Rodinný gambler je podle Ondřeje mužský, který je minimálně jednou rozvedený, nicméně v partnerských vztazích zkouší štěstí dál. Občas při této hře o všechno přijde, ale nevzdává se. Takže je to vlastně hazardní hráč, který vše, co vydělá, láduje do rodiny, hlavně do své ženy. A protože mu nestačí napálit se jednou, pokouší štěstí dál a dál. Prostě gambler...
Naopak ženská, která shrábne bank, tedy gamblerův vklad, je v Ondrově pojetí ta vypočítavá kalkulačka. „Ženské jsou na prachy a jak můžou, chlapa oškubou,“ rozvíjí Ondra teorii, kterou piluje v práci s několika rodinnými gamblery. „A když se jim to podaří, tak ho vyštvou, a hledají dalšího, který je větší pracháč. Když je ženské víc než třicet, tak obvykle narazí na rodinného gamblera, který se už taky v životě spálil, ale ještě ne definitivně, a tak je ještě ochoten do ženské investovat. Možná proto, že to považuje za jednu z posledních možností, jak se ještě „chytit a nevyšumět“.Chvíli je gambler s kalkulačkou spolu, pak se jeden druhého nasytí a jdou od sebe. A tak to jde pořád dokola.“
Nutno dodat, že Ondra bydlí na megasídlišti v jednom padesátitisícovém městě, kde je vysoká nezaměstnanost, takže lidi se podle něj přelévají z bytu do bytu jako měňavky. Víceméně je k tomu, aby žili spolu, nutí ekonomický tlak. Nač platit dva nájmy, když se k sobě mohou nastěhovat a ušetřit? A tak jsou dle něj ženské kalkulačky a chlapi hazardní hráči... Ondra je přesvědčený o tom, že drtivá většina ženských, které zůstanou s jedním nebo dvěma dětmi samy, nehledají chlapa kvůli němu samotnému, kvůli jeho povaze, ale prý hlavně proto, že se svou mzdou jednoduše nevystačí a potřebují, jak říká, sponzora.
Já to tak nevidím. Mluvím se ženskými, které zůstaly samy a říkají: chlapi po čtyřicítce jsou sobci, nechtějí rodiny, nechtějí se vázat, chtějí si akorát užívat. Vyžadují pohodlí, ale nechtějí už přijít o své soukromí. Nestojí o rodinu, nestojí o vztah se vším všudy, nejsou ochotni riskovat. Jeden svět, dvojí pohled.
Myslím si, že jakékoli škatulky jsou zavádějící už samy o sobě. Ale šokovalo mne, že Ondra ve svých osmatřiceti uvažuje jako ekonom a vztah bere jako účetní rozvahu - má dáti, dal... Obávám se, že asi není jediný. Že chlapi po čtyřicítce, kteří se už spálili, si opravdu mohou myslet, že ženské koukají už jenom na prachy, a ženské naopak podezírají mužské, že jsou to převážně neoriginální a vypočítavá individua...
Nový komentář
Komentáře
Teda já jsem asi exot - žehlení mě hrozně baví (zato nesnáším zašívání čehokoli)... i ve Francii, kde jsem byla au pair,jsem (podotýkám dobrovolně, nemusela jsem) žehlila, protože Veronique (maminka) chodila domů pozdě, tak jsem jí chtěla pomoct. Její kamarádky z toho byly na větvi a chtěly si mě půjčovat - Veronique se smála a řekla, že mě nepůjčí, že to si musí hýčkat doma sama!!
Ivanka: najmi. můžu jen doporučit!! najdi si nějakou důchodkyni přes známé nebo inzerát, ta bude nejlevnější.
emma: přemýšlím o tom, že bych si najmula paní na žehlení
... já to totiž poslední dobou provozuju tak, že žehlím max. 1 měsíčně a mezi tím akčně po ránu to, co si chcem právě vzít na sebe
Ivanka: no, moc se neraduj, on sice žehlí, ale: hromada jeho 50 košil a k tomu moje tři trička a jedny šaty.... ale složí ručníky a roztřídí ponožky....
