Rodinní gambleři a vypočítavé kalkulačky - dvě navzájem nesouvisející kategorie - a přeci se podle mého kamaráda Ondry velice dobře doplňují.

Rodinný gambler je podle Ondřeje mužský, který je minimálně jednou rozvedený, nicméně v partnerských vztazích zkouší štěstí dál. Občas při této hře o všechno přijde, ale nevzdává se. Takže je to vlastně hazardní hráč, který vše, co vydělá, láduje do rodiny, hlavně do své ženy. A protože mu nestačí napálit se jednou, pokouší štěstí dál a dál. Prostě gambler...

Naopak ženská, která shrábne bank, tedy gamblerův vklad, je v Ondrově pojetí ta vypočítavá kalkulačka. „Ženské jsou na prachy a jak můžou, chlapa oškubou,“ rozvíjí Ondra teorii, kterou piluje v práci s několika rodinnými gamblery. „A když se jim to podaří, tak ho vyštvou, a hledají dalšího, který je větší pracháč. Když je ženské víc než třicet, tak obvykle narazí na rodinného gamblera, který se už taky v životě spálil, ale ještě ne definitivně, a tak je ještě ochoten do ženské investovat. Možná proto, že to považuje za jednu z posledních možností, jak se ještě „chytit a nevyšumět“.Chvíli je gambler s kalkulačkou spolu, pak se jeden druhého nasytí a jdou od sebe. A tak to jde pořád dokola.“

Nutno dodat, že Ondra bydlí na megasídlišti v jednom padesátitisícovém městě, kde je vysoká nezaměstnanost, takže lidi se podle něj přelévají z bytu do bytu jako měňavky. Víceméně je k tomu, aby žili spolu, nutí ekonomický tlak. Nač platit dva nájmy, když se k sobě mohou nastěhovat a ušetřit? A tak jsou dle něj ženské kalkulačky a chlapi hazardní hráči... Ondra je přesvědčený o tom, že drtivá většina ženských, které zůstanou s jedním nebo dvěma dětmi samy, nehledají chlapa kvůli němu samotnému, kvůli jeho povaze, ale prý hlavně proto, že se svou mzdou jednoduše nevystačí a potřebují, jak říká, sponzora.

Mně osobně se tenhle názor příčí. Ženské jsou podle Ondry vypočítavé mrchy, které si po rozchodu s chlapem hned najdou jiného, a často si ještě polepší. Kdežto chlapi jsou podle něj oběti, které to myslí dobře a dopadnou špatně.
Já to tak nevidím. Mluvím se ženskými, které zůstaly samy a říkají: chlapi po čtyřicítce jsou sobci, nechtějí rodiny, nechtějí se vázat, chtějí si akorát užívat. Vyžadují pohodlí, ale nechtějí už přijít o své soukromí. Nestojí o rodinu, nestojí o vztah se vším všudy, nejsou ochotni riskovat. Jeden svět, dvojí pohled.

Myslím si, že jakékoli škatulky jsou zavádějící už samy o sobě. Ale šokovalo mne, že Ondra ve svých osmatřiceti uvažuje jako ekonom a vztah bere jako účetní rozvahu - má dáti, dal... Obávám se, že asi není jediný. Že chlapi po čtyřicítce, kteří se už spálili, si opravdu mohou myslet, že ženské koukají už jenom na prachy, a ženské naopak podezírají mužské, že jsou to převážně neoriginální a vypočítavá individua...