Foto: Archiv Pavlíny Lubojatzky

Tak štíhlá, jakou vás teď vídáme na obrazovkách jste nebyla vždy. Jak začala vaše cesta za lepší postavou?
Trvalo mi to asi rok a impulzem pro mě byla svatba. Když mě teď už manžel požádal o ruku, souhlasila jsem, ale hned jsem věděla, že se svatbou musíme počkat, dokud nezhubnu. Jenže jsme nestanovili žádný cíl, žádné datum, a tak uběhnul rok a nic se nedělo. Asi po roce a čtvrt jsem si šla poprvé do salónu zkoušet svatební šaty s tím, že se tedy vdám tak, jak jsem. Ale když jsem se potom v různých šatech viděla, úplně jsem se zděsila. Moje kamarádka, která tam byla se mnou, se mi snažila udělat hezké fotky, abych je pak mohla ukázat dalším lidem, ale žádné se nepovedly. Prohlížela jsem si je v metru a snažila se najít nějakou reprezentativní. Jenže mezi nimi žádná taková nebyla. To byl moment, kdy jsem si řekla, že nemůžu hledat hezkou fotku, ale musím na sobě zapracovat. Nakonec se mi podařilo zhubnout 12 kilo do svatby za čtyři měsíce. Dalších asi 11 kilo jsem zhubla ještě po svatbě. Skvělé bylo, že se ke mně přidal i manžel, který taky hodně shodil.

Jakým byl váš životní styl před hubnutím?
Hrozný. Ráno jsem si většinou koupila plněné sladké pečivo. Na svačinku jsem měla další pečivo, na oběd něco z restaurace, což byly většinou nezdravé věci, třeba hamburger a hranolky. Po obědě mě začala honit mlsná, takže jsem si došla koupit nějakou čokoládičku. A večer jsme si s manželem dali třeba bagetu se šunkou. Ale tím to neskončilo, potom jsem snědla ještě pytlík chipsů, ale tělo chtělo vyrovnat chutě, takže následovalo něco sladkého, potom zase trochu chipsů… Můj den končil tím, že jsem chodila spát s bolavým žaludkem a musela jsem usínat na zádech. Říkala jsem si, že přeci není možné, aby mě jídlo tak ovládalo, že nejsem schopná si říct, že mám dost. Co se týče sportu, od vysoké školy, kde jsem měla povinný tělocvik, jsem nedělala vůbec nic. Když jsme si pořídili psa, tak jsem si myslela, že budu aspoň chodit na dlouhé procházky s ním, ale ani to nevyšlo. Přes den jsme ho dávali do psí školky, kde se vyběhal a když jsme ho večer vyzvedli, tak byl unavený a chtěl jenom spát.

Pavlína Lubojatzky očima redaktorky:
Soutěž Masterchef pečlivě sleduji každý týden a přiznám se, že Pavlína mi zpočátku nebyla příliš sympatická. Postupem času jsem si ovšem začala uvědomovat, že k tomu velkou mírou přispívá kamera, střih a návodné otázky tvůrců na soutěžící. Potom jsem narazila na instagramový profil Pavlíny a jejího manžela a můj názor se začal měnit. Najednou jsem měla před očima usměvavou a pořád dobře naladěnou mladou ženu, která pro své sledující vymýšlí jeden recept za druhým a motivuje je nejen k vaření, ale i zdravému životnímu stylu.

Následný rozhovor mě jen utvrdil v tom, jak moc jsem se v Pavlíně zmýlila a jak hodně dokáže televize zkreslovat realitu. Na její stranu mě ještě víc přiklonil i lynč a šikana na sociálních sítích poté, co vyhrála výzvu o nejlepší bagetu. Čím víc lidí psalo na její adresu ničím nepodložené urážky, tím sympatičtější mi Pavlína byla. Co je špatného na tom, že někdo ví, co chce a jde si za tím? Když nikomu neubližuje, tak samozřejmě nic. Na tom se doufám shodneme. A pokud máte k Pavlíně negativní postoj, aniž byste ji osobně znaly, dejte šanci tomuto rozhovoru. Věřím, že vás mile překvapí.

