Páteční pohádky pomalu končí. Podívejte se s tou předposlední do světa jménem Šoubyznys. Jak asi takovýhle svět v Pohádkové zemi vypadá? A jak se v něm žije? To okusily jedny záplatované kalhoty...

O kalhotách se záplatou

Jak už víš, v Pohádkové zemi jsou všechna místa, které najdeš i v našem světě. Ale kromě nich se tam občas zhmotní i světy, které v naší realitě skutečnými světy nejsou. A tak můžeš v Pohádkové zemi narazit na svět jménem Politika, na svět Dětí, na svět Cukrárenských výrobků, nebo třeba na svět Šoubyznysu.

Svět Šoubyznysu leží na vrcholu nejvyšší hory, ve slávě a lesku nejdražšího hotelu a vyšplhat se do něj dá pořádnou fušku. Ale jde to, to zase jo. A když seš nuzný a špinavý, když seš tím posledním z posledních, máš dokonce hodně velké předpoklady k tomu, že to dokážeš.

Povím ti příběh jedněch kalhot se záplatou, které po vyšplhání se do Šoubyznysu tolik toužily, až se jim to nakonec povedlo, ale to bych trochu předbíhal, tak tedy od začátku...

* * *

Ty kalhoty byly docela obyčejné, ale protože je ušila mocinky moc šikovná švadlenka, byly hodně pohodlné, s kvalitními švy a z dobré látky. Přesto jednou...

- TRRRRH! -

...ruply.

A majitel kalhot šel a položil obnošené kalhoty k popelnicím, aby si je tam mohl vzít nějaký bezdomovec, nebo kdokoli, kdo je bude potřebovat.

No, kalhoty nevydržely u popelnic dlouho - pořád ještě byly pěkné, tak si je docela náhodou vzal člověk, který vlastnil nedaleko obchod s obnošenými oděvy.

„Herdek!" řekl člověk, když si doma kalhoty prohlížel: „Tady je díra jak vrata."

Kalhoty zplihle visely a tvářily se provinile.

„Nu což," poškrábal se člověk na temeni a sáhl po šitíčku, protože byl ve svém oboru zběhlý a věděl, že když kalhoty vyspraví, lépe je prodá. Jenže záplata, kterou na kalhoty přišil, byla prostě strašlivá.

„Nééééééé!" volaly kalhoty svou kalhotovou řečí: „Dejte nám jinou záplatu!"

Ale člověk kalhotám nerozuměl a šil a šil... nakonec byl se svou prací natolik spokojený, že kalhoty vystavil hnedle na první stojan ve svém obchodě, aby je nikdo nepřehlédl, a nasadil na ně obrovskou sumu peněz.

Kalhotám bylo stydno a snažily se tvářit, jako by tam vůbec nevisely. Ale nepomáhalo to. Každý, kdo vešel do krámku, se hned rozesmál...

„Jééééé che chééééé! To je hrůza!" a „Júúú chu chúúú! Ty jsou směšný!"

Nikoho ani nenapadlo, aby si kalhoty vyzkoušel. Majitel krámku lamentoval, že jeho zákazníci vůbec nemají vkus a že hned zítra si kalhoty vezme sám a basta.

Kalhoty se snažily nastavit švem ke dveřím, aby je vítr, který občas zavál z venku, otočil, a přikryl tak směšnou záplatu, ale nedařilo se. „A to jsme chtěly být nejmodernějšími kalhotami..." vzdychaly a vzpomínaly na den, kdy byly ušity. Když tu najednou...

Když tu najednou - už bylo jen chvíli před zavírací dobou - vešel do obchodu chlapík, který vypadal dost zvláštně. Vlasy měl rozcuchané, rukama stále rozhazoval ve velkých gestech a oděn byl prostě příšerně. Až se i záplatované kalhoty podivily.

„Och! No toto je epesně kreativní. Něco tak nadčasového, abstraktního a zároveň oku lahodícího jsem neviděl!" skoro vykřikl podivín a hmátl po kalhotách.

„Co prosím?" zamžikal očima majitel obchodu.

„Fúúúúj - on na nás sahá!" křičely kalhoty, ale opět jim nikdo nerozuměl.

„Jsem módní návrhář Břetimír Pentlička z časopisu Hvězdy a styl, a tyto jedinečné kalhoty budou prostě hit, člověče!"

Kalhoty zalapaly po svém látkovém dechu.

Majitel krámku chtěl také zalapat po dechu, ale nestihl to dostatečně rychle a sklátil se pod prodejní pult. Když ho návrhář Pentlička probral, hned se dohodli na prodejní ceně a Břetimír si kalhoty odnesl.

...

