Svatý Patriku, nalévej za nás!
Že jsou Irové celí zelení a že 17. března hrozně vyvádějí, protože slaví svůj státní svátek, víte... Ale víte proč? A víte, co může váš podnik udělat proto, aby se k oslavám připojil?
Patrik není jen tak ledajakým svatým. On vlastně oficiálně svatým ani není – papež ho nikdy nekanonizoval. Asi k tomu má své důvody. Patrik obracel na víru nejraději bohaté měšťanky a dělal si z nich jeptišky – spolupracovnice, v Británii byl souzen za zpronevěru a v jednom z pouhých dvou rukopisů, co nám po něm zbyl, se hájí, že nebral od irských věřících odpustky. A Den sv. Patrika se slaví především se sklenkou v ruce. Zdá se, že to byl chlapík, jak se patří.
Svatý patron Irska žil v 5. století – a byl to dobrodružný život. Narodil se v Británii, tehdy pod vládou Římanů. V šestnácti ho ale lapili irští divoši a odvezli si ho jako otroka do Irska. Šest let jim tam dělal pasáčka, než se mu podařilo utéct – prý na Boží výzvu – a přeplavil se zpátky do Británie. Tam vstoupil do církve a s pověřením papeže se stal biskupem. Irům ale tu otročinu nezapomněl a rozhodl se, že z nich udělá slušné lidi. Proto se na modrý (za chvíli vysvětlíme) ostrov vrátil jako misionář a začal irské barbary obracet na víru.
Byl v tom neobyčejně úspěšný a ostrované ho dnes pokládají za zakladatele křesťanství v Irsku. Byl to také svatý Patrik, kdo Irům utrhl pro štěstí trojlístek. Učil tak pohany svaté Trojici. A prý také ostrov zbavil hadů, to asi ale nebude pravda, protože podle přírodovědců v Irsku nikdy žádní hadi nebyli. Zemřel podle tradičních pramenů ve věku 120(!) let.
Dvanáct dní kalby
Užili si s ním i po jeho smrti. Patrikovo tělo bylo po jeho skonu 17. března 493 uloženo Dun Da Lethglas a v širokém okolí se prý po dvanáct dní nesetmělo. Z astronomického hlediska by to znamenalo, že si Země vzala dovolenou a přestala se točit, spíš se ale zdá, že irští věřící na oslavu velkého světce dvanáct dnů a nocí pařili. Tady je třeba hledat i prapůvod oslav Dne sv. Patrika a s tím spojeného festivalu.
Dneska tenhle velký den slavíme, jak se patří, s lahví Jamesona. Zásluhou podivného patrona Jamese O´Mary to byl ale tuhý boj: tenhle čtverák prosadil v roce 1903 coby irský poslanec v britském parlamentu zákon o tom, že smrt sv. Patrika bude oficiálním svátkem. To by bylo skvělé. Jenomže když se mu Irové v ten den okamžitě zkalili, předložil a nechal si schválit nový zákon, podle něhož budou na Den sv. Patrika zavřeny všechny hospody. Tahle smutná legislativa platila až do 70. let 20. století! Irové proto pili Patrikovi na zdraví svou whisky doma, scházeli se venku a začala tradice průvodů.
Koncem tisíciletí se situace konečně obrátila, podobně jako sv. Patrik obracel pohany na víru. Irové už směli na oslavu pít a svůj svátek začali pojímat jako příležitost k bujarým oslavám. Památného 17. března proběhl v Dublinu první Saint Patrick´s Festival. Napřesrok už se slavilo tři dny, v roce 2000 čtyři, a loni už Dubliňané prožili pět bezesných nocí. Vypadá to, že vše směřuje k návratu ke kořenům – tedy k dvanáctidenní pařbě k poctě patrona všech Irů. Neslaví se už jen v Dublinu, ale po celém světě, všude, kde žijí Irové.
Zelená a modrá
Mnozí z nich nosí během oslav za klopou trojlístek nebo zeleno-bílo-oranžové odznáčky (dle barvy irské vlajky) Mladí si barví vlasy nazeleno a malují všem, koho potkají, trojlístek na tvář.
Zajímavé je, že Irové zezelenali až tak nějak pod tíhou okolností, a to vcelku nedávno. První barevné letecké snímky ukázaly zelený ostrov, státní samostatnost uzákonila vlajku se zeleným pruhem, trojlístek je ostatně taky zelený.
Jenomže to je všechno novinka. Ještě před sto lety se o Irsku mluvilo jako o modrém, nikoli zeleném ostrově. Modrá byla i tradiční barvou Dne sv. Patrika a dodnes má Irsko modrý státní znak. Až tedy budete chtít nachytat nějakého Ira na švestkách (ty jsou také modré), zeptejte se ho na tradiční národní barvu.
Noví realitní magnáti
Příležitost k tomu budete mít hned teď v březnu. Na svátek sv. Patrika budou Irů plné hospody. I ty české. A i kdyby náhodou do té vaší nepřišel, Den sv. Patrika je beztak skvělou příležitostí k úspěšné akci a ke zvýšení tržeb. Vybraným restauracím a barům v tom pomáhá Jameson exkluzivní propagační akcí.
17. března nebo těsně kolem tohoto data se zúčastněné podniky zahalí do zelené. Postery, stojánky, velké vlajky a samolepky, ale i kýble s trávou a malé vlaječky na stůl zaplaví restaurace a bary.
Nový komentář