Ihned se vám podařilo najet na zdravý životní styl nebo máte za sebou i nějaké šílené hubnoucí experimenty?
Myslím, že jsme to od začátku uchopili za zdravý konec. Jen do svatby jsme se stravovali nízkosacharidově, nejedli jsme pečivo a přílohy, abychom omezili sacharidy. Jenže po pár měsících nám došlo, že takhle nemůžeme fungovat navždycky. Oba s manželem milujeme jídlo a uvědomili jsme si, že si musíme vytvořit udržitelnější životní styl. Teď to máme tak, že osmdesát procent našeho jídelníčku tvoří zdravé věci a dvacet procent je určeno na ty méně zdravé. Znamená to, že si upeču nějaký koláček, když mám chuť, dám si hamburger apod. Musím říct, že to u nás skvěle funguje. Nemáme chutě, protože si občas můžeme dopřát, co chceme a věřím, že se takhle budeme stravovat do konce života. Postupně jsem začala i se sportem. Došlo nám, že bez něj to nejde a potřebujeme nejen zhubnout, ale i zpevnit.

Co dalšího si dopřejete, když si chcete zahřešit?
Absolutně miluju pizzu nebo třeba pečené brambůrky. Sice se může zdát, že jsou dietní, když jsou pečené, ale nutriční hodnota je skoro stejná jako u těch klasických. Mám ráda taky různé čokoládičky. Jinak se snažím dělat běžná jídla odlehčeně. Do těch dvaceti procent třeba počítám i kynutý koláč, ve kterém bílou mouku nahradím celozrnnou. Když je v receptu plnotučný tvaroh, nahradím ho nízkotučným. Tam kde tvaroh vůbec není ho někdy přidám. Snažím se nad jídlem přemýšlet i z nutričního hlediska, abych v něm měla všechny makroživiny.

Informace o stravě a makroživinách jste si s manželem nastudovali sami?
Ano, koupili jsme knihy, četli jsme hodně článků na internetu, sledovali instagramové profily zaměřené na hubnutí a cvičení apod. Před pandemií jsem taky začala chodit na kurz fitness instruktora a mám v plánu si udělat i kurz výživového poradce. Ne proto, že bych chtěla lidem sestavovat jídelníčky nebo je trénovat, ale pro sebe. Máme Instagram o zdravé stravě, cvičení a motivaci a vzhledem k tomu, že vystupujeme veřejně, potřebujeme mít znalosti něčím podložené a mít se o co opřít.

Nedávno vám právě na Instagramu skončila výzva, která měla motivovat ke zdravému životnímu stylu. Jaké na ni máte ohlasy?
Nebylo to jen o hubnutí, ale o nalezení rovnováhy. Ve stravě, ve sportu i mentálně. S manželem prosazujeme zdravý styl, který označujeme hastagem rovnovazim. Celý měsíc jsme zveřejňovali inspirace na zdravá jídla, tipy na cvičení a snažili jsme se zúčastněné motivovat. Lidé nám píšou krásné příběhy o tom, jak velký posun v jejich životě nastal. Někdo zhubnul, někdo se zpevnil, někdo se naučil lépe stravovat nebo se začal mít víc rád. Hodně lidí nám napsalo, že se jim díky výzvě zvýšilo sebevědomí a zlepšil se jim sexuální život. Když na sobě člověk pracuje, tak si pak víc uvědomuje vlastní hodnotu. Vyhlásili jsme tři výherkyně sportovního oblečení a brzy se s nimi setkáme. Tohle nás hrozně baví, pomáhat lidem, dělat jim radost a motivovat je k tomu, aby byli o něco lepší.

