clanek.jpg
Foto: Profimedia

Na Televizi Seznam máte vlastní pořad Ve dvou se to lépe vaří. Jak jste se na roli moderátora připravoval?
Když mě Televize Seznam oslovila s nabídkou, neváhal jsem a hned ji přijal. Až pak mi došlo, že vlastně nemám žádné zkušenosti, a to mě vystresovalo. Role moderátora pro mě byla vystoupením z komfortní zóny. Neabsolvoval jsem žádný kurz, žádnou přípravu. Ještě ke všemu byl pilotní testovací díl docela katastrofální, takže jsem si po něm vůbec nebyl jistý, jestli to zvládnu. Naštěstí jsem kolem sebe měl perfektní tým lidí a pomohlo mi i pohodové prostředí statku, kde se natáčelo. Výsledkem jsem moc mile překvapený.

Mohl jste do výběru hostů mluvit?
Společně jsme si stanovili okruh hostů, ale zbytek jsem nechal na produkci. Jako první byl v pořadu Jan Čenský, vařil jsem také s Evou Burešovou, Sašou Rašilovem, Lucií Benešovou, Davidem Suchařípou a dalšími.

Kdo vás překvapil receptem nebo dovednostmi v kuchyni?
Evka Burešová mě překvapila tím, že se vaření moc nevěnuje. Ale doma má skvělého kuchaře (šéfkuchaře Přemka Forejta, pozn. redakce), takže ani nemusí. Celé natáčení s Evičkou bylo hrozně vtipné a obdivoval jsem při něm její herecký um. Taky mě překvapil Honza Čenský svým netradičním dezertem. Šlo o hořící polárkový dort, kdy se dává zmrzlina do grilu. Vůbec jsem nevěřil, že to může fungovat, ale bylo to výborné. Herečka Bára Jánová zase přišla s receptem na vynikající bezlepkovou roládu. Jinak jsme v pořadu hodně vzpomínali na klasická jídla, která nám vařily naše babičky nebo maminky. Inspirovali jsme se navzájem.

Nedávno jste navštívil Řecko a Mexiko, která kuchyně vám byla bližší?
Nikdy jsem nebyl fanouškem mexické kuchyně a návštěva Mexika mi přišla jako skvělá příležitost na ni změnit názor. Ale ani tam mě jejich jídlo úplně nenadchlo. Něco bylo skvělé, mají nádherné suroviny, ale moje oblíbená kuchyně to asi nikdy nebude. Z těchto dvou určitě vyberu řeckou. 

Přivezl jste si nějaké recepty?
Mám jeden oblíbený řecký dezert karydopita. Ten jsem v Řecku ochutnal už před dvěma lety a je vynikající, i když strašně sladký. Už nějakou dobu se ho doma snažím zkoušet a pohrát si s ním. 

Asi každý se občas setká s tím, že má doma prázdnou nebo poloprázdnou lednici. Jaký recept máte pro tyto případy v záloze?
U nás je lednice prázdná skoro vždycky, protože se snažíme nenakupovat věci dopředu. Suroviny pořizujeme podle toho, co budeme vařit, a tak je hned spotřebujeme. Ale jako rychlovku milujeme nejrůznější placky z mouky a vody nebo párance s česnekem, které jsem dělal i v MasterChefovi.

Nedávno začala nová řada. Sledujete ji?
Ano a už v prvních dílech jsou některé velmi výrazné osobnosti, u kterých se těším, co v kuchyni předvedou.

Letos vedou porotci vlastní týmy, což je novinka. Ke komu byste šel, kdybyste měl ve vaší řadě tu možnost?
Na to jsem zvědavý, protože zatím moc nevím, jak budou týmy přesně fungovat a co si režie a produkce vymyslela. Byla by to těžká volba, ale z porotců bych si vybral Radka Kašpárka – je mi blízký stylem vaření i povahou.

Vytvořil jste si v rámci soutěže přátelství, která přetrvají?
Určitě. Je mi sice líto, že jsme malinko rozdělení, ale je to tím, že všichni nebydlíme v Praze. Jsem v kontaktu s Ivkou, kterou mám strašně rád. Víc komunikuju i s Lucií Čižmárovou a s Romanem Stašou.

