Foto: Shutterstock
„Občas mám pocit, že jsem úplně nemožná bordelářka, která se nezvládá o nic postarat. Můj muž totiž vyrůstal v dokonale spořádaném domově, kde úklid byl tou nejdůležitější aktivitou. A neumyté nádobí hned po obědě, nevyleštěná okna nebo jen malý nános prachu byl hříchem,“ svěřuje se Pavla.
„Naštěstí uklízecí mánie se na mého muže nepřenesla a nevyžaduje po mě, abych byla tak posedlá úklidem jako jeho matka. I sám říká, že mu to často lezlo na nervy. A že bude určitě radši, když se budu věnovat dětem, než pořád vytírat nebo leštit zrcadla. Jsem za to moc vděčná, ale problém se tím nevyřešil. Nastává totiž, když má přijít tchýně na návštěvu. Vždycky mám pocit, jako kdybych měla skládat nějakou důležitou zkoušku před porotou. Jen s tím rozdílem, že třeba u maturity někdo vaše vědomosti a schopnosti ocení a máte na konci ze sebe skvělý pocit. V tomhle případě to bohužel dopadne nejlépe tak na trojku a skoro u toho vypustím duši. I když gruntuju, jak šílená, tchyně nakráčí k nám do bytu a přísným pohledem všechno zkontroluje jak důležitá inspektorka. Klidně se se mnou třeba baví a přitom jedním prstem sjede horní poličku v kuchyni. Pak se podívá na trochu zaprášený prst a řekne takovým ponižujícím tónem: "Pavlínko, tady si na něco zapomněla…" Uvnitř šíleně zuřím a pokaždé mám co dělat, abych jí něco ošklivého neřekla. Když má ale poznámky na rozházené hračky dětí, řeknu jí, že to je přeci normální, že si s tím průběžně hrají, že to vždy na konci dne posbíráme. A tak je vám asi jasné, že se těším, až její návštěva u nás skončí. Ať totiž budu dělat cokoli, třeba i uklízet dlouhé hodiny, v jejích očích to stejně nebude nikdy dokonalé. Vždycky si najde něco, co není dost uklizené, srovnané či vyleštěné. A tak od ní dostávám nejen nevyžádané rady, jak co nejlépe dělat, ale také velmi nevšední dárky. Třeba nové mikroutěrky na všechny různé povrchy nebo nový model mopu. Opravdu krásné a osobní dárky, které chcete dostat třeba k Vánocům,“ říká ironicky Pavla.
„Nedávno se stalo, že tchyně se u nás stavila neplánovaně. Zrovna jsme se vrátili z víkendu, a tak to doma vypadalo jak po výbuchu. Nikdy nezapomenu na její výraz, který měla, když stála jen v předsíni. Měla zas nějaké připomínky. To už jsem ale nevydržela a řekla jí i před manželem, ať už toho konečně nechá. Že je to náš domov a žije se nám v něm dobře, i když je v něm občas prach nebo chaos. A že už mě nebaví pokaždé trnout, co mi kde najde… Koukala na mě vyděšeně. Nejspíš nečekala, že si dovolím něco takového jí říct. Se slovy, že raději na návštěvu vůbec chodit nebude, uraženě odešla. A už se dva měsíce neukázala. Manžel mi sice dal za pravdu, že to jeho máma přehání, ale zároveň mi naznačil, že jsem to také přehnala a měla bych vše srovnat. Ale mě se vážně nechce. Moc se mi ulevilo, že nemusím každou druhou neděli gruntovat jak šílená a můžu se věnovat užitečnějším věcem. Ale asi mi nakonec nic jiného nezbyde a v rámci rodinných vztahů budu muset za tchyní zajít a nějak to vyřešit. Pořád ale doufám, že po téhle nepříjemné situaci aspoň něco pochopí a přestane být tak urputná a kritická,“ uzavírá nadějně své vyprávění Pavla.
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Pavlínko, tady máš prach! Tak jí podám prachovku, když jí to vadí, ať utře. Z přehnaného uklízení se někdy ty ženské pominou. Znám jednu, ta skončila v psychiatrické léčebně - špína, špína, prach, nemám uklizeno, musím uklízet - prostě magor.