Pojďme od hubnutí k vaření. Podle jídelníčku před svatbou to nevypadá, že jste nějak hodně vařila.
Naopak, s manželem jsme vařili hodně, hlavně tedy o víkendu. Už na druhém rande jsme si upekli čokoládový dort podle Gordona Ramseyho. Převážně šlo o nezdravé věci. Ale intenzivněji jsem se v kuchyni začala pohybovat asi rok před Masterchefem, až s hubnutím, protože jsme si s manželem chystali krabičky do práce. Začala jsem se o jídlo víc zajímat, studovat technické postupy a zkoušet nové věci.

Manžel vaří také? Nezvažoval i on svou účast v soutěži?
Vaří a senzačně. Dost jsme zvažovali, jestli se nemá přihlásit on. Ale situace byla taková, že jsem dala výpověď z práce a chtěla jsem se věnovat se něčemu ve spojitosti s jídlem a cvičením. Natáčení Masterchefa nejde spojit s prací na plný úvazek, takže kdybychom do toho šli oba, neměli bychom žádný příjem. Černý Petr tedy padl na mě. (směje se)

A v příštím ročníku padne na něj?
Říkal, že by do toho nešel ani za zlaté prase. (směje se) Ani jeden z nás už by nechtěl prožívat to, čím jsme si prošli v posledních měsících.

Takže ani vy byste do toho se současnými zkušenostmi nešla?
Na tuhle otázku zatím nedokážu odpovědět. Potřebuju počkat, až skončí vysílání celé řady, abych mohla zhodnotit, jestli se mi to vyplatilo. Ale už teď je jasné, že bych se v životě nedostala se svou bagetou do Bageterie Boulevard, neměla bych domluvené stáže, které mám apod. Doufám, že si na konci soutěže řeknu, že jsem udělala dobře a stálo to za to.

K marketingu už se vrátit nechcete?
Myslím, že je to pro mě uzavřená kapitola. Mojí největší touhou je vydat skvělou kuchařku a dělat kurzy vaření. A to byl i důvod, proč jsem šla do soutěže Masterchef. Abych se zlepšila a dozvědělo se o mě víc lidí. S manželem už několik dnů vymýšlíme koncept knížky, protože chceme, aby to bylo něco nového, co na trhu ještě není. Samozřejmě půjde o odlehčené recepty, ale ne nijak striktní ve stylu nikam se nesmí dát ani kapka oleje, vše musí být lowcarb apod. Jde nám o lehčí recepty, na kterých si ale pochutná celá rodina.

Kuchařek vychází hodně, není risk vydávat další?
Na Instagramu podle nás vaří opravdu hodně lidí. Každý den mi přijde desítky označení a čím dál víc lidí nám začalo psát, jestli neplánujeme vydat kuchařku. Spoustu z nich irituje, že musejí mít zapnutý recept na mobilu, který se jim vybíjí a zhasíná. I já sama si ráda listuju kuchařkami. Ale hlavně, hodně lidí si, doufáme, knížku koupí, aby nás podpořili, protože jim dáváme hodně receptů už skoro dva roky jen tak, zdarma. Z těchto důvodů věřím, že to není takový risk. Navíc se nechci živit jen ze spoluprací na Instagramu, protože mě samotnou štve, když má influencer na profilu samé reklamy.

Chápu to správně, že vlastní bistro nebo restaurace vás neláká?
Chci si zkusit stáže v restauracích, abych věděla, jaké to je. Chci se zdokonalit a načerpat inspiraci, ale nejvíc mě baví recepty vymýšlet, zkoušet a ladit, fotit je, natáčet videorecepty apod. Tím se propojuje vaření s mý původním oborem, což je marketing. Neskutečně mě to naplňuje a myslím, že by mi to v profesionální kuchyni chybělo. Chyběl by mi kontakt s našimi sledujícími. Navíc mít bistro nebo restauraci není vůbec jednoduché a chce to obrovský kapitál. A potom může přijít situace jako je teď kolem koronaviru.

Máte zmapovanou českou gastroscénu?
Do restaurací chodíme opravdu hodně. Vždycky si na začátku měsíce řekneme, že nikam nepůjdeme a budeme šetřit, ale pak nám to stejně nedá. 