Kam jste se od soutěže ve vaření posunul?
Mám pocit, že se po soutěži zdokonaluju snad každý den. V lockdownu jsem připravoval kuchařku, která vyjde v říjnu, a denně vařil deset až dvacet jídel. Potom jsem samozřejmě odpadával, bylo to šílené a jsem hrozně rád, že už to mám za sebou.

Proč by si měli vaši kuchařku lidé koupit?
Zaprvé proto, že bude designově krásná. Nenajdou v ní prvoplánové věci, a dokonce nemám ani obličej na obálce. Nechci, aby to byla kuchařka, kterou si lidé koupí kvůli mé účasti v soutěži, ale kvůli krásným receptům a fotkám. Chtěl jsem, aby byla o emocích. Jídla jsme fotili tak, jak vypadají, bez přehnaného stylingu. Snímky vznikaly na zahradě a byla u toho i moje maminka, sestra, její dcery a přítel Matěj. Všichni mi pomáhali. Kuchařka je rozdělená na čtyři roční období a každé zahrnuje asi dvacet až třicet receptů všech kategorií – pečivo, těsta, hlavní chody, dezerty, nápoje apod.

Máte za sebou nějaké stáže v restauracích?
Po skončení MasterChefa jsem zvažoval, že bych šel k Radku Kašpárkovi nebo k Přemku Forejtovi, ale vůbec jsem na to neměl čas. Bojím se, že už na to nikdy nedojde.

Dokázal byste vůbec zvládnout tlak v profi kuchyni?
V profi kuchyni si sám sebe neumím představit a vlastně mě ani nebaví připravovat jídlo ve větším množství. Rád si vyhraju s pár porcemi, maximálně deset až patnáct, a pak už mi dělá problémy dochutit jídlo. Každopádně, kdybych někdy v profesionální kuchyni byl, rád bych nad sebou měl co nejpřísnějšího kuchaře. V organizování někdy trošku tápu, takže by mi to určitě pomohlo. Na druhou stranu jsem taky dost individualista, takže mi dělá problém práce v týmu. Z módy jsem zvyklý, že řídím a vím přesně co kdo má dělat, ale u vaření si na to musím teprve zvyknout.

Nepřemýšlel jste, že byste jezdil jako Roman Staša vařit do jednotlivých domácností?
Ani ne. Romana obdivuju, protože je to jednak časové hodně náročné, a potom člověk ani dopředu neví, jak to v konkrétní domácnosti vypadá a s čím a na čem bude vařit. Roman říkal, že je to úplně v pohodě, ale on je založením pohodář. Mně by to asi úplně nesedělo.

Jak to máte během vaření s úklidem? Uklízíte v průběhu, nebo celkovou spoušť až na konci.
Před MasterChefem jsem měl po vaření vždycky obrovský bordel, ale soutěž mě vycepovala. Uklízím po sobě v průběhu vaření a jsem za to na sebe hrdý.

Berky-a-Censky.width-800.jpg
Foto: Televize Seznam

Máte nějaký kuchařský sen?
Někde vzadu v hlavě mám vlastní bistro, ale nehrnu se do toho. Chci se zaměřit spíš na online svět a venkovní akce. Moc mě baví food festivaly. Taky bych se rád vrátil k módě. Dva roky jsem v podstatě nevydal kolekci. Mám v hlavě milion nápadů a móda mi chybí. Věřím, že se k ní teď na úkor vaření malinko vrátím. Značka Pavel Berky žije momentálně z toho, co už bylo vytvořeno. Akorát asi před půl rokem jsem vydal nové větrovky. Ale ty byly naplánované už před MasterChefem, jenom se jejich vydání zdrželo. Jinak nabízíme designové utěrky, zástěry, což je spojené s vařením a docela nám to funguje. S Ivkou začínáme plánovat společnou fitness kolekci.

Když fitness kolekce, tak jaký máte vztah ke sportu?
V tomhle ohledu je to se mnou šílené. Nesportuju, ani sport nesleduju. Naštěstí Ivka přesně ví, jaké materiály se hodí a já budu řešit design.