Nepovolovat a za tchyní nechodit,a už vůbec se jí neomlouvat !Jinak bude na koni ona, (udělá z toho že ona vám přece nikdy nic neudělala,"jenom řekla" a vy jste po ní vyjela) a vsaďte se,že to pak bude ještě horší.Svůj způsob jak vám dál otravovat život si tchyně najde.Buzerovat bude dál,k tomu ale s dovětkem - aby sis Pavlínko zase nemyslela,že tě chci nějak kritizovat a podobně.Ulevilo se vám - fajn a už to tak nechte být.Jestli je manžel na její straně,ať si jezdí za ní on sám.
Co chcete řešit? Tchyně vám nemá do domácnosti co kecat, nemáte se jí za co omlouvat. Jediní, komu se máte zpovídat že stavu svého bytu, jsou majitel a sociálka. Pokud jsou v klidu oni, problém neexistuje. Pokud manželovi vadí, že jste se ozvala, měl si svou matku srovnat sám. Že se neumí postavit za svoji ženu je jeho problém. A pokud by rád návrat starých pořádků, nechť si před návštěvou gruntuje sám. Je to i jeho domácnost, ne?
Úplně Pavlu chápu. Byla jsem rovněž nedokonalé stvoření, které bylo potřeba opracovat, dovychovat, usměrňovat, a doplňte si dámy samy. Náš problém, problém mladých snach, abych upřesnila, vůbec není v tom, že naše tchýně dbá extrémně na úklid. Náš problém je úplně jinde. A sice v tom, že máme pocit , že s námi tchýně musí být spokojená a děláme možné i nemožné, aby to tak bylo. Tím však víceméně dáváme najevo, že její požadavky jsou oprávněné a její postup akceptovatelný. A ono to tak není. Jak domácnost vypadá, je věci těch, co tam žijí. A komukoliv jinému do toho vůbec nic není. Takže žádné omlouvání mladá dámo. Vaše tchýně musí vědět, že její připomínky jsou Vám úplně putna. Tedy na jakékoli její kecy říct: Vážně? Mně se nezdá. Ale když myslíte...a zavolat vždy na jejího syna. Pavle, maminka není spokojená s...doplňte sama.... prosimtě, pojď to po mně opravit. A důsledně dodržovat. Žádný boj s tchýní. Úsměv, nadhled. Doma jste paní Vy.
Gratuluju Pavle k té odvaze a prozření. Bude mít klid. Manžel to stráví a tchyni bude za chvíli smutno po vnoučatech, může jí synek děti přivézt, jestli je povolen dětem pobyt v superuklizené domácnosti.
To je holt život. Člověk si musí včas ujasnit, co mu stojí za námahu a co už ne. Moje tchyně si s pořádkem moc nedělala hlavu nikdy, u nich byl - z mého úhlu pohledu - neskutečný čurbes. Tedy kuchyně, koupelna a wc byly čisté, to zase jo. Ale okna se myla jednou za uherský rok, prach se utíral před vánocemi, jelikož tchán i tchyně byli kuřáci, tak domácnost byla doslova vyuzená a páchla kouřem, navíc měli psa, takže všude psí chlupy. No a porůznu ležely věci, které se přece nebudou uklízet, když je za chvíli bude někdo potřebovat. Při každé návštěvě jsem tiše trpěla, protože jsem právě ten jedinec, který ocení soulad, pořádek, čisto a tak vůbec. Ve své vlastní domácnosti jsem to realizovat nemohla, protože manžel, synové, psi, kočky a jiná havěť, to se prostě nedalo, to bych jenom uklízela a co by z toho života člověk měl. No a osud mě ztrestal tím, že mám snachu ještě pořádnější, než jsem kdy sama mohla být. Ona skutečně má všude neuvěřitelně křišťálově čisto, ani smítko, ani prášeček, nechápu, jak to ta ženská dělá.
Pravděpodobně z jejího úhlu pohledu jsem to teď já, kdo má v domácnosti neskutečný čurbes. 
Absolutně nechápu, proč doteď uklízela jako cvok. Jednou jedinkrát by se stalo, že by přejela prstem po prachu a byla by to její poslední návštěva. Trvám na to, ze mne nikdo šikanovat nebude
. Pavle doporučuji, narovnat páteř a začít říkat, slušně, to, co si myslí. Dost to pomáhá a tchýně si z ní přestane dělat rohožku. "Je to moje domácnost a vy nemáte právo tady kontrolovat úklid nebo cokoliv jiného. Pokud se vám tady nelíbí, tak sem na návštěvy nechoďte."
Takže je to vyřešené! Tchyně se urazila a není potřeba gruntovat.