Zuzana měla patchwork jako příjemný koníček, u kterého zapomínala na všední svět. Nyní se jím snaží živit a nadšení jí nechybí. Z koníčku se stala práce.
Jak jste se s patchworkem potkala poprvé a kdy jste s ním začala?
Techniku šití patchwork jsem měla v povědomí už dlouho, dokonce jsem si kdysi dávno koupila i knížku a u prohlížení si snila o tom, jak budu jednou šít, ale potom jsem ji při stěhování někomu darovala a úplně to pustila z hlavy.
Zlom nastal, když jsem od manžela dostala vysněný šicí stroj jako dárek, chtěla jsem šít závěsy a polštářky na naši chatu… Stroj mu pomáhala vybírat kamarádova manželka, která mě upozornila na Prague Patchwork Meeting, že se mi tam bude určitě líbit. Měla pravdu! Je to úplně jiný svět…
Tam jsem si koupila svoji začátečnickou sadu a hlavně krásné, barevné zahraniční knížky, zjistila jsem, kdo prodává krásné látky u nás a postupně začala šít i ty polštářky a závěsy. Patchworku z knížky jsem se ze začátku trochu bála... Dost mi pomohl individuální šicí kurz patchworku. Během toho jednoho víkendu jsem zjistila, že se opravdu není čeho bát, a potom jsem začala ty své polštářky postupně vylepšovat, přidala jsem výztuhu, začala prošívat a zjistila, že polštářky díky tomu vypadají líp…
Co vás na patchworku baví?
Baví mě trávit čas u šicího stroje všeobecně, odpočinu si, a ještě mě napadají nové nápady. Ale patchwork mě víc a víc fascinuje tím, že si ho každý může dělat po svém. Od složitých vzorů po ty jednoduché. Vidím to na sociálních sítích, kolik lidí se mu věnuje. Nemá žádné limity. Má dlouhou historii. Líbí se mi třeba i to, že ženy ve světě a už i u nás ušijí deku, a pak jí věnují na charitu. Já jsem takto šila zatím jen pár polštářků a moc mě to bavilo.
Po mateřské dovolené jste se netoužila vrátit do původní práce, ale rozhodla se patchworkem živit. Jaké myšlenky se vám honily hlavou? Bylo to těžké rozhodnutí?
V té době jsem šití patchworkových polštářků opravdu propadla, tak jsem chtěla, aby s tím nějak souvisel i můj „projekt“. Měla jsem opravdu velikou motivaci. Mladší syn už nastoupil do školky. Měla jsem velikou chuť po osmi letech na mateřské dovolené začít se věnovat něčemu svému. Rozhodování těžké nebylo, protože mě podpořil manžel. A já jsem se na to vážně velmi těšila.
Vymyslela jste jednoduchou sadu na šití. Je pro úplné začátečníky? Co všechno vlastně obsahuje? Může člověk začít úplně sám s patchworkem?
Sada nově obsahuje i krabičku se šicími potřebami, aby bylo možné šít i ručně a začít šít v podstatě hned po otevření a prostudování návodu. Vystačíte si se základními stehy. Návod je jak popisový, tak obrázkový. Ze začátku ho testoval kamarád a kamarádka, kteří patchwork nikdy předtím nešili a zvládli to bez problémů. Proto, aby to člověk zvládl úplně sám doma, jsou všechny látky v sadě nařezané na míru, takže už opravdu nemusí nic upravovat ani dokupovat a může začít rovnou šít. Na konci má ušitý povlak na polštářek. Protože jsem sama ze začátku s patchworkem tápala a nebyla si jistá, udělala jsem sadu tak, aby když už se opravdu odhodláte začít šít, to šlo velmi jednoduše. Dlouho jsem třeba ladila vatelínovou výztuhu, aby nebyla moc hrubá, protože pak se látka shrnuje a už to nevypadá pěkně, a když šijete polštářek, těšíte se, až bude hotovo, nechcete se tímto trápit a rozptylovat. Šijete na běžném šicím stroji se základním vybavením.
Předpokládám, že běžný začátečník nemá stroj vybaven speciálními patchworkovými vychytávkami (šicími patkami atd.) Potom jsem taky ladila vzory, aby byly jednoduché, velikost akorát, aby polštářek pěkně vyniknul, a aby pasovala na většinu dostupných výplní na trhu. Navíc je ta sada rozhodně levnější, než když si pořídíte začátečnickou sadu na patchwork, knihy, metry látek a výztuh, pak jdete i na kurz, a pak zjistíte, že to třeba není úplně ono a nechcete se tomu dál věnovat…
Šití teď obecně zažívá opět svůj boom. I vy nově pořádáte kurzy a worshopy. Jaké ženy je navštěvují? Já s kurzy tento rok teprve začínám, první mám 10. dubna, takže jsem sama zvědavá, jaké ženy tam přijdou… Zatím i ladím to, jestli bude zájem spíš večer „po práci“ nebo v sobotu dopoledne, nebo mám i možnost dopoledne s hlídáním dětí. Minulý rok jsem hodně prodávala na „marketech“ a překvapilo mě, že se sada líbí hodně i mužům. Když si měli vybrat, jestli koupí hotový polštářek nebo raději sadu, vybrali si sadu.