Jak to máte s módou vy sám?
Stoprocentně platí, že kovářova kobyla chodí bosa. Už dlouho jsem si na sebe nic nekoupil. Oblékat sám sebe mě vůbec nebaví.

Proč se v návrhářství soustředíte hlavně na ženy?
Někdy tvořím i na muže, ale jen na zakázku. Má to několik důvodů. Ženská móda je mnohem všestrannější a zábavnější. Už jste mužům z šatníku ukradly všechno, co jste mohly. Muže je také mnohdy těžší přesvědčit k nákupu. Oblečení si kupují třeba jednou za rok, utratí X tisíc a mají zase na nějaký čas vystaráno, ženu je snazší nalákat. Víc si s módou hraje a má ráda výzvy. Klidně si koupí hezkou věc, i když ji pak nenosí. Ale samozřejmě to neplatí ve všech případech – jsou výjimky u žen i u mužů.

Nicméně muži stále častěji sahají do dámských šatníků.
Přiznám se, že když si jdu jednou za rok něco nakoupit, tak jdu taky do dámského oddělení. Na českém trhu je totiž pánská móda katastrofální. Je těžké to změnit. Někteří muži by si rádi vzali něco zajímavého a výrazného, ale báli by se to nosit. Asi je to i na nás designérech, abychom je přesvědčili, ale stojí to peníze, námahu a kolekce potom zůstane v ateliéru a neprodává se. Je to začarovaný kruh. Kdyby přišly s něčím zajímavým velké zajeté značky, tak by byla změna směrem k unisex módě mnohem rychlejší.

V dámském oddělení kupujete jen základní kousky, nebo vás lákají i dámské šaty apod.?
V dámském oddělení jdu většinou do oversize sekce a sahám spíš po základních tričkách, svetrech apod. Bývá tam větší výběr barev. Ale před pár lety jsem si ušil jednu takovou pánskou sukni a vynesl ji na přehlídku. Nikdo se nad tím nepozastavoval, i když jako návrhář mám v tomhle výhodu.

Vzal byste si i šaty?
Šaty a sukně ženám hrozně závidím, protože je to velmi pohodlné. Šaty už jsou možná trochu hodně, ale sukně by mohly být střihově a materiálově zajímavé i pro pány. Ale česká společnost na to ještě není úplně připravená. Nechtěl bych se na ulici dostat do konfrontace.

Nějaký čas jste žil v Londýně. Chybí vám?
Londýn byla jedna kapitola, která ne úplně dobrovolně skočila, protože jsme se s přítelem museli vrátit do Prahy kvůli pracovním povinnostem. Kdyby nebyly, jsme tam doteď, z čehož vyplývá, že mi Londýn moc chybí. Měli jsme tam naplánováno alespoň několik kratších cest, ale kvůli covidu se zrušily. Zvykl jsem si tam na metropolitní život.

Praha je vám malá?
Praha je krásná a miluju ji, ale ano, je mi trochu malá. Londýn je různorodější, bavilo mě potkávat různé národnosti a kultury. Jsem založením multikulturní. I možnosti v módě byly větší. V Česku je pro návrháře nějakou metou účast na pražském fashion weeku. V Londýně strop nevidíte, protože si můžete klást cíle, kterých nikdy nedosáhnete. Dá se tam nekonečně stoupat, a to mě bavilo a fascinovalo. Značku jsme tam měli dobře našlápnout, i když první rok jsme akorát rozdávali letáčky, potom se to začalo lepši a našla si k nám cestu londýnská klientela. Začali jsme se dostávat do tamní módní bubliny.

Takže až pracovní povinnosti poleví, zakotvíte v Londýně?
Londýn pro mě byl velkou inspirací a doteď z něj čerpám. Na druhou stranu si zvykáme na rodinný život tady a už bychom se asi natrvalo nepřestěhovali. Ale chceme se tam alespoň krátkodobě vracet.

