Žádný zaručený recept na spokojené a dlouhodobé manželství neexistuje. Jana a Tomáš ho možná našli. Jejich vztah i po odchodu dětí stmeluje společný koníček, a tím je sport.
Podmínkou pevného a dlouhotrvajícího vztahu jsou vzájemná komunikace, sexuální přitažlivost a společné zájmy. Když jedno z těch tří důležitých „pojítek“ chybí, vždycky něco skřípe.
Když jsem tak přemýšlela o párech, kterým přes všechny krize, kterými prošly, manželství vydrželo, musím uznat, že na tom něco bude.
Pro příklad bych uvedla manželství Jany a Tomáše, které je přímo ukázkové a mohlo by být inspirací pro ty, které onen recept na dlouhotrvající vztah hledají.
Oba mají přibližně stejné vzdělání, stejný věk a hlavně spoustu společných zájmů. Jednou jsem se Jany ptala, jak to dělají, že stále vypadají jako zamilovaný pár, a ona mi odpověděla:
Nemysli si, že jsme nikdy neměli krize, to by snad nebylo ani možné, ale vždycky jsme se na věci dokázali podívat společně a snažili se je vyřešit. Když byly děti malé, za pochodu jsme přestavovali dům, ve kterém bydlí i moji rodiče. To samo o sobě přineslo dost krizových situací, které by mnohé páry neustály. Nebudeš mi to možná věřit, ale nám strašně pomohl sport.
I když jsme tenkrát neměli moc peněz, vždycky jsme se snažili „vypadnout“ a společně jako rodina něco podnikat. Ať už to byly lyže v zimě, nebo kola v létě. A myslím, že se nám to vyplatilo. Naše děti jsou teď už dospělé a pomalu vylétávají z hnízda a my s Tomášem najednou zůstáváme čím dál častěji sami. To bývá další krizový bod v mnoha manželstvích. Najednou si ti dva zbudou, a co? Chybí jim to pojítko v dětech, a když nemají nic jiného, čím by se „zabavili“, začnou mít roupy a hledat na sobě mouchy.
Nám naštěstí zůstal společný koníček, a teď se mu můžeme věnovat opravdu naplno. Koupili jsme si nová kola, a společně vyrážíme na celodenní výlety. Když se k nám občas ještě děti přidají, je to hrozně fajn, ale ani bez nich nenudíme.
Věřím, že i díky sportu se k nám budou děti třeba i s vnoučaty rády vracet.
A jak to děláš v zimě? Ty přece „sjezduješ“ a Tomáš „běžkaří!?“
Omyl, Tomáš si kvůli mně koupil i sjezdovky a skoro v padesáti se na nich učí, abych měla na svahu parťáka!“
Nový komentář
Komentáře
My s manželem nemáme žádné společné zájmy, naopak, každý má jiné koníčky a záliby, a přec nám to funguje perfektně. Každý si jdeme za svojí zábavou, a pak se o to víc zas těšíme na chvíle strávené spolu
Ha ha...už vidím, jak se mnou manžel tancuje orientální tance
.
U nás doma co si pamatuji ,tak otec nerad chodil za kulturou ,měl rád zahrádku, klid, přečíst si noviny ,TV.Zato mamka byla společenský typ.Ráda cestovala,chodila do kina ,na plesy a na zábavy, chodila se svojí sestřenicí.Ještě, že ta měla muže co rád tancoval ,tak je provedl obě.A otec byl tolerantní,nenutil jí být doma,ale zase mamka musela se vždy s někým domluvit.
Bylo by to bezva, mít společné zájmy..bohužel to u nás není. Děti dospěly a já se cítím sama. Muž nelyžuje, neplave, na hory nechce,...Sedět doma u tv a popíjet kávu, to ano.
Na dovolenou jsem jela sama s kamarádkou, na hory.
něco na tom bude.......
tak to je uplně stejné jak u nás doma
je to úžasne nájsť si spriaznenú dušu...
já nemám s chlapem společného skoro nic teda kromě dcery a myslím,že nám to klape i tak
Anai — #3 A snad nejhůř to funguje tam, kde je jeden do větru a druhý je víc rodinný typ. Známá mi o tom vyprávěla, ona chtěla typický rodinnou pohodu, on byl létavičný po klubech, barech.
Nesmí se to ovšem zvrhnout v soupeření.
Třeba právě v tom sportu. To bych řekla, že manželství moc neprospívá, když se budou vzájemně předhánět, kdo ujede na kole větší štreku. 
Taky není nic moc, když jeden je ve stejném sportu hodně dobrý, a z druhého se stane štvanec, který i kdyby se na hlavu postavil, takového výkonu dosáhnout nemůže, a tudíž z toho bude mít mindervertigkeitskomplex. Popřípadě mu to bude jemně a nenápadně, leč vytrvale, připomínáno.
to je pěkné, když máte společný koníček - supr
heligona — #17 dík za upozornění, polepším se
mi s manželem to máme nabytý, pečujeme o dům, o naše dětičky, chceme i jedno adoptovat, oba jsme dobrovolní hasiči, pijeme pivo a ze všeho nejraděj se smějeme. jen v jednom se rozcházíme, on rád šetří a já ráda utrácim . . .
marry.lu, halooo, zkus přečíst i diskuzi a ne jen plácnout příspěvek, bude více srandy
oprava, nějak jsem klikla jinde
tak můj drahoušek furt pracuje a já jsem lenoch, jak se tenhle koníček dá dohromady???!!!
tak můj
Zuzice82 — #13 Tak nesouhlasíš, nebo souhlasíš?
Určitě oba partneři by měli být nějaké společné zájm něco při čem se oba zasměnjí, úplně nesouhlasím s tím že dva protiklady se můžou přitahovat to ano ale ale dle mého názoru takový vztah nevydržím ,jsou to ty společné zájmy co po několikátém roku soužití udržují vztah a obohacují jej
Mendie — #11vidím to úplně stejně!! bohužel můj partner je celý týden v dupě, tak na samostatné víkendové aktivity už moc nezbývá čas, trávíme je společně.
Je potřeba mít zájmy jak společné, tak samostatné, aby si ti dva měli pořád co povídat a co si užívat
My oba milujeme cestování, ať už pěší, na kolech, na lyžích, prostě cokoli do přírody, ale na každodenní sporty se rozcházíme - já chodím tancovat, na aerobic apod. a manžel s klukama na florbal, fotbal a takové ty hry s kulatým nesmyslem, které mi nic neříkají. Důležité je, že si umíme užít čas jak spolu, tak i odděleně a pak se na sebe těšit 
takže u nás zatím i po 7 letech supééér
Podmínkou pevného a dlouhotrvajícího vztahu jsou vzájemná komunikace,
sexuální přitažlivost a společné zájmy. Když jedno z těch tří důležitých
„pojítek“ chybí, vždycky něco skřípe.-----Svatá pravda!