Foto: Zuzana Vávrová, Lucie Pešková - PSKS Photo
|
Instatní patchwork Zuzana Vávrová se stala velkou fanynkou patchworku, dokonce tak velkou, že vymyslela jednoduchou sadu na šití. Jejím projektem žije nejen ona, ale celá její rodina. O jejích radostech a starostech o svém podnikání si můžete přečíst zde. |
|---|
Chcete si patchwork vyzkoušet? Zuzka jednu začátečnickou sadu na šití věnuje do soutěže, kterou najdete na našem magazínu. Těšte se!
Nový komentář
Komentáře
Mám dvě dcery a patchworku se rády věnujeme. Šijeme většinou z bavlněné látky a používáme spoustu nejrůznějších veselých designů.
gerda — #22 Jsem ráda , že moje " reklama " zabrala. Paní S. má novější quilt opět v tradičním duchu , ten je pro Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radh.Ta animace postaviček a příběhů by byla skvělá , je to výborný nápad.
Sešívání přehozů ze zbytků, jsem si vytvořila už v sedmdesátých létech a to nebyl takový boom jak je teď
i kabáty jsem párala a sladila do čtverců...vše jde pokud je nápad a chuť se vyhrát i ,,vyčistit,, si při šití hlavu 
prababka — #8 Podívala jsem se na jejich stránky a je to opravdu nádhera
. To už je opravdu 1* třída, skutečné lidové umění. Napadlo mi, že kdyby se časově sešli s Hermínou Týrlovou, určitě by z jejich výtvorů natočila krásnou pohádku. Ona měla ráda takové věci. Jinak bych jejich tvorbu hledala dřív nejspíš v UVĚ nebo DÍLE, dnes je asi prodávají Lidová řemesla a podobné obchůdky.
Mám dojem, že sešívané deky mají historickou tradici v Americe? Tam se to dělalo v ruce, aby se zužitkovaly všecky odpadní zbytky látek. Neměla bych na to trpělivost, ani se mi to nijak zvlášť nelíbí. Je to až moc pestré a těžko se to ladí s tím, co už doma je. Pro děti ve školkách to ale musí být atrakce, mají rády barvy a techniku přesného sešívání můžu jenom zdálky obdivovat.
Nádherné polštářky. Veselé, barevné. Určitě se líbí dětem.
moc pěkné
Líbí se mi to moc, hlavně přehozy na postel... Ale já mám na to bohužel levé ruce, tak leda tak obdivuju co ušijí jiní.
Eliana — #13 to já také. Proto to dělám jen když mám opravdu dobrý den a náladu.
jarka1234 — #14 Copak,trpělivost by se i našla,ale co udělat s chomoutovskýma rukam,pro které je přišití knoflíku vrcholným krejčovským dílem
Paní je šikovná a odvážná. Podnikat v tomto oboru nebude snadné.
kobližka — #12nápodobně
. Nemám na takové věci trpělivost
.
MARIE MATEJKOVA — #10a jak krásně si u toho i zanadávám
Tohle obdivuju,asi stejně jako vzdálené galaxie
tohle není můj šálek kávy
Eliana — #7 jsem na tom stejně. Dělávám to postaru a s radostí
Máte můj obdiv - jsem na šití levá, ale neskutečně se mi patchwork líbí. Je krásné věnovat se něčemu, co člověka baví a naplňuje! Držím palce ať se vám daří!
Paní Skočková z Valašského Meziříčí propaguje valašský folklór právě touto technikou , používá modrotisk a červenou či bílou barvu , barvy valašského kroje.Má i mezinárodní úspěchy , svá umělecká díla vystavovala např.v Anglii a Jihoafrické republice .V jejím případě a ve spolupráci s manželem to není koníček , ale opravdový kůň.
Rikina — #5já to dělám postaru
s obyčejným strojem i výplní a i s recyklovanými látkami..
Patchwork mne baví a zrovna dělám jako dárek polštáře, nedávno jsem došila deku. S šitím mi pomohla kamarádka, která je strašně šikovná a navíc studovaná
. Používám i látky recyklované a hlavně šiji s minimálními náklady. Když vidím tu mega drahou podložku (mám jen A4)a u některých automatické drahé stroje, tak si říkám o čem to pak je, jestli je to ještě radost....