Je těžší prorazit jako profesionální kuchař, nebo jako návrhář?
Určitě jako návrhář. Zatímco v módě jsem se snažil vybudovat úspěšnou značku deset let, u vaření mi stačilo přihlásit se do soutěže. Je to dané českou a slovenskou kulturou. Kultura jídla a gastronomie je mnohem silnější než design. Může za to i socialismus. V první republice jsme měli v módě skvěle našlápnuto. Byly u nás fabriky a módní domy. Teď mě děsí, že studenti designu vyjdou ze školy a nemají kde pracovat, protože chybí fungující české značky. Samozřejmě je i na nás designérech, abychom vytvářeli lepší zázemí. Nějakou dobu jsem si myslel, že společnost směřuje udržitelnější cestou, ale potom jsem pozoroval, jak se otevřel Primark a nadšení lidé stáli fronty na levnou módu. Takže bude ještě velice dlouho trvat, než se něco změní.

Je Primark něco, co se vám zásadně příčí?
To určitě ne, nepatřím mezi odpůrce, co by postával před vchodem s transparentem. S řetězci nemám problém a občas do nich taky zajdu, ale jde o přístup. Když si tam koupím tričko, které mi vydrží tři roky, tak se to podle mě vykompenzuje. V tomhle jsem hodně funkční. Mám jedny tenisky a jedny sandály, které nosím, dokud se nerozpadnou. Nejde mi o vzhled, ale o pohodlí.

Odráží se myšlenka pohodlí i v modelech, které navrhujete? Nebo platí, že pro krásu se musí trpět?
Prošel jsem vývojem. Doteď mám nádherné věci, které se neprodaly, protože jsou nefunkční a nepohodlné. Zákaznice přišla, vyzkoušela, řekla, že se jí to moc líbí, ale vlastně neví, kam by to vynesla. Nemá cenu provozovat značku, která si na sebe nevydělá, takže jsem musel trochu slevit ze svých nároků a snažím se vytvářet designovou módu, která je ale pohodlná a funkční.

Na jaře jste se s partnerem Matějem zasnoubili. Jak probíhaly přípravy?
Bylo to rozhodnutí ze dne na den. U stejnopohlavních párů je to složité v tom, že nevíte, kdo má koho žádat. Myslím, že já jsem čekal, že požádá Matěj, protože je takový akčnější, a on asi zase čekal na mě. Máme pár kamarádek, se kterými si vždycky navzájem připravujeme výročí. My děláme překvapení pro ně a ony zase pro nás. Jednou mi kamarádka volala, že vůbec neví, co nám má tentokrát připravit a jestli bych jí nechtěl ulehčit práci a požádat Matěje o ruku. Že to bude dvojité překvapení. Souhlasil jsem, ale organizace byla docela složitá. Do telefonů i na všechny sítě máme s Matějem společné přístupy, takže jsme si museli s kamarádkou posílat instrukce na papírcích. Ale podařilo se to ututlat.

Už máte časovou a tematickou představu o svatbě?
Zatím vyčkáváme, protože nám nehrají do karet zákony. Chtěli bychom klasickou svatbu a klasické manželství, ne jen registrované partnerství. Zatím ale ani nevíme, jak bychom to logisticky zvládli. Já potřebuju na svatbu dostat celou rodinu, která je na Slovensku. To bude organizačně i finančně náročné.

Pamatujete si první jídlo, které jste partnerovi uvařil? Nebo jste ho snad sbalil na nějaký designový kousek?
Já ho sbalil na šaty! Jednou jsem vyrazil na akci do klubu, kde Matěj shodou okolností vystupoval jako zpěvák. Dress code byla kůže a já byl tehdy jako student designu hodně extravagantní, takže jsem si ušil takové dlouhé tričko, které vypadalo jako šaty. A v tom jsme se seznámili, i když mi pak Matěj řekl, že bylo hrozné. Co se týče jídla, miluje ode mě párance s česnekem, tarhoňu a taky omáčky. Jenže ty jsou náročné, takže je dělám třeba jen jednou za dva týdny za odměnu.

Zdroj: autorský rozhovor s Pavlem Berkym

Čtěte také:

Reklama