Byli jste i u porotců?
Ano u všech. Nejdřív u Honzy Punčocháře. Kolem Vánoc jsme navštívili restauraci Radka Kašpárka, což byl skvělý zážitek, který určitě stojí za ty peníze. A v únoru jsme byli u Přemka Forejta a to bylo taky senzační. Tím, že je jeho podnik v Olomouci, tak jsou tam nižší náklady, a proto i nižší ceny. Doteď nechápu, že jsme za ty peníze získali tolik, byl to ohromný zážitek.

Je jídlo položka, za kterou utratíte měsíčně nejvíc peněz?
To se ani nemusíte ptát. (směje se) Moje podnikání spočívá ve vytváření receptů a taky chceme podporovat podniky, ochutnávat nové kombinace a inspirovat se.

Kde vám naposledy vážně hodně chutnalo?
Miluju bistro Etapa, které vytvořili food blogeři P&G Foodies. Nedávno jsme tam byli na zahrádce a dali si jejich bowl s falafelem a halloumi sýrem. V nabídce mají taky báječný cuketový chlebíček s batátovým krémem a dokonalý višňový crumble. Dělají to srdcem a je to z jídla neskutečně cítit. Chodím k nim nakupovat i farmářská vajíčka, sýry nebo třeba mouky.

Dáváte si pozor na původ potravin?
Stoprocentně. Alfou a omegou každého jídla jsou vstupní suroviny. Snažím se hodně kupovat od farmářů, hlavně maso, mléčné výrobky, zeleninu a ovoce. I když je to dražší, tak si říkám, že si radši nekoupím něco jiného, oblečení nebo knihu. Chci podporovat lidi, co to dělají srdcem, snaží se, aby zvířata netrpěla. Neříkám, že ze sta procent nakupuju u farmářů, ale když můžu, tak ano.

Už v soutěži nastal moment, kdy jste si sáhla na dno.
Byl to ten šílený dort, obrovský stres a největší zoufalství, které jsem za dlouhou dobu zažila. Nejsem člověk, který by svoje emoce schovával, věci hodně prožívám a jednám narovinu. Když se mi chce brečet, tak to často nejde zadržet. Vím, že hodně lidem je to trnem v oku, ale taková prostě jsem. Ale výsledný dort nakonec dopadl skvěle.

Já bych šla asi rovnou domů.
V některých chvílích jsem si taky říkala, že už chci domů, ale nešlo to. (směje se)

Byl mezi soutěžícími někdo, kdo si dokázal za každé situace udržet chladnu hlavu?
Myslím, že nikdo takový tam nebyl. U všech přišly výzvy, které člověka vykolejily. Masterchef je postavený na tom, že lidé vaří pod obrovským stresem a já jsem zrovna člověk, který ho nesnáší moc dobře. Bylo to pro mě vystoupení z komfortní zóny. Během soutěže jsem měla i stavy, kdy jsem se nervozitou celá chvěla a nešlo to ovládnout. Stres, kamery, X hodin natáčení, horko ve studiu a vědomí, že na vás leží úkol a nikdo ho za vás neudělá a nepomůže vám, to je děs. Pamatuju si, že jsem před podáním přihlášky na diskuzních fórech četla, že soutěžící většinou vědí zadání dva dny dopředu, aby se mohli připravit. Ale pak jsem zjistila, že to tak není a člověk musí z fleku makat. První kolo jsem byla hrozně špatná a říkala si, kdy už dostaneme nějakou nápovědu předem. Žádná ale nepřišla. (směje se)

Porotci chodí a radí vám. Je to vždy ku prospěchu věci?
Já rady poroty vždycky poslechla, ze začátku jsem byla možná malinko skeptická a nevěděla jsem, jestli mě nechtějí jen zviklat, ale jsou to profíci a vaření rozumí. I proto jsem k nim u každého hodnocení přistupovala s obrovskou pokorou. Nechápu, že někteří teď tvrdí, že moje chování vyznívá v televizi arogantně. Zrovna já jsem totiž před porotu vždy nastupovala se staženými ušima a bez sebevědomí.