Ve světě Šoubyznysu se chystala velká výstava. Na vrcholu nejvyšší hory připravoval Břetimír Pentlička jarní módní kolekci pro svůj časopis, což znamenalo velikou slávu. Spousta lesku a slávy... Všechny velké osobnosti Pohádkové země se už od rána sjížděly do hotelových pokojů, aby se večer nastrojily do Pentličkových módních kreací a uspořádaly přehlídku.

A vrchol? Vrcholem se měly stát právě kalhoty se záplatou - ehm, tedy spíše se záplatami, protože Pentlička kalhotám přidělal další nevkusné strakaté kusy látky na místa, kde vůbec zašít nepotřebovaly.

Kalhoty se propadaly hanbou. Cítil trapas ve vzduchu a měly z toho v myšlenkách zmatek: Na jednu stranu se jim splnil dětský sen, dostaly se do módního časopisu, na přehlídku a budou slavné. Na druhou stranu se bály, protože samy sobě připadaly ošklivé, splácané, nenositelné, no prostě fujky.

...

- GOANNNNNG! -

Oznámil gong vrcholné číslo přehlídky. Kalhoty se snažily na poslední chvíli ukrýt mezi ostatním oblečením, ale Břetimír Pentlička po nich neomylně sáhnul a podal je modelu, který je měl předvést.

Když společně vyšli na pódium - kalhoty a model - a za nimi Břetislav Pentlička, bylo chvíli ticho.

„Oooh!" vydechl dav pohádkových novinářů, celebrit i fotografů. Potom se ale blesky aparátů rozjely naplno a aplaus jakbysmet.

Byl to tak velký úspěch, že ho ani návrhář Pentlička nečekal!

...

Od té módní přehlídky uběhlo jen pár dní a kalhoty se rázem objevily na titulních stranách všech významných časopisů v Pohádkové zemi. Palcové i dlaňové titulky hlásily: „Pentlička vsadil na neotřelou a provokativní eleganci!" nebo třeba: „Pitoreskní kalhoty se stanou nadčasovým hitem!"

Šicí stroje ve všech velkých i malých podnicích jely naplno a vyráběly jednu napodobeninu kalhot za druhou. Strakaté kalhoty plné záplat zaplavili celou Pohádkovou zemi. Bylo jedno, jestli jste král, nebo hlupák Honza, kdo chtěl jít s módou, nosil je.

Ale protože sláva netrvá věčně, i když to zpočátku každý hlásá, i záplatovaným kalhotám odzvonilo. Po nějakém čase se z nich staly kalhoty docela obyčejné, a po ještě delším čase už po nich člověk nevzdychl, pes neštěkl.

Co se stalo s originálem? S těmi původními kalhotami, které Břetimír Pentlička koupil v obchodě s použitým zbožím? Návrhář je založil do svého depozitáře a nechal na ně padat prach...

* * *

Všechna sláva, polní tráva. To říká jedno moudré přísloví. Víš, to znamená, že sláva nic neznamená, že jsou mnohem důležitější věci na světě. Pro kalhoty je třeba mnohem důležitější, aby je někdo nosil a měl z nich radost, než aby byly slavné a válely se někde v depozitáři.

Ty záplatované kalhoty ale měly nakonec stejně štěstí, protože jednoho dne, když už to vypadalo, že se do nich pustí moli, přišel k Pentličkovi jakýsi obchodník a kalhoty od něj koupil - prý „do múzea oumění." Jenže do žádného múzea je nakonec neodnesl (asi i Pentličkovi trošičku zalhal) - nechal si je a začal je nosit, protože mu přišly náramně pěkné a zrovinka vhod. Byly pohodlné a jakoby ušité na míru. To proto, že je šila jedna mocinky moc šikovná švadlena, a ani amatérský švec z bazarového krámku, ani módní fouňa Břetimír Pentlička jim to nedokázali svými záplatami vzít.

Strakatej dědekLíbila se vám dnešní pohádka, nebo některá z dalších pátečních pohádek v Ženě-in? Potom si je přečtěte pěkně pohromadě, okořeněné o další příběhy v jedné knížce, která letos vyjde s krásnými barevnými ilustracemi Evy Petržílkové v nakladatelství Zoner (www.zonerpress.cz) pod názvem Pohádky strakatýho dědka. A pokud jste netrpěliví, můžete si už příští pátek přečíst poslední páteční pohádku zde v magazínu, jmenovat se bude: O košili bez knoflíků.

Páteční pohádky

P.S.: Opět docela mimo článek... pro ty, kteří vědí a zajímá je to (Charonek a osteosarkom). Včera u nás byl homeopat a veterinář Michal Jiřička - bylo to moc zajímavé a poučné. Na pondělí chystám podrobný článek, jak návštěva probíhala.

TÉMATA:
DĚTI