V poslední době mnoho dvojic k oboustranné spokojenosti využívá možnosti, kterou skýtá na rozdíl od mateřské dovolená rodičovská, kdy si dvojice může zvolit, zda-li doma s miminkem zůstane matka nebo otec.

Čtenářka Minerálka mně vyprávěla o manželství Zuzky a Tomáše, kdy došlo k výměně rolí dovedené až k absurditě. A jelikož jde o zajímavý příběh, rozhodly jsme se přiblížit vám jej ve dvoudílném článku.

baby

Přečtěte si, jak to vidí Zuzka:

S manželem pocházíme z menšího městečka v Podkrkonoší.

Když jsme se poznali, o žádný vztah jsem nestála, lízala jsem si rány po dvouletém soužití s člověkem, který prohrál na automatech všechno, co jsme měli. Tomáš byl ale vytrvalý, nosil mi květiny, psal zamilované dopisy... Nakonec jsem zavřela oči nad tím, že je o 5 let mladší než já, a začala s ním chodit.

Minulost mě ale stále doháněla, a tak jsem se rozhodla od všeho utéct, začít konečně žít a přestěhovat se do Prahy. Našla jsem si tady práci v auditorské firmě, po pár měsících přijel za mnou i Tomáš, vzali jsme se a pořídili si na hypotéku pěkný byt na kraji města.

Tomáš byl ke mně pozorný.

Miloval mě, bavilo ho vařit, staral se o mě… vlastně mně nic nechybělo. Chtěla jsem vydělat nějaké peníze, jet na cestu lodí po Karibiku, chodit do barů, bavit se... Tomáš na nic z toho nebyl, toužil po rodině a nejradši by proseděl večery doma u televize. Začal mluvit o dítěti, ale já se na to ještě necítila.

Po dvou letech jsem začala mít zdravotní problémy, a když mi gynekolog řekl: „Teď nebo nikdy!“, k Tomášově nadšení jsem s dítětem souhlasila. Z mého těhotenství se radoval, neustále mě opečovával, masíroval mi nohy, vyvářel dobroty... Bylo vidět, jak je šťastný. Já to tak ale necítila. Pořád jsem čekala, kdy mě přepadne ta obrovská vlna lásky k dítěti, o které psali v časopisech, ale nic se nedělo.

Anička se narodila bez komplikací po dvanáctihodinovém porodu. Byla krásná, jako všechna miminka, ale místo velké lásky jsem cítila jen úlevu, že mám porod konečně za sebou.

Od první chvíle se Tomáš o Aničku skvěle staral.

Přebaloval ji, uspával, snesl by jí modré z nebe. Já se snažila fungovat jako matka co nejlépe jsem uměla. Ale po dvou měsících jsem začala nenávidět jeho, sebe i tu malou...

Nakonec jsme se domluvili: Já se vrátila do práce a na rodičovské dovolené zůstal Tomáš. Dny jsem trávila v práci mezi lidmi a ulevilo se mi. Už jsem si nepřipadala jenom jako stroj na mléko. Začala jsem se zase těšit domů na Tomáše i na Aničku.

Holčička se zatím stala pro Tomáše vším.

Připadala jsem si jako ta nejhorší matka na světě. Ano, necítila jsem k ní od první chvíle všeobjímající a bezmeznou lásku, ale je to moje dcera a miluju ji.

Jenže cokoliv jsem najednou udělala, bylo špatně. Podle Tomáše jsem jí nepokládala správně do postýlky, nepřipravovala jsem jí správně Sunar, nesrovnala jsem správně dupačky... Anička se v Tomášově náručí smála, oba jen zářili, a když jsem ji k sobě přivinula já, plakala a chtěla jen tatínka.

Jako manželka jsem také úplně selhala.

Tomáš o mě přestal mít zájem, soustředil se jen na Aničku; když jsem třeba navrhla, že přijede babička a pohlídá ji, abychom si spolu mohli vyjít někam na večeři, odmítl. Prý nechce přijít ani o chvilku Aniččina života. Začala jsem si ve vlastním bytě připadat jaksi navíc.

V práci se kolem mě naopak stále točili klienti. Na rozdíl od Tomáše, který jako by mě vůbec neviděl, mně skládali poklony a zvali mě na kávičky. Začala jsem trávit čas v jejich společnosti, domů jsem přicházela čím dál později a Tomášovi jako by to bylo úplně jedno.

Točil se jenom kolem Aničky. Za tři roky s ní doma přibral třicet kilo a nic jiného, než jídlo a naše dcera ho nezajímalo. Jeden z klientů mi jednou nabídl společný výlet a já souhlasila, i když jsem předem věděla, o co půjde. Najednou mi to bylo jedno. Za prvním výletem přišel druhý, třetí... a Tomáš jako by vůbec neviděl, že se něco děje.

Pak se doma provalilo, že chodím s Igorem.

Ani jsem necítila žádnou vinu. Tomáš vyváděl jako smyslu zbavený, předhazoval mi, jak se pro rodinu obětoval, jak pro Aničku dělá první poslední. Obviňoval mě ze sobeckosti a z toho, jak jsem neschopná matka. Že jsem po celou dobu domů nosila výplatu a on mě k malé ani nepustil a přehlížel mě jako kliku od dveří, to neviděl.

Je mi 35 let a začínám zase znovu.

Odstěhovala jsem se do podnájmu. Náš společný byt nechci ani vidět. Nakonec jsme se naučili spolu s Tomášem zase vycházet a domluvili jsme se na střídavé péči o Aničku.

S Igorem vztah nepokračuje, nestál o žádné závazky, ale to jsem od začátku věděla. Zůstala jsem sama, a když mám u sebe Aničku, snažím se pro nás obě dělat společné chvíle co nejhezčí a nehroutit se nad tím, jak se každý večer ptá po tatínkovi.

Jak vnímá svůj životný příběh Tomáš? A jak tento příběh posoudil odborník na lidské vztahy? Již brzy budete mít možnost i vy srovnat oba pohledy a posoudit, kdo z obou lidí nese na rozpadu manželství větší vinu.

 Čtěte také: