Hola hola holáá! Nastupujte nastupujtéééé!
Omamná vůně spáleného oleje, na který majitel fritézy ještě dojede domů, přitáhne pohled k třem nádobám. Červená, žlutá a zelená ledová tříšť. Obří langoše a pytle s cukrovou vatou. Lízátka z hmoty, která se normálně používá na součástky do kombajnů. Na každé město jednou dojde. Přijela pouť!
Zdá se, že největší grunt tu má chlápek, jehož hlas teď slyšíme v megafonu. Směsicí českých, anglických a italských slov láká žužem a pendrekem pomatené obyvatele, aby nastoupili na obří výtah. Za malý okamžíček je vyveze výš než je garsonka milenky okresního hejtmana a zrovna ve chvíli, kdy si bude Jarda Kalát nahoře naposled prohlížet fotku Dominika Haška, co nosí v peněžence, zřítí se celý ten kolos dolů. Po dráze, ale i tak bude efekt ohromný. Jarda stěží uvolní kolena z brady a po zbytek dne bude na návsi hledat Haška. Nenajde. Hašek je v kukuřici.
Italské hity nedovolí prosadit se malým reproduktorkům, které u ruského kola a labutí zkouší dostat do éteru něco z Karla a Heleny. Početná rodina váhá u pokladny autodromu a otec rodiny odchází do blízké spořitelny, aby navýšil hypotéku. S trochou štěstí mu zmrazí splátky, než se všechny děti svezou na poníkách. Každá sranda něco stojí. A to ještě neví, že starší dcera (8+) se nemůže rozhodnout mezi růžovými tangy a gumovým hadem.
Jediný, kým brutální songy ani mrtvá myš v klobáse neotřesou, jsou poníci. Chlápek s rozepnutým poklopcem, který je pohání bičíkem, odradil většinu rodičů, poníci ale mají směnu do šesti. Pak je asi i s chlapíkem majitel naloží do vozu, kde budou pod plachtou pokračovat v pravotočivém pohybu až do rána.
Polední vedro lomcuje s nafukovacími balonky za 100 korun. Kolem čtvrté už někteří otcové a matky zastavují rodinné šperky, ještě větrník za pade a dítě zmaštěné hranolkami posadit do centrifugy. Na balkoně nad střelnicí leží mrtvá učitelka lidové školy umění. Jarda tu růži zase nevystřelil...
A co vy? Byli jste už letos na pouti?
Nový komentář
Komentáře
Pavla_b: ses cela divna
tyrkys: Ctrl+C, Ctrl+V
Na poti mám moc ráda žužu. Sice k němu nesmím čichat, protože mi smrdí, ale mám ho chuťově ráda, a dopředu vím, že když ten kus sním, že mi bude krásně špatně
Dále jsem zažila houpání v ohromné lodičkovité houpačce, po nas se tam houpal pán s malým klukem a spadlo to s nima.Sice to nebylo tak hrozné a le dvě nehody za odpoledne mi stačili.Stalo se to před pár lety V Libušíně u Kladna. Takže pozor na jejich pochybné atrakce.
Páteční fejetony jsou super.
Jedna pouť na nás právě čeká, naštěstí jsou babičky, které se rvou o vnoučátka, která dorostla toho správného kolotočového věku a s chutí ulehčí z babiččina důchodu na houpačkách.
Já poutě nesnáším, z výšek a houpání je mi blbě, poslouchám jinou muziku než Evu a Vaška, nejím cukrovou vatu, langoše, klobásy ani ta již zmíněná lízátka či žužu. Zkrátka nic pro mě
Nevim, co bych na pouti dělala... Jóó, už vííím! Zvracela
Ale na tu cukrovou vatičku bych si tam i došla.
pouť jednou za rok mám ráda
fejeton mne nenadchl
Potě nesnáším a jinak jsem si dobře početla
Poutě nemusím, ale ten fejeton nemá chybu
Já miluju horskou dráhu a langoše
Ale jinak mi vadí přeplněné a hlučné poutě, takže vlastně všechny
...Nemam rada poute, kolotoce, prepaleny cokoliv, ani cukrovou vatu
Nenávidím poutě. Ze šílených atrakcí je mi zle, jen je vidím a obcházím je velikým obloukem, co kdyby něco odlétlo