. Holt už asi jiní nebudou...
Naši měli z počítačů strach a dneska mi hrdě hlásí, co nového se naučili a objevili
Mamka mi mejluje denně
My už doma dva počítače máme - jinak by to byla bitka den co den. Zajímavé ovšem je, jak tomu kdo říká - dle mne máme můj a miláčkův počítač (u kterého sedím, když není doma, jelikož je rychlejší a když chci na internet, tak ho stejně musím pustit
), zatímco dle jeho mínění máme jeho nový a jeho starý, který mi laskavě propůjčil
Já se o počítač biju se synem a můj muž si nosí notebook. Tuhle doma "vyráběl" extra dlouhou šňůru pro připojení k Internetu a já na něj:"To máš do práce?" A odpověď:"Ne, do vany!!!!!" a teď se musím v neděli ráno porvat o koupelnu - umíte si představit chlapa, který si vleze do plné vany horké vody a tam si dvě hodiny surfuje????
moje mamka je asi tak stara jako mirka...ale s pocitacem umi dobre...hlavne email je super...jsme porad v kontaktu
Taky mě PC chytl a jsem spíš samouk, co já tady pokazila věcí
To se kolikrát musel zavolat známý, aby to dal do kupy, protože nikdo v naší rodině s ním pořádně neumí. No a postupem času jsem se ho naučila ovládat a pouštím se i do různých istalací a podobně. Jako zrovna včera, manžel donesl kamerku a já ji musela nainstalovat, protože by se do toho nikdo jiný nepustil. Nejdřív jsem nějaké menší problémy měla, ale pak se podařilo a kamerka funguje. (Mám kamarádku v Izraeli, která se tam vdala a tak s ní takto mohu komunikovat. Už se těším, že se s ní po několika letech uvidím.) Asi je největší plus, když se člověk nebojí, že na PC něco pokazí a já se najednou bát přestala
Teď když ještě něco vyvedu a nebo hlavně manžel, ten když občas sedne k PC, nevím co dělá, ale vždycky něco nefunguje, tak si už většinou vím rady a když ne, stačí zavolat známého a ten mi poradí. PC s internetem je opravdu fajn a hlavně mi nejvíc pomohl v době mé těžké nemoci, kdy jsem si mohla povídat s lidmi, navazovat různá přátelství a vůbec surfovat a nemusela tím pádem tolik myslet na sebe a co se sebou. Myslím, že mi to hodně pomohlo psychicky. A taky díky tomu jsem poznala ženu-in
kde se pobavím, přečtu zajímavé články, zasoutěžím, atd. Jsme tři a zatím nám PC stačí, já jsem na něm přes den, dcera někdy večer, manžel jen o víkendech a syn jen když přijde na návštěvu. Máme všichni své plochy, takže nikdo nikumu neleze do soukromí i když si nemáme co tajit, ale přece jen, když si píšu s kamarádkama, svěřujeme se navzájem, tak to nemusí nikdo druhý číst. Dcera také a ta mi stejně pomalu všechno řekne sama. Máme spolu moc bezva vztah, ani ne jako máma s dcerou, ale spíš kamarádky a doufám, že nám to hodně dlouho vydrží
My uz to mame s pritelem vymysleny, az budem jednou spolu bydlet, budeme mit urcite kazdy svuj pocitac, protoze jinak by jsme se o jeden asi poprali :oD