Matiee:
já chci taky!!!!!!!!
(i když,a to tě nechci děsit, měla jsem taky takovýho, že mi dělal svačiny a do nich mi vkládal zamilované vzkazy, ale vyklubal se z něj takovej psychopat..... z toho mě mrazí!)
Kočka: Myslím, že v případě, kdy pracují oba dva, žádný z nichse nefláká, je naprosto jedno kolik který z nic vydělává. Jsme manželé (rodina), tak si přece nebudem dělit peníze
Ano, je jeden účet na který se posílají obě výplaty, nikdo si nikde nic neulejvá, každý má svou platební kartu a právo vybírat. Běžné "malé" nákupy jsou samozřejmostí, větší věci (částky) se domluví....ale taky by to asi mělo fungovat i když má každý svůj účet, že když chceš koupit něco drařšího např: pračku nebo i kožený kabát, že o tom tomu druhému řekneš........ tomu se říká společná domácnost.
Kočka: Jsme s manželem 16 let a od začátku dáváme oba platy na jednu "hromádku".Z té dostane každý kapesné na osobní potřeby a všechno ostatní se platí ze společné pokladny.Samozřejmě,že o větších vydáních se prvně spolu poradíme.
Kočka: Pročpak tě tak překvapuje, že zrovna já jsem s tím přišla?
Kočka: Já jsem doma na mateřský a de facto nevydělám nic. Takže podle tebe bych jako neměla mít žádné peníze a žádné kapesné a nemohla bych si nic koupit? A taky doma dřu jako barevná.
Se tady docela bavím....a jak to tak čtu, tak chlapi jsou spíš takový uražení a dotčení, ale od ženských mi to příjde spíš konstatování a je vidět, že i když doma udělají domácích prací víc než muž, víc času věnují miminku, jsou spokojené
...a tak to má myslím být.....
Anonym: Landriel: ..ano pochvaly nemusí být hned slovní .... mě stačí když při obě vidím jak manžel a tchán mlaskají nebo přímo vrní blahem, jak dobře jsem uvařila... pak mě i pochválí, ale už "ty zvuky" mi stačí
Ale musím přiznat, že mě třeba manžel chválí, že jsem pěkně uklidila, že se nám blejská koupelna......hmm, ale možná to bude tím, že to nedělám tak často a ono je to pak hodně vidět
gryzli:
shánět informace o pěči pro kojence na netu
gryzli: No jak ve které porodnici. V té mojí se třeba dvě sestry po sobě rozcházely v názoru, kterým směrem vytírat miminku očičko. A když jsem si nebyla jistá, jestli umím miminko dobře vykoupat, musela jsem škemrat, aby mi dovolili podívat se na tom na jiném pokoji. Ale to sem až tak moc nepatří. Každá žena jistě ráda svému muži předvede, jak je třeba o kojence pečovat, stačí projevit trošku zájmu. Ten můj pravda při zjištění, že v plenkách je něco víc než jen cvrknutí (ano, v papírových, jiné nepoužívám), odcházel pryč, s tím, že by to neustál. Co na to můj žaludek, to už ho nezajímalo.
Ale abych mu přiznala kladné body, naučil se koupat mimi a koupe ho dodnes, (skoro 2 roky), pokud není mimo domov. Ale musela ho nakopnout jeho maminka, protože mně se od sklánění nad vaničkou blokovaly záda a ona to zná, takže mu řekla, budeš koupat ty, a basta. 
To s tím kojením (jestli myslíš tohle) neměl být žádný podraz, jasně že žádný chlap nemůže rodit ani kojit, ale měli by si to oni uvědomit a říct si (stačí v duchu) "ok, ona se teď stará o mímo, má toho plný kecky, tak já zatím třeba umyju nádobí, vynesu smetí, donesu nákup nebo to, co je zrovna potřeba". No ne? A každá ženská to jistě ocení, když už ne slovně, tak určitě 
a to, pokud vím, je pro chlapa důležitější, než nějaké řeči.
emma: žehlí!!!
