„S přítelem žijeme skoro rok ve společně pronajatém bytě na Vinohradech. Byt nemáme velký, proto trávíme mnoho času mimo něj. Petr pracuje jako editor ve velkém knižním vydavatelství a tráví tak mnoho času v kanceláři na poradách, s autory knih, na veletrzích… Já vedu dvě provozovny restaurací pro řetězec, který působí po celé České republice,“ začíná své vyprávění Klára. 

Foto: Shutterstock

Klára nám svěřila, že se tedy doma potkávali z důvodu odlišné pracovní doby i nasazení velmi náhodně nebo jen po domluvě. Vznikla tak situace, kde mnoho osobních problémů lze úspěšně skrývat.

„Věděla jsem, že Petr má rád dobré pití, zejména si potrpí na kvalitní whisky, doma máme plný bar různých lahví, různě plných. Já bývala často v restauraci do noci a Petra tak našla již spícího, nebo byl někde s kolegy na tahu, což bylo téměř vždy, když jsem zavírala provoz. Já mám vždy po celém dni na nohou všeho dost, tak jsem o tom moc nepřemýšlela. Pak ale nastala karanténa a oba jsme najednou museli zůstat doma. Restaurace uzavřela vláda mezi prvními a velké kanceláře hned po nich. A já poprvé viděla běžný Petrův režim.“

Klára se nadále starala o administrativu spojenou kancelářským provozem restaurace a Petr pokračoval v práci na počítači a po Skypu. Jako ostatně většina lidí s podobnými profesemi. Jenže to mělo malý háček.

„Petr vstával s irskou kávou a již dopoledne měl v sobě dva velké panáky, lahev s whisky měl prostě postavenou na stole, jako já mám sklenici s vodou a celý den si plnil sklenici. To mě zprvu přišlo jen něco jako jeho nástroj jak se vyrovnat s izolací od života, na který byl zvyklý, po pár dnech mi ale bylo jasné, že Petrův problém s alkoholem sahá mnohem hlouběji, než jsem si byla ochotná připustit.“

Dnů v karanténě přibývalo a lahví v baru přesně naopak. „Po čtrnácti dnech jsem pochopila, že Petr je těžký alkoholik, který dokáže fungovat jen pod parou. Zkusila jsem si s Petrem promluvit, ale jen mě odbyl, že takhle funguje už osm let a nehodlá nic měnit, jelikož mu to vyhovuje.“ Klára zjistila, že její přítel je těžce závislý na alkoholu, podle jejích slov pouze večeřel a to ještě málo, dlouho do noci zůstával vzhůru a sám se opíjel až do úplného usnutí.

„Bylo to strašné. Skoro každé ráno jsem nacházela Petra na gauči v oblečení z minulého dne, sklenice od whisky na zemi, lahev na stole vypitá. Televize běžela. Nebyl to hezký pohled a já věděla, že to takto nejde dál. Řekla jsem Petrovi, že jestli nepřestane pít, tak ho budu muset opustit, protože mě drásá, jak se pomalu zabíjí. Řekl mi, ať jdu.“

Alkoholismus je velký společenský problém i právě proto, že je možné ho dlouhá léta skrývat i před nejbližšími. To díky karanténním opatřením odhalila i Klára. „Co jsem udělala? No odstěhovala se dočasně ke kamarádce a hledám si byt. Petrovi jsem řekla, že když se dá dohromady, ať se mi ozve a můžeme se pokusit navázat tam, kde nás dno lahve rozdělilo. Nedokážu přihlížet tomu, jak se můj partner likviduje. O mou pomoc nestál, sám nic měnit nechtěl. Mrzí mě to, je to super chlap, ale představit si budoucnost s člověkem, který nedokáže fungovat bez alkoholu? To by třeba naše děti vozil do školy opilý? Musela jsem z toho pryč. Bohužel se však obávám, že si raději vybere lahev, než společnou budoucnost..."

Také si přečtěte:

Reklama