Ať už jsou nám pavouci sympatičtí, nebo při jejich objevení se propukáme v děsivý jek, nemůžeme popřít, že jejich vlákno je jednou z nejpevnějších látek na zemi. Je až pětkrát odolnější než ocel o stejné tloušťce a pevnější než kevlar, z nějž se vyrábí například neprůstřelné vesty nebo šňůry k padákům. Přitom je lehčí než ptačí peří. Šaty z pavoučích vláken by tak byly vskutku pohádkové. Zatím se je však nikomu nepovedlo vyrobit.

Sítě lákaly člověka od pradávna
Právě neuvěřitelné kvality pavoučího vlákna – především jeho vysoká tažnost – lákaly člověka už od pradávna. Polynéští rybáři vyráběli z pavoučích vláken rybářské vlasce a domorodci na Nové Guinei zase používají pavučiny jako ochranu proti slunci. První novodobé pokusy s využitím pavoučího hedvábí byly provedeny v 18. století. K získání pavoučího vlákna se využívaly kokony pavouků. Použít vlákna ze sítí se poprvé pokusil až B. G. Wilder koncem devatenáctého století. Jako nejvhodnější producenty zvolil pavouky rodu Nephila, jejichž sítě jsou tak pevné, že dokáží zachytit i letícího ptáka.

Jak „podojit“ pavouka?
Hlavním problémem ovšem je, jak donutit pavouka k cílené produkci vláken. Misionář P. Camboué, pracující na Madagaskaru, si nechal od domorodců přinášet pavouky, které posléze umisťoval do malých klícek, v nichž byli fixováni v jakémsi svěráku. Za zadečkem pavouka byla umístěna cívka k navíjení vlákna. Její neustálé otáčení nutilo pavouka k setrvalé produkci vlákna. Takový jedinec se však brzy vyčerpal a musel být vystřídán dalším pavoukem. Wilder spočítal, že k výrobě jednoho dámského kostýmu by bylo třeba přibližně 5400 pavouků. Výsledný výrobek by tak byl neuvěřitelně drahý.

Umělé pavučiny jsou příliš drahé
Chov pavouků na jakýchsi pavoučích farmách se také ukázal jako problematický. Pavouci jsou totiž kanibalové a chrání si svá teritoria. Navíc při přirozené výrobě pokrývají většinu svých vláken – kromě těch nosných – lepkavou kapalinou, která kvalitu materiálu snižuje. Roku 1995 se molekulárnímu biologovi Randymu Lewisovi z Univerzity ve Wyomingu podařilo vytvořit umělé pavoučí vlákno, jeho výroba je však zatím příliš nákladná. V roce 2002 se američtí vědci pokusili získávat pavoučí vlákna z kozích struků. Jejich technologie však nebyla příliš úspěšná, a tak to dlouho vypadalo, že šaty z pavučin zůstanou jen v říši pohádek.

Pavoučí bourec morušový
Letos však ohlásil úspěch japonský tým z univerzity Šinšu v Naganu. Skupině vědců pod vedením profesora Masao Nakagakiho se povedlo vstříknout pavoučí geny do vajíček housenky bource morušového a výsledné vlákno je pevnější, jemnější a odolnější než hedvábí – dosahuje kvality „přirozené“ pavučiny. Japonci využili genů pavouka druhu Nephila clavata, kterému se říká také pavouk kurtizán, podle jeho nápadného žluto černo červeného zbarvení.

Geneticky modifikované housenky zatím produkují pouze deset procent pavoučích vláken, profesor Nakagaki však věří, že se mu brzy povede dosáhnout až padesáti procent. Vlákna by pak mohla nalézt uplatnění nejen v mikrochirurgii, kde už se experimentuje s těmi umělými, ale třeba také v rybářství – na rozdíl od nylonu se totiž pavoučí vlákno po čase samo rozloží a sítě a vlasce z něj by mnohem méně ohrožovaly divoké ptactvo a ryby. Počítá se ovšem i s využitím pavoučích vláken v oděvním průmyslu. Kolem roku 2010 se prý můžeme těšit na šaty z pavoučí příze.

Zdroj: The Times

Líbily by se Vám šaty z pavoučího vlákna? Nebo byste na sebe nikdy nic podobného nevzala? Jaký je Váš vztah k pavoukům? Bojíte se jich? Nebo jsou Vám naopak sympatičtí? Máte s pavouky nějaké zajímavé zážitky?

TÉMATA:
DŮM A BYT