46121e6bb9d25-obrazek.jpg
Foto: Shutterstock

„Občas mám pocit, že jsem úplně nemožná bordelářka, která se nezvládá o nic postarat. Můj muž totiž vyrůstal v dokonale spořádaném domově, kde úklid byl tou nejdůležitější aktivitou. A neumyté nádobí hned po obědě, nevyleštěná okna nebo jen malý nános prachu byl hříchem,“ svěřuje se Pavla.

„Naštěstí uklízecí mánie se na mého muže nepřenesla a nevyžaduje po mě, abych byla tak posedlá úklidem jako jeho matka. I sám říká, že mu to často lezlo na nervy. A že bude určitě radši, když se budu věnovat dětem, než pořád vytírat nebo leštit zrcadla. Jsem za to moc vděčná, ale problém se tím nevyřešil. Nastává totiž, když má přijít tchýně na návštěvu. Vždycky mám pocit, jako kdybych měla skládat nějakou důležitou zkoušku před porotou. Jen s tím rozdílem, že třeba u maturity někdo vaše vědomosti a schopnosti ocení a máte na konci ze sebe skvělý pocit. V tomhle případě to bohužel dopadne nejlépe tak na trojku a skoro u toho vypustím duši. I když gruntuju, jak šílená, tchyně nakráčí k nám do bytu a přísným pohledem všechno zkontroluje jak důležitá inspektorka. Klidně se se mnou třeba baví a přitom jedním prstem sjede horní poličku v kuchyni. Pak se podívá na trochu zaprášený prst a řekne takovým ponižujícím tónem: "Pavlínko, tady si na něco zapomněla…" Uvnitř šíleně zuřím a pokaždé mám co dělat, abych jí něco ošklivého neřekla. Když má ale poznámky na rozházené hračky dětí, řeknu jí, že to je přeci normální, že si s tím průběžně hrají, že to vždy na konci dne posbíráme. A tak je vám asi jasné, že se těším, až její návštěva u nás skončí. Ať totiž budu dělat cokoli, třeba i uklízet dlouhé hodiny, v jejích očích to stejně nebude nikdy dokonalé. Vždycky si najde něco, co není dost uklizené, srovnané či vyleštěné. A tak od ní dostávám nejen nevyžádané rady, jak co nejlépe dělat, ale také velmi nevšední dárky. Třeba nové mikroutěrky na všechny různé povrchy nebo nový model mopu. Opravdu krásné a osobní dárky, které chcete dostat třeba k Vánocům,“ říká ironicky Pavla.

„Nedávno se stalo, že tchyně se u nás stavila neplánovaně. Zrovna jsme se vrátili z víkendu, a tak to doma vypadalo jak po výbuchu. Nikdy nezapomenu na její výraz, který měla, když stála jen v předsíni. Měla zas nějaké připomínky. To už jsem ale nevydržela a řekla jí i před manželem, ať už toho konečně nechá. Že je to náš domov a žije se nám v něm dobře, i když je v něm občas prach nebo chaos. A že už mě nebaví pokaždé trnout, co mi kde najde… Koukala na mě vyděšeně. Nejspíš nečekala, že si dovolím něco takového jí říct. Se slovy, že raději na návštěvu vůbec chodit nebude, uraženě odešla. A už se dva měsíce neukázala. Manžel mi sice dal za pravdu, že to jeho máma přehání, ale zároveň mi naznačil, že jsem to také přehnala a měla bych vše srovnat. Ale mě se vážně nechce. Moc se mi ulevilo, že nemusím každou druhou neděli gruntovat jak šílená a můžu se věnovat užitečnějším věcem. Ale asi mi nakonec nic jiného nezbyde a v rámci rodinných vztahů budu muset za tchyní zajít a nějak to vyřešit. Pořád ale doufám, že po téhle nepříjemné situaci aspoň něco pochopí a přestane být tak urputná a kritická,“ uzavírá nadějně své vyprávění Pavla.

Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.