...nechceš mi ho někdy půjčit? Já tuhle činnost přímo nenávidím
...za doboru večeři
...pro oba
gryzli: Pokud mi můj muž chtěl pomáhat s péčí o
(a on opravdu chtěl),tak se mě prostě zeptal,nebo se podíval,jak se co dělá.Rozhodně nemusel shánět informace na netu ani jinde.
Přesně, manžel taky jednou zažil bez výpomoci babičky, a pak mi řekl, že kdyby s
měl být celý den sám, že by se z toho zbláznil. 
A děda jí tuhle taky oblík plínu zadem dopředu 
, pak se hrozně divil, ani mu nepřišlo zvláštní, že je obrázek vzadu a lepítka že lepí obráceně. 
Mickey Mouse: no já nevím, ale ještě jsem neviděla mužskýho, který by pochválil ženu za to, jak např. fantasticky nakojila dítě, vyprala pleny, utřela miminu prdelku... přijde jim to normálka. Že je péče o mimino docela makačka, na to přišel manžel až v momentě, kdy jsem na pár hodin týdně začala pracovat a on se měl jednou týdně cca 3-4 hoďky o roční mimčo postarat. A jeho udivená reakce "Ríša byl hodnej, ale byla to hrozná práce, vždyť jsem si ani nestih přečíst noviny.." mě pobavila. Pak pochopil, že ono pečovat o mrně není jen tak samo sebou. Pak si péči o prcka užíval a mohla jsem být klidná, že během těch pár hodin bude dítě nakrmené a spokojené. že mělo občas dupačky předek na zadek jim oběma nevadilo (a mně vlatně taky ne).. Takže, když je chlap aspoň trochu rozumnej, nechte ho, a´t si tu vaší makačku vyzkouší, ne, že by pak dřel víc nebo ochotněji, ale možná vás líp pochopí.. a bude to k prospěchu vám oběma..
Přesně tak, jsem ráda, když
řekne, že mu chutnalo, o tom, jak mu hezky složím trenky nebo vyperu trička, se prostě nezmiňuje. Ale já musím chválit, až se hory zelenají, jinak je to "a všimla sis něčeho" (a to i když se třeba jednou za čas oholí) "ty sis nevšimla? no proč já se vůbec namáhám?". 
A proč já se vůbec namáhám? Protože ho miluju a chci, aby nám tu bylo hezky. Na nějaké ódy fakt nečekám, ale je fakt, že to občas potěší. A tak to asi bude na obou stranách.
Ivanka: já bych teda asi taky společný účet nechtěla, ale jelikož bydlíme ještě s mým bartrem, tak nájem rozpočítáme na třetiny a každý dá 1. jinak spolu když nakupujem, tak platíme tak nějak o voka stejnoměrně, ale víc on, protože víc vydělává (jeho názor!). není to ale tak, že by pak řek: já jsem platil, ty uklízej! spíš když někdy remcám, že je pořád v práci, tak mě usadí těma penězma a pohodlím z nich plynoucím.
spíš si našel pár činností, které ho jkažtakž baví a ty výhradně dělá (žehlení, nádobí) a na mě zbylo to ostatní, bez ohledu na to, zda se u toho taky bavim... 
. ale máme najatou tu uklízečku, takže těch činností o který se handrkujeme není zas tak tolik....
tím však nechci říct, že by se doma přetrh!
Leona: jak platí s mužem napůl? Společná domacnost, společný účet, vše se platí z něj.....Nebo vy máte každý svůj a hospodaření typu, včera jsem platil já, tak dneska ty?
A "oddře si šichtu doma"? Ano taky dělám víc domácích prací než manžel, ale on zase dělá víc těch "domovní" (práce na baráku, na zadhradě, v dílně apod.).... a když prostě nestíhám, nechce se mi, jsem unavená, tak to buď nedělám, nebo mu řeknu a pomůže mi!
Přeci dva dospělý lidi se domluví ne?
A "jaký si to uděláš, takový to máš"