Narostlo vám během soutěže?
Kuchařsky určitě. V každém díle jsem se dozvěděla strašně moc nových věcí, učila jsem se i od mých spolusoutěžících a snažila se poučit z úspěchů i chyb. Za jeden díl jsem se vždycky neuvěřitelně posunula.

V rámci soutěže jste vyhrála výzvu o nejlepší bagetu, která se teď prodává v Bageterii Boulevard. Kolikrát už jste na ní byla?
Šestkrát na pěti pobočkách, kontroluju kvalitu (směje se). Musím říct, že pokaždé byla senzační, ale obzvlášť skvělou jsem měla na Letné.

Takže se na pobočkách liší?
Spíš naservírováním. Každý člověk to udělá malinko jinak.

Bylo nutné na prodejny recept upravovat?
Určitě. Třeba v tom, že já jsem měla původně v receptu kuřecí stehna, ale hodně zákazníků kuřecí stehno nevnímá pozitivně, takže jsme tam dali prso. Potom bylo například těžké zakomponovat do jídla čerstvý koriandr, takže se musel dát do omáčky. Technické kompromisy byly nutné, aby se mohla bageta připravovat stejně kvalitně ve všech provozech po celé České republice.

Na jedné straně je tu solidarita a šití roušek, na druhé straně vaše výhra vyvolala strašně moc negativních reakcí. Jak to vnímáte?
Je mi z toho strašně smutno. V životě bych si nedokázala představit, že se něco takového strhne vůči nějaké osobě. Zvlášť když ten člověk nikomu neublížil, neohrozil ničí svobodu. Já jsem nic takového neudělala. Pro mě bylo neuvěřitelné, co se s kauzou bageta odehrálo. Myslela jsem si, že my, Češi, jsme dál a nebudeme se navzájem hejtit za to, že někdo působí nesympaticky v televizi. Nevěřila bych, že o tom budou psát všechna média a v pětadvaceti letech se dostanu do Forbesu. 

Takže to má i nějaká pozitiva?
Větší sledovanost na Instagramu je super, ale já vždycky jedu spíš na kvalitu než na kvantitu. Radši tam budu mít jen lidi, kteří nás sledují, protože se jim líbí náš obsah, než tam mít ty, kteří čekají na další kauzu. Pozitivní je určitě to, že můžu být člověkem, který ukáže, že kyberšikana není v pořádku a není v pohodě lynčovat nevinného člověka, který nic neudělal. Jestli z toho pekla, co jsme si s manželem prožili, má něco vzejít, tak vykřičník, že takhle by se k sobě lidé neměli chovat. Teď jsem to byla já, ale příště to může být kdokoli jiný. Je třeba brát v úvahu i to, že se ty nenávistné komentáře a zprávy netýkají jen mě, ale i manžela, celé rodiny, přátel, známých, sousedů…Ubližuje to strašně moc dalším lidem. Ono se řekne, že je to jeden hnusný komentář, ale když se jich nakupí víc, tak z toho vyroste Kilimandžáro zloby. Teď už se to trochu zmírnilo a věřím, že část lidí si uvědomila, co udělali.

O Pavlíně Lubojatzky:
Pětadvacetiletá Pavlína Lubojatzky původně pracovala v marketingu, pak se ale rozhodla věnovat své vášni, kterou je vaření a zdravý životní styl. V práci dala výpověď a vrhla se do soutěže Masterchef Česko. V ní se probojovala mezi nejlepší kuchaře v Česku a stále soutěží o nejvyšší titul. Porotu při úvodním kole zaujala svým čokoládovým dortíkem. Pochází z Moravy, ale žije v Praze. Je vdaná a radost jí dělá pes Noby. Recepty od Pavlíny a jejího manžela najdete buď na Instagramu, nebo na stránce lubojatzkycouple.cz

Čtěte